Jmenný rod

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí. Jmenný rod je jedním z gramatických (mluvnických) rodů, často se zapomíná na existenci slovesného rodu (genus verbi) a ztotožňuje se jmenný rod s pojmem gramatického rodu, případně se mluví jen o rodu.^[1]

Podobně jako v češtině se v mnoha jazycích rozlišuje rod mužský (lat. masculinum, počeštěně maskulinum^[2]), ženský (femininum) a střední (neutrum). V různých jazycích se však tento systém rodů liší. Rod často souvisí s biologickou pohlavností a s životností (resp. neživotností) aj., ale je zpravidla od biologické pohlavnosti odlišný, ne zcela jí v některých jazycích odpovídá – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského.

V indoevropských jazycích se původně ve všech rozlišoval rod mužský, ženský a střední. V mnoha románských jazycích však dnes neexistuje rod střední. Naopak v některých severogermánských jazycích, např. ve švédštině, ženský rod splynul s mužským, takto vzniklý rod nazýváme společný (commune) – v jeho rámci pak u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme podrod mužský, ženský a věcný (pro věci, které nejsou rodu středního). V angličtině zanikl systém mluvnických rodů, zachovalo se pouze rozlišení přirozeného rodu u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla, který se ale objevuje i u některých věcí, např. nebeských těles. Mnohé jazyky kategorii mluvnického rodu vůbec neznají, a to ani u osobních zájmen. Typickým případem jsou ugrofinské jazyky, jako je finština nebo maďarština. V některých jazycích se rozlišují jména do více než tří rodových kategorií a zahrnuje se do nich i kategorie životnosti.

Gramatický rod ne vždy přímo souvisí s pohlavím. U substantiv neoznačujících živé jedince je mnohdy spíše nahodilý (ten ústav, ale ta instituce; ten kopec nebo vrch, ale ta hora; ten bůh nebo duch, ale to božstvo a ta bytost nebo duše nebo síla nebo moc). Některé výrazy mužského nebo ženského rodu se používají i jako generický rod, tj. obecné označení pro jedince obou rodů, a to buď jako generické maskulinum (zaměstnanec, slon), nebo jako generické femininum (osoba, celebrita, opice, zebra, mrtvola), a to často i v případech, kdy slovo opačného rodu (zpravidla přechýlené) existuje (zaměstnankyně, slonice, opičák), v některých případech existuje i genetické neutrum (klíště, dítě, lamželezo, prase). Vztahem genderů a jazyka se zabývá genderová lingvistika, přičemž v rámci feministické genderové lingvistiky existují přístupy, které brojí zejména proti generickým maskulinům, jimž vytýkají, že v praxi si příjemce sdělení pod nimi představí spíše muže, a prosazují buď paralelní používání výrazů v obou rodech jako rovnocenných, nebo používání bezrodých výrazů, pokud to daný jazyk umožňuje, a v některých případech přechýlené tvary záměrně vytvářejí nebo prosazují (například v češtině hostka vedle slova host). V anglické gramatice rod prakticky zanikl a reliktně zůstal jen ve volbě osobního zájmena (he=on / she=ona / it=ono, him-his/her/its), případně je vnímán v některých částech složených slov (-man).

Čeština rozlišuje rod mužský, ženský a střední, u jmen mužského rodu se dále diferencuje na životná a neživotná. V češtině se jmenný rod podmětu shodou (kongruencí) promítá i do některých slovesných tvarů (příčestí). U některých substantiv gramatický rod kolísá a některá varianta může být příznaková (regionálně, stylisticky apod.). Ke změně rodu slouží tzv. přechylování.

