Kateřina Alexandrijská

Na tento článek je přesměrováno heslo Svatá Kateřina. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatá Kateřina (rozcestník).
Svatá
Kateřina Alexandrijská
Caravaggio: Sv. Kateřina Alexandrijská (1595–1596)
Caravaggio: Sv. Kateřina Alexandrijská (1595–1596)
Církevřímskokatolická
Osobní údaje
Datum narozeníokolo roku 282
Místo narozeníAlexandrie, Egypt
Datum úmrtíokolo roku 305
Místo úmrtíAlexandrie, Egypt
Příčina úmrtístětí
Svatořečení
Svátek25. listopadu
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavná církev,
anglikánská církev,
luteráni, starokatolická církev.
Titul svatépanna a mučednice
Atributyzlomené kolo, meč, kniha
Místo úctyKlášter svaté Kateřiny
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Luigi Sacchi: Fotografická kopie obrazu Bernardina Luiniho: Popravení svaté Kateřiny, 1858
Claude Guinet: Svatá Kateřina, 1507. Muzeum výtvarných umění v Lyonu
Agostino Carracci: Svatá Kateřina, asi 1576–1578

Svatá Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí žijící kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejpopulárnější křesťanské světce. Chybí však doklady o její historické existenci, takže se může jednat buď o zcela smyšlenou postavu, nebo o postavu sice založenou na reálné předloze, ale značně pozměněnou. Zůstala však v oficiálním seznamu katolických světců, blahoslavených, ctihodných, mučedníků a vyznavačů a stejně jako v českém civilním kalendáři je i církevní svátek Kateřiny stanoven na 25. listopadu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Podle křesťanské legendy doložené od 10. století byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a stala se křesťankou pod vlivem jistého místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů (císař je za to dal upálit). Maxentius – fascinovaný její osobností – jí nabídl místo po svém boku, ona však odmítla, protože se zasvětila panenství.

Zhrzený vládce ji proto chtěl dát umučit. Nechal připravit soukolí, v němž dvě kola posetá železnými hroty a noži se točila na jednu stranu a další dvě, opět s hřeby, se měla točit opačně.[1] (Proto také kola na zobrazeních světice jsou na loukotích často posázena hroty.) Na tento mučicí stroj byla přivázána sv. Kateřina, aby otáčením kol bylo tělo její rozbodáno, polámáno a rozdrceno.[2] Světice prosila Boha, aby k chvále svého jména ten mučicí mlýn zničil. Byla vyslyšena, anděl Páně stroj roztrhl a zahubil přitom čtyři tisíce pohanů;[1] sv. Kateřina zůstala bez úrazu.

Tento zjevný div způsobil v přítomném lidu ohromný úžas a mnozí uvěřili v Krista, mezi nimi i císařova manželka. Ale na Maxentiův rozkaz vyvlekli císařovnu za město, železnými kopími jí vyrvali prsa a potom jí usekli hlavu. Také ostatním vyznavačům Krista dal císař setnout hlavu a jejich tělo pohodit psům.[1]

I svatou Kateřinu odsoudil císař ke stětí mečem. Když jí srazili hlavu, z jejích žil místo krve prýštilo mléko; andělé zanesli mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byly ostatky později nalezeny a vystavěn dodnes stojící klášter sv. Kateřiny.

V moderní době se diskutovaly především dvě možnosti vzniku legendy o sv. Kateřině:

  • buď jde o křesťansky přemodelovanou postavu nějaké starší pohanské bohyně, mezi jejíž atributy pravděpodobně patřilo kolo,
  • anebo jde o legendu založenou na skutečné osobě, avšak silně pozměněnou. Hlavní kandidátkou na historický vzor Kateřiny je pohanská filozofka Hypatia z Alexandrie,[3] která byla roku 415 v Alexandrii zavražděna rozzuřeným křesťanským davem.

Kult

[editovat | editovat zdroj]

Kateřina je patronkou mimo jiné panen, učenců, studentů, žáků a učitelů, kolářů a několika dalších řemeslných profesí, námořníků, železničářů a tiskařů, dále ochraňuje úrodu, pomáhá při migréně a nemocech jazyka a také při hledání utonulých.[4]

V katolické církvi má svátek 25. listopadu. Po Druhém vatikánském koncilu zůstala Kateřina v oficiálním seznamu světců římskokatolické církve. Světice je uctívána i východní církví a je označována za velkomučednici. V pravoslavných církvích má svátek 24. listopadu; pokud tyto církve užívají ještě juliánského kalendáře, pak 24. 11. dle juliánského kalendáře připadá na 7. 12. dle gregoriánského kalendáře.[5]

Atributy, s nimiž je zobrazována, jsou kolo (na němž byla mučena), kniha (symbol učenosti), koruna a palmová ratolest (dva obecné symboly mučednictví jako vítězství).

