Sal (historická oblast)

Historická oblast Sal[1] se nacházela na území Slezska, v pozdějším Těšínském knížectví. Sůl se zde buď těžila, pravděpodobněji získávala vyvařováním ze solných pramenů.[pozn. 1] Latinský název Sal vznikl díky výskytu soli v této oblasti.

V listinách benediktinské opatství v Týnci u Krakova byly listiny, kterými toto opatství získalo řadu práv na vyvařování soli[2] v oblasti zvané Sal. V listině z 25. května 1223 byla zmíněna oblasti Sal.[3] Tato listina potvrzovala přidělení desátků ženskému premonstrátskému klášteru v Rybniku[4], přesněji upravila změnu držení desátků náležejících kostelu v Rybniku za desátky z obcí, které příslušely kostelu v oblasti Sal.[5] V roce 1242 Konrád II. Mazovský potvrdil právo získávat sůl ze solného pramene vyvařováním, spolu se svobodným právem lovu bobrů ve všech týneckých usedlostech.[6]

Dle zakládací listiny kláštera v Orlové, z roku 1268, se Matyáš Kasperlik ve svých pracích domníval, že Sal[3] je Solca, ev. přímo Orlová.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pokud se těžila, jednalo se pravděpodobně o halit. Pokud se vyvařovala, pak šlo o solanku.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Orlová. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-07-03 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Těžba soli. SaltHome.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-03. 
  3. ↑ a b „... videlicet Sal per totum cum Dambrowa et pratis omnibus, Chotebanz, Wirzbica, Zablocie,ad Salem tabernam totaliter ac in tribus villis Szucovo, Sierlitczko, Ostrawa et in infrascriptis villis ...“ Listinář Těšínska. Codex diplomaticus ducatus Tesinensis 1155-1399, č. 16, s. 20-21.
  4. ↑ „Nos Laurentius miseracione divina Wratislauensis episcopus ... damus et concendimus ecclesie sancti Salvatoris in Ribnich decimas villarum in castellatura de Tessin, que sunt: Golesuo, Vizla, Yscrichino, Zamaischi, Nageuuzj, Suenchizi, suburbium Zasere, Clechemuje, Radouiza, Punzc, beleuisco, Ogrozona, Nouosa in pertuum habendas.“ Codex diplomaticus nec non epistolaris Silesiae III., č. 283, s. 62-63. Latinský název "ecclesia“ se překládá jako kostel, bylo pravděpodobné, že v této oblasti, o které nejsou přesné záznamy osídlení, mohlo jít o menší kostel, tedy kostelík, případně kapli. Kapli samotnou zmiňovala zakládací listina orlovského kláštera z roku 1268: "capelae de Orlovia“ dle Listinář Těšínska. Codex diplomaticus ducatus Tesinensis 1155-1399, č. 16, s. 20-21.
  5. ↑ „Decimas videlicet ipsius ville Ribnich, Smolna, Zalese, Knegnizj, quam ultimam villam recepit ecclesia de Rjbnich ab ecclesia de Sale in concambium pro villa Golconis.“ Codex diplomaticus nec non epistolaris Silesiae III., č. 283, s. 61-67.
  6. ↑ „... contulimus alveum salis ad magnum sal ...“; „... Ut autem fratres et sorores saepedictae excitentur maiori devotionead haec exsequenda, eis donavimus captionem castorum per omnes popossibilitatis ...“ KĘTRZYŃSKI, W. (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego, Tom. I., č. XVIII., s. 41-43.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego, Tom. I.
  • MALECZYŃSKI, Karol (ed.): Codex diplomaticus nec non epistolaris Silesiae III. Wrocław 1964.
  • NĚMEC, Emerich (ed.): Listinář Těšínska I-II. 1155-1399. Codex diplomaticus ducatus Tesinensis. Sbírka listinného materiálu k dějinám knížectví Těšínského. Český Těšín 1955.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sal_(historická_oblast)&oldid=22369648“