Solenka Valerandova
 Solenka Valerandova | |
|---|---|
 Solenka Valerandova (Samolus valerandi) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
| Čeleď | prvosenkovité (Primulaceae) |
| Rod | solenka (Samolus) |
| Binomické jméno | |
| Samolus valerandi L., 1753 | |
| Synonyma | |
Anagallis aquatica Endl. ex Ledeb. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Solenka Valerandova (Samolus valerandi) je drobná, bíle kvetoucí, slanomilná, bažinná bylina s přízemní růžici listů. Je jediným druhem rodu solenka, který se v evropské přírodě vyskytuje; může růst emerzně i submerzně.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Je rozšířena po všech kontinentech, v přímořských státech se vyskytuje častěji než ve vnitrozemských. Je hojnější na jižní polokouli, málo se vyskytuje ve studených vodách.
Na území ČR je velmi vzácná, prokazatelně roste pouze v přírodní památce Trkmanec-Rybníčky poblíž obce Rakvice v okrese Břeclav a u rybníka Nesyt v národní přírodní rezervaci Lednické rybníky u obce Sedlec v okrese Břeclav. Dále se pravděpodobně po mnoholeté nepřítomnosti opět vrátila do přírodní památky Netřebská slaniska u obce Úžice v okrese Mělník.[4][5][6]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Roste na zasolených loukách, slaných bažinách, při ústí řek a nejvíce v poloslané brakické vodě. Pokud má dostatek spodní vláhy, poroste i pokvete též na vysychajících stanovištích. Je málo schopná konkurovat jiných rostlinám a obsazuje hlavně stanoviště na obnažených půdách. Vyskytuje se na málo výživných, vápnitých nebo kyselých půdách, které jsou hlavně jílovité, případně i písčité.
Dokáže růst i dlouhodobě ponořená pod hladinou, květy se však vytvářejí a semena dozrávají jen nad hladinou. V přímořských oblastech dobře roste i mimo vodní prostředí, stačí dostatečná vzdušná vlhkost a občasná vodní sprška. Přestože snese zasolenou půdu i brakickou vodu, v mořské vodě dlouho nepřežije.
Je to velmi specializovaný druh, její populace jsou často nestálé a kolonizují malá a jen přechodně vhodná stanoviště, ta se často mění s posunem vodní hladiny. Rostliny někdy vykvetou jen jednou a uhynou, častěji však rostou a kvetou po několik let.[4][7][8][9]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Krátce vytrvalá, stálezená bylina s přímou lodyhou, která vyrůstá z listové růžice a bývá vysoká od 10 do 50 cm. Lodyha je lysá nebo roztroušeně chlupatá a bývá někdy v horní části větvená. Řapíkaté listy v růžici mají čepele 2 až 6 cm dlouhé, téměř okrouhlé, celokrajné a na koncích zaoblené. Menší a směrem vzhůru se zmenšující lodyžní listy vyrůstají střídavě, jsou slabě masité a krátce řapíkaté až přisedlé, vejčité a na koncích zašpičatělé.
Na konci lodyh se vytvářejí 8 až 20 cm dlouhá, přetrhávaná, hroznovitá květenství, která jsou tvořená 10 až 20 květy. Oboupohlavné, pětičetné květy mají prohnuté stopky 1 až 2,5 cm dlouhé a uprostřed stopek vyrůstají kopinaté listeny. Zvonkovitý, vytrvalý kalich má pět trojúhelníkovitých laloků do třetiny srostlých, v době květu je asi 1 mm velký a za plodu se dvojnásobně zvětší. Bílá, kolovitá koruna 3 mm velká má pět vejčitých laloků a trubku stejně dlouhou jako kalich. V květu je pět tyčinek přirostlých ke koruně a mezi nimi je střídavě pět drobných, neplodných patyčinek. Semeník je polospodní a nese kratičkou čnělku s kulatou bliznou. Květy jsou drobné, nenápadné a bez nektaru, jsou proto hmyzem jen málo navštěvované a opyluji se nejčastěji samosprašně. Ploidie druhu je 2n = 26.
Plod je kulovitá, 3 mm velká tobolka srostlá s vytrvalým kalichem, která ve zralosti puká na vrcholu pěti chlopněmi. Obsahuje hnědá, hranatá semena velká 0,5 mm, která klíčí pouze na světle a podržují si schopnost vyklíčit i více než 5 let.[4][6][8][10][11]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Přestože solenka Valerandova není celosvětově ohrožena, v České republice i dalších evropských vnitrozemských státech je většinou ohrožená vyhynutím nebo již vyhynula. Je to způsobeno hlavně likvidaci vhodných stanovišť. V ČR je proto chráněna zákonem, ve vyhlášce „Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. je jako kriticky ohrožený druh“ zařazena pod (§1) a stejně je hodnocena i v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky (C1t)“.[4][12][13]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ CRUSIO, W.E. Het geslacht Samolus L.. Communications of the Dutch Waterplant Society. 1982, roč. 2, s. 13–25. (Nizozemština)
- ↑ CRUSIO, W.E. Notes on the genus Samolus L. (Primulaceae). Communications of the Dutch Waterplant Society. 1984, roč. 6, s. 13–16. (Angličtina)
- ↑ a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Solenka Valerandova [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 11.07.2007 [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
- ↑ RYBKA, Vlastik. Biologie vodních rostlin [online]. Katedra botaniky, PřF Univerzity Karlovy v Praze [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b DVOŘÁK, Václav. Portál české flory: Květena: Solenka Valerandova [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Databáze C1 rostlin: Solenka Valerandova [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2016-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-26.
- ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Solenka Valerandova [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-02-04]. S. 47. Dostupné online.
- ↑ Wilde planten: Samolus valerandi [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ HU, Qiming; KELSO, Sylvia. Flora of China: Samolus valerandi [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NASIR, Yasin J. Flora of Pakistan: Samolus valerandi [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.02.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu solenka Valerandova na Wikimedia Commons 
Taxon Samolus valerandi ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření solenky Valerandovy v ČR
