Petteri Orpo

Petteri Orpo
Petteri Orpo (2023)
68. předseda vlády Finska
Úřadující
Ve funkci od: 20. června 2023
Prezident	Sauli Niinistö
Vicepremiérka	Riikka Purrová
Předchůdkyně	Sanna Marinová
Předseda Finského parlamentu
Ve funkci: 12. dubna 2023 – 20. června 2023
Předchůdce	Matti Vanhanen
Nástupce	Jussi Halla-aho
Stranická příslušnost
Členství	Národní koalice
Rodné jméno	Antti Petteri Orpo
Narození	3. listopadu 1969 (55 let) Köyliö
Choť	Niina Kanniainenová-Orpová
Sídlo	Turku
Alma mater	Univerzita v Turku (1990–2002)
Profese	politik
Ocenění	Záslužný kříž válečných invalidů (2014) velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky (2015) Medal for Military Merits (2016) komandér Řádu bílé růže (2016) Medal of Merit in silver, of the Finnish Sports (2022) … více na Wikidatech
Webová stránka	www.petteriorpo.fi
Commons	Petteri Orpo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antti Petteri Orpo (* 3. listopadu 1969 Köyliö) je finský politik, od roku 2023 předseda vlády Finska. V letech 2014–2019 působil ve třech ministerských funkcích ve vládách Alexandra Stubba a Juhy Sipiläho. Od roku 2007 zasedá jako poslanec ve Finském parlamentu za obvod Varsinais-Suomi. V roce 2016 se stal předsedou Národní koalice.

Narodil se v tehdejší obci Köyliö (v roce 2016 byla včleněna do obce Säkylä) v jihozápadní finské provincii Satakunta. Maturoval na místní střední škole v Säkylä, pak absolvoval magisterské studium politologie na Univerzitě v Turku.^[1]

V období let 1998–2001 působil ve strukturách Národní koalice jako oblastní předseda pro oblast jihozápadního Finska, pak byl zvláštním poradcem na ministerstvu vnitra (2002–2003), zástupcem tajemníka své politické strany (2003–2005) a obchodním ředitelem v centru pro vzdělávání dospělých města Turku (2005–2007). V březnu 2007 se stal poslancem finského parlamentu, v jehož rámci pak dlouhá léta působil v mnoha výborech a dalších orgánech.^[1]

Po těsné výhře Národní koalice v parlamentních volbách v roce 2011 a odstoupení původního kabinetu Jyrkiho Katainena se stal v červnu 2014 ministrem zemědělství a lesnictví v nové vládě Alexandera Stubba. Po volbách v roce 2015 se stal v květnu téhož roku ministrem vnitra v nové koaliční vládě pod vedením Juhy Sipiläho ze strany Finský střed; v této funkci čelil kromě jiného migrační krizi, která tehdy zasáhla Evropskou unii. V červnu 2016 Orpo úspěšně kandidoval na předsedu své domovské strany proti Alexanderu Stubbovi a ve stejném měsíci pak Stubba nahradil také ve funkci ministra financí. V červnu 2017 se stal rovněž místopředsedou Sipiläho kabinetu. Ministrem i vicepremiérem pak zůstal až do konce volebního období v květnu 2019.

V parlamentních volbách v roce 2019 skončila Národní koalice pod jeho vedením až na třetím místě, takže během vlád Anttiho Rinneho a Sanny Marinové nepůsobil Orpo v žádné politické funkci.

Ve volbách v roce 2023 jeho strana skončila vítězně (dosáhla dokonce historicky třetí nejvyšší počet křesel v parlamentu). Orpo byl v dubnu zvolen dočasným předsedou parlamentu (do dokončení povolebních vyjednávání), kterým zůstal až do vyjmenování koaliční vlády pod jeho vedením dne 20. června 2023; kabinet kromě Národní koalice tvoří Praví Finové, Švédská lidová strana a Finští křesťanští demokraté.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petteri Orpo na Wikimedia Commons

Premiéři Finska
	Pehr Evind Svinhufvud (1917–1918) • Juho Kusti Paasikivi (1918) • Lauri Ingman (1918–1919) • Kaarlo Castrén (1919) • Juho Vennola (1919–1920) • Rafael Erich (1920–1921) • Juho Vennola (1921–1922) • Aimo Cajander (1922) • Kyösti Kallio (1922–1924) • Aimo Cajander (1924) • Lauri Ingman (1924–1925) • Antti Tulenheimo (1925) • Kyösti Kallio (1925–1926) • Väinö Tanner (1926–1927) • Juho Sunila (1927–1928) • Oskari Mantere (1928–1929) • Kyösti Kallio (1929–1930) • Pehr Evind Svinhufvud (1930–1931) • Juho Sunila (1931–1932) • Toivo Mikael Kivimäki (1932–1936) • Kyösti Kallio (1936–1937) • Aimo Cajander (1937–1939) • Risto Ryti (1939–1940) • Johan Wilhelm Rangell (1941–1943) • Edwin Linkomies (1943–1944) • Antti Hackzell (1944) • Urho Castrén (1944) • Juho Kusti Paasikivi (1944–1946) • Mauno Pekkala (1946–1948) • Karl-August Fagerholm (1948–1950) • Urho Kaleva Kekkonen (1950–1953) • Sakari Tuomioja (1953–1954) • Ralf Törngren (1954) • Urho Kaleva Kekkonen (1954–1956) • Karl-August Fagerholm (1956–1957) • Vieno Johannes Sukselainen (1957) • Rainer von Fieandt (1957–1958) • Reino Kuuskoski (1958) • Karl-August Fagerholm (1958–1959) • Vieno Johannes Sukselainen (1959–1961) • Martti Miettunen (1961–1962) • Ahti Karjalainen (1962–1963) • Reino Ragnar Lehto (1963–1964) • Johannes Virolainen (1964–1966) • Rafael Paasio (1966–1968) • Mauno Koivisto (1968–1970) • Teuvo Aura (1970) • Ahti Karjalainen (1970–1971) • Teuvo Aura (1971–1972) • Rafael Paasio (1972) • Kalevi Sorsa (1972–1975) • Keijo Liinamaa (1975) • Martti Miettunen (1975–1977) • Kalevi Sorsa (1977–1979) • Mauno Koivisto (1979–1982) • Kalevi Sorsa (1982–1987) • Harri Holkeri (1987–1991) • Esko Aho (1991–1995) • Paavo Lipponen (1995–2003) • Anneli Jäätteenmäkiová (2003) • Matti Vanhanen (2003–2010) • Mari Kiviniemiová (2010–2011) • Jyrki Katainen (2011–2014) • Alexander Stubb (2014–2015) • Juha Sipilä (2015–2019) • Antti Rinne (2019) • Sanna Marinová (2019–2023) • Petteri Orpo (od 2023)

Evropská rada
Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)
Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kristen Michal (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Dick Schoof (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)