Rozložení kláves

Rozložení kláves na klávesnici, lépe řečeno rozložení znaků na jednotlivých klávesách klávesnice, je dáno historickým vývojem a upraveno mezinárodní normou. Přesto existuje mnoho variant a subvariant tohoto rozložení.

Rozložení znaků na klávesách klávesnic má dlouhou historii, která začíná dobou vzniku prvních psacích strojů. Uspořádání kláves na těchto prvních strojích nebylo jednotné. Nejen pořadí písmen bylo různé, ale i uspořádání kláves do řad. Existovaly klávesnice dvou-, tří-, čtyř- až sedmiřadové. Klávesnice měla i tvar polokoule.

V roce 1878 se začal prodávat nový model psacího stroje zn. Remington, který měl čtyřřadovou klávesnici (předcházející model, který vznikal v letech 1873 až 1876 ještě neměl toto rozložení klávesnice). Znaky na klávesnici nebyly řazeny abecedně, ale v uspořádání, které dnes známe pod označením QWERTY. Toto uspořádání bylo v roce 1888 na sjezdu odborníků v Torontu všemi výrobci psacích strojů přijato jako univerzální.

Tomu však předcházela zásadní událost, která toto uspořádání upřednostnila před jinými. V té době byly na trhu i psací stroje se sedmi řadami – tři řady pro malá písmena, tři řady pro velká písmena a jedna řada pro číslice. Mezi sebou soupeřily metody psaní dvěma, čtyřmi a deseti prsty. V soutěži mezi metodou slečny Longleyové prezentované na klávesnici s rozložením QWERTY a panem Taubem na klávesnici uspořádané do sedmi řad zvítězil pan McGurrin zastupující školu slečny Longleyové. Firma Remington využila tohoto vítězství a tím došlo k rozšíření uspořádání QWERTY, jež vyvrcholilo ujednáním v Torontu.

Z univerzálního rozložení znaků QWERTY vzniklo mnoho národních modifikací (QWERTZ, AZERTY atd.). Postupující globalizace si vyžádala stanovení alespoň rámcových pravidel pro uspořádání znaků na jednotlivých klávesách klávesnic. V současné době platí mezinárodní norma Mezinárodní elektrotechnické komise a Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO/IEC 9995-2:2003, která uvádí, že rozmístění se provádí podle národních norem nebo zvyklostí. Jako jeden z příkladů uvádí možnost na klávese B01 (na českém standardu znak Y) umístit znaky Z nebo Y nebo W.

Rozložení kláves na české klávesnici je stanoveno ČSN 36 9050:1994 Rozložení znaků na české klávesnici pro textové a kancelářské systémy, která stanovuje rozložení pro 48 kláves. Upraveno je tak umístění znaků abecedy, číslic a dále +, =, ´, ¨, §, ), čárky, -, ., ;, ˇ, %, !, ", (, _, :, ? a některých dalších. Umístění znaků vychází z rozložení QWERTZ.

Rozložení kláves QWERTZ vzniklo prohozením umístění znaků Z a Y v německy mluvících zemích již v 19. století. Důvodem k tomu nejspíše byl četnější výskyt Z v německém textu. Vzhledem k tomu, že české země v té době byly součástí Rakouska-Uherska a němčina byla úředním jazykem, ujala se v českých zemích klávesnice QWERTZ.