• Afrikánština
• Angličtina (Angličtina má u zájmen ve třetí osobě jednotného čísla systém přirozených rodů (he, she, it), ale nemá mluvnické rody.)
• Arménština
• Barmština
• Baskičtina
• Bengálština
• Bislama
• Bugis
• Cebuano
• Čínština
• Esperanto (Esperanto rozlišuje rodem zájmena ve třetí osobě a příponu označující ženský rod. )
• Estonština
• Finština
• Guaraní
• Gruzínština
• Grónština (nerozlišuje dokonce ani osobní zájmena on, ona)
• Havajština
• Chol
• Ido (Ido má mužský infix -ul a ženský infix -in pro živé bytosti. Tyto infixy jsou volitelné a používají se, jen pokud je to nutné pro zamezení záměn. Kromě toho mají osobní zájmena v jednotném i množném čísle tvary pro rod mužský, ženský a střední.)
• Ilocano
• Indonéština
• Interlingua
• Japonština
• Kannadština (Kannadština rozlišuje rod u životných podstatných jmen (učitel/učitelka, sluha/služka) a s nimi souvisejících zájmen)
• Kečuánština
• Khmerština
• Klingonština
• Korejština
• Laoština
• Laponské jazyky
• Lojban
• Makasar
• Malajština
• Malajálamština
• Malgaština
• Mandar
• Maďarština
• Nahuatl
• Papiamentu
• Perština
• Pirahã
• Quenijština
• Sindarština
• Sinhálština
• Střední Yup'ik
• Tagalog
• Telugština
• Thajština
• Tlingit
• Tok Pisin
• Toki Pona
• Tulu
• Turečtina
• Tzeltal
• Tzotzil
• Vietnamština
• Jorubština

• Akkadština
• Arabština
• Aramejština
• Bengálština
• Katalánština
• Koptština
• Francouzština
• Hebrejština
• Hindština
• Irština
• Italština
• Litevština, viz též „Tři rody s jiným systémem rozdělení“
• Lotyština
• Okcitánština
• Paňdžábština
• Portugalština
• Skotská gaelština
• Starověká egyptština
• Španělština
• Tamazight (Berberština)
• Urdština
• Velština

• Dánština
• Dolnoněmčina
• Norština (Riksmål)
• Švédština

• Algonkinské jazyky
• Baskičtina
• Chetitština
• Sumerština

V mnoha těchto jazycích je pojmem "životnost" ve skutečnosti míněna spíše jiná distinkce, např. lidský a ne-lidský, racionální a neracionální, sociálně aktivní a sociálně pasivní aj.

• Albánština (Střední rod však téměř vymizel)
• Běloruština
• Bosenština
• Bulharština
• Čeština
• Faerština
• Gujarati
• Chorvatština
• Islandština
• Jidiš
• Latina
• Lužická srbština
• Maráthština
• Němčina
• Nizozemština (Mužský a ženský rod téměř splynuly, rozdíly však přesto stále existují.)
• Norština
• Polština
• Rumunština
• Ruština
• Řečtina
• Sanskrt
• Srbština
• Slovenština
• Slovinština
• Stará angličtina
• Stará pruština
• Starořečtina
• Tamilština (Má ještě zvláštní čtvrtý rod, který slouží k oslovování učitelů a vyšších úředníků, něco jako české vykání.)
• Ukrajinština

• Klingonština (umělý jazyk ze světa Star Treku; schopní mluvit, části těla a ostatní)
• Litevština má ve skutečnosti tři rody: mužský, ženský a "bez rodu" - tedy nikoliv rod střední. Tvary bez rodu se vyskytují poměrně málo často, používají se u přídavných jmen a u některých tvarů přechodníků sloves.

• Bantuské jazyky
• Bats
• Dyirbal
• Svahilština
• Zulu

Některé slovanské jazyky, jako čeština a ruština, rozlišují mužský rod životný a neživotný. Polština rozlišuje životný a neživotný mužský rod v jednotném čísle a v množném čísle rod mužský osobní a ostatní.

Švédština ve společném rodě u osobních zájmen třetí osoby jednotného čísla podrod mužský (han), ženský (hon) a věcný (den), ve středním rodě má zájmeno det.

• Ainština
• Bengálština
• Čínština
• Japonština^[zdroj?]
• Korejština
• Thajština

• Slovesný rod