Kateřina Alexandrijská bývá občas zaměňována se sv. Kateřinou Sienskou, historickou postavou, rovněž křesťanskou intelektuálkou, žijící však o mnoho století později, než kam legenda klade život Kateřiny Alexandrijské. Mluvilo-li se na území střední a severní Evropy o sv. Kateřině bez rozlišení, byla tím až do počátku 20. století myšlena téměř jistě Kateřina Alexandrijská, mnohem populárnější než její sienská jmenovkyně.

Kult svaté Kateřiny se rozšířil v západní církvi od 11. století a soustředil se zejména na její mučednictví a mimořádné zázraky, které se jí připisují, ale také na její učenost, pro kterou se stala patronkou fakulty svobodných umění pařížské i pražské[6] univerzity a později ochránkyní univerzit vůbec.[4] Její svátek byl zároveň dnem univerzitních slavností.[7]

V Čechách byl propagátorem a podporovatelem kultu svaté Kateřiny Karel IV., který v den jejího svátku 25. listopadu 1332 (popravena údajně 25. 11. 307) zvítězil v bitvě u San Felice v severní Itálii. Své vítězství přičítal Karel ochraně svaté Kateřiny a jejím oddaným ctitelem byl pak po celý život.[8] Arcibiskupa Arnošta z Pardubic přiměl k tomu, že den sv. Kateřiny (25. listopad) byl v Čechách ustanoven zasvěceným svátkem,[9] což zůstalo v platnosti až do roku 1771.[10]

Karlova soukromá svatyně v malé věži Karlštejna se později (nikoli za Karlova života) začala nazývat Kaplí svaté Kateřiny, která je vyobrazena na boční straně oltářní mensy. Tato architektonická stavba má stěny vykládané drahými kameny. Kaple, podobná spíše drahému šperku, byla osobním kontemplativním místem slavného císaře, kde před důležitými státnickými kroky dlouho rozjímal. V Čechách byla úcta ke sv. Kateřině velmi rozšířena, o čemž svědčí i skutečnost, že v 2. polovině 14. století byl složen český Život svaté Kateřiny, rozsáhlá veršovaná skladba dochovaná v rukopise z počátku 15. století, který byl v průběhu třicetileté války švédskými vojsky převezen do Stockholmu a uložen v tamní královské knihovně. Rukopis se podařilo navrátit v druhé polovině 19. století do Čech.

Na jméno sv. Kateřiny bylo v Čechách založeno 57 kostelů.[10]

Příběh o krásné, hrdé a učené světici, která vítězně diskutovala s nejučenějšími mistry a posléze po dlouhých mukách zemřela za víru v Krista, byl ve středověku velmi oblíben.[11] Svatá Jana z Arku se často modlila ke sv. Kateřině a ta se jí zjevovala a rozmlouvala s ní.[12] Kateřina se počítá do sboru čtrnácti svatých pomocníků a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales [čtyři panny hlavní, vynikající], kam kromě ní patří ještě sv. Barbora, sv. Dorota a sv. Markéta; bývají často zobrazovány společně.[13]

Uctívání Kateřiny se uplatnilo také v selském životě. O Kateřinině slavnosti končila pastva, na dvorech začínali se stříháním ovcí. Pro děvečky a čeledíny byl svátek svaté Kateřiny dnem, kdy dostávali mzdu a mohli měnit dvůr, pokud nebyli vyplaceni již o svatém Martinu (11. listopadu).[14]

Svatá Kateřina v umění

[editovat | editovat zdroj]

Svatá Kateřina patří k nejčastěji zobrazovaným světicím. Sochy sv. Kateřiny lze rozeznat podle atributů – zlomeného ozubeného kola, meče, knihy nebo malé figury pokořeného císaře Maxentia pod jejíma nohama. Námětem obrazů bývají scény ze života svaté Kateřiny – nejčastěji příběh jejího utrpení (Fernando Gallego) a smrti (Lorenzo Monaco) nebo její disputace s učenci císaře Maxentia (Guglielmo Borremans).

Obrazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Oltář sv. Kateřiny v Pise (13. stol.)
    Oltář sv. Kateřiny v Pise (13. stol.)
  • Freska se sv. Kateřinou v Assisi, Simone Martini (1322–26)
    Freska se sv. Kateřinou v Assisi, Simone Martini (1322–26)
  • Sv. Kateřina, Bernardo Daddi (1340), Florencie
    Sv. Kateřina, Bernardo Daddi (1340), Florencie
  • Stětí sv. Kateřiny, Lorenzo Monaco (1395)
    Stětí sv. Kateřiny, Lorenzo Monaco (1395)
  • Martyrium sv. Kateřiny, Fernando Gallego (2. pol. 15. stol.)
    Martyrium sv. Kateřiny, Fernando Gallego (2. pol. 15. stol.)
  • Kateřinský oltář, Lucas Cranach starší (1508)
    Kateřinský oltář, Lucas Cranach starší (1508)
  • Nanebevzetí sv. Kateřiny, Hans von Kulmbach (1515)
    Nanebevzetí sv. Kateřiny, Hans von Kulmbach (1515)
  • Sv. Kateřina, Caravaggio (1598), Google Art Project
    Sv. Kateřina, Caravaggio (1598), Google Art Project
  • Sv. Kateřina disputuje s filosofy před Maxentiem, Guglielmo Borremans (1705)
    Sv. Kateřina disputuje s filosofy před Maxentiem, Guglielmo Borremans (1705)

Sochy

[editovat | editovat zdroj]
  • Relikviář (kolem 1360–70)
    Relikviář (kolem 1360–70)
  • Sv. Kateřina, Porýní (1450)
    Sv. Kateřina, Porýní (1450)
  • Sv. Kateřina, Španělsko (15. stol.)
    Sv. Kateřina, Španělsko (15. stol.)
  • Sv. Kateřina, severní Francie (konec 15. stol.)
    Sv. Kateřina, severní Francie (konec 15. stol.)
  • Sv. Kateřina, Taormina (1493)
    Sv. Kateřina, Taormina (1493)
  • Sv. Kateřina, Pancratius Grueber (1520)
    Sv. Kateřina, Pancratius Grueber (1520)
  • Náhrobek s reliéfem sv. Kateřiny, Irsko (1543)
    Náhrobek s reliéfem sv. Kateřiny, Irsko (1543)
  • Sv. Kateřna, Tyrolsko (18. stol.)
    Sv. Kateřna, Tyrolsko (18. stol.)
  • Sv. Kateřina, Peter Heel (18. stol.)
    Sv. Kateřina, Peter Heel (18. stol.)
  • Socha sv. Kateřiny, Grygov
    Socha sv. Kateřiny, Grygov

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c DE VORAGINE, Jakub. Legenda aurea. Překlad Václav Bahník, Anežka Vidmanová. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1984. 342 s. [Viz str. 268.]
  2. ↑ EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 537.]
  3. ↑ DEAKIN, Michael A. B. Hypatia of Alexandria : mathematician and martyr. Amherst, N.Y.: Prometheus Books, 2007. 231 s. Dostupné online. ISBN 9781591025207. S. 135. 
  4. ↑ a b SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hans Michael. Rok se svatými. Vyd. v KN 1. Překlad Vojtěch Pola, Terezie Brichtová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994, 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 607–608.]
  5. ↑ Pravoslávny kalendár na rok 1971. Bratislava: Cirkevné nakladateľstvo, 1970. 124 s. [Viz str. 31.]
  6. ↑ REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 36.]
  7. ↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. : Život a dílo : (1316–1378). Praha : Svoboda, 1979. 720 s. [Viz str. 381.]
  8. ↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. : Život a dílo : (1316–1378). Praha : Svoboda, 1979. 720 s. [Viz str. 88.]
  9. ↑ EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 539.]
  10. ↑ a b RIEGER, František Ladislav, ed. a MALÝ, Jakub, ed. Slovník naučný. 4. díl. Praha: Kober & Markgraf, 1865. 1470 s. [Viz str. 608.]
  11. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [O sv. Kateřině Alexandrijské viz str. 74.]
  12. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 18. díl. V Praze: J. Otto, 1902. 1026 s. [Viz str. 875.]
  13. ↑ REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 44.]
  14. ↑ SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hans Michael. Rok se svatými. Vyd. v KN 1. Překlad Vojtěch Pola, Terezie Brichtová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994, 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 582 a 609.]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DE VORAGINE, Jakub. Legenda aurea. Překlad Václav Bahník, Anežka Vidmanová. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1984. 342 s. S. 264–271. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • CHALUPOVÁ, Kateřina. Svatá Kateřina Alexandrijská, její ikonografie a kult v českých zemích doby středověku. Olomouc, 2008. 220 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavol Černý. Dostupné online.
  • SLEPIČKA, Martin. Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové. Dějiny, památky a duchovní správa hrabovské farnosti. 2., aktual. a rozš. vyd. Ostrava: Statutární město Ostrava – městský obvod Hrabová, 2024, s. 179–181. ISBN 978-80-88399-17-9. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kateřina_Alexandrijská&oldid=24371882“