Rozložení kláves QWERTZ je pro psaní českého textu výhodnější než QWERTY, neboť i v českém textu se častěji vyskytuje Z než Y. Odborníci se ve výskytu v desetinách procent liší, avšak shodují se v tom, že Z je častější. Použijeme-li údaje, které publikoval RNDr. Jan Králík, CSc., zjistíme, že z tisíce písmen (včetně mezer) je v průměru 19 „Y“ a 22 „Z“ (po zaokrouhlení na celá čísla).^[1][2] I z hlediska zatížení rukou při psaní textu je vhodnější rozložení QWERTZ. Umístění „Z“ na klávese D06 (český standard) sice zvyšuje její již tak velké zatížení (podle způsobu psaní mezery se zatížení pravé ruky v přepočtu na sílu jejích jednotlivých prstů pohybuje od 51,1979 % do 59,3926 %) ^[3]. Avšak přesun znaku „Z“ na klávesu B01 (americký standard) znamená zvýšení zatížení nejvíce chybujícího prstu, což by pravděpodobně mělo za následek ještě větší nárůst chybovosti. Navíc u žen levý malík v přepočtu na jeho sílu vykazuje největší zatížení ze všech deseti prstů. Proto jeho ještě větší zatížení je opravdu nežádoucí. Prohození obou znaků nepřináší ani výraznější nárůst produktivity práce – pouze o 0,4 %, což je za osmihodinovou směnu asi o dva řádky textu více.^[zdroj?]

Toto rozložení však přináší také řadu problémů. Například nepísmenkové znaky (!@#$%^&*()<>?) jsou na standardní české klávesnici QWERTZ rozloženy zcela jinak oproti anglické, proto se mnozí uživatelé přepínají do anglické klávesnice, aby rychleji dosáhli na nějakou často užívanou zkratku.^[4]

Ve 30. letech 20. století vytvoříl pro anglicky píšící americký odborník August Dvorak ergonomičtější rozložení znaků na klávesnici. Toto rozložení lépe odpovídá četnosti jednotlivých znaků v anglicky psaném textu, zohledňuje se i střídání rukou, „síla“ prstů a jiná statistická a ergonomická pravidla. Cílem nového uspořádání mělo být rychlejší, bezchybnější a snazší psaní v důsledku vhodnějšího umístění více frekventovaných znaků.

Podle některých zdrojů ^[5][6] vede používání klávesnice Dvorak ke zvýšení rychlosti psaní anglického textu až na 190 % původní rychlosti, jiné jsou skeptičtější a odhady zlepšení se pohybují v několika málo desítkách procent. Vzhledem k tomu, že již řadu let přední místa ve většině mezinárodních soutěží obsazují Češi, kteří používají rozložení QWERTZ, lze dovozovat, že rozloženi Dvorak není až tak výhodné ^[7].

Použití klávesnice Dvorak doplněnou o znaky s diakritikou na jejich původních pozicích představuje omezení výhod oproti anglickému textu. Kniha „Profesionálem v administrativě“ dokonce uvádí, že rozdíl je pro český text zcela zanedbatelný a produktivita vzroste přibližně o 1 %. Publikace dále vypočítává, že tento způsob rozložení kláves umožňuje napsat za osmihodinovou pracovní dobu o pět řádků více textu a nelze podle ní tedy říci, že by byl výrazně efektivnější.

Optimalizace rozložení kláves českého standardu nebyla nikdy oficiálně provedena. Různé amatérské pokusy jsou občas prováděny, včetně využití rozložení Dvorak – DSK. Přitom pokud by došlo k rozmístění znaků v závislosti na jejich výskytu v českém textu, došlo by, jak uvádí publikace „Profesionálem v administrativě“ ke zvýšení produktivity práce přibližně o 12,2 %. Pokud by navíc došlo i k dalším úpravám klávesnice, produktivita práce by mohla být zvýšena o další 2 %. To by umožňovalo psát 59,5 % obsahu textu přímo v základní poloze, tedy z kláves na nichž jsou umístěny prsty při využívání hmatové metody. Tedy přibližně stejně jako při psaní anglického textu na klávesnici Dvorak – DSK.

Optimalizace rozmístění znaků na klávesách by však znamenala ještě větší rozdíly od amerického standardu než jsou dnes. Proti optimalizaci na základě ergonomických pravidel stojí v celém světě probíhající globalizace. Z jejího pohledu by bylo vhodné, aby bylo dosaženo jednotného uspořádání znaků na klávesnici. To by však znamenalo velký odklon od efektivního rozložení znaků v jednotlivých národních standardech a v důsledku toho pokles produktivity práce.^[zdroj?]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rozložení kláves na Wikimedia Commons