Svitavy

Svitavy
Náměstí Míru
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Svitavy
Obec s rozšířenou působností	Svitavy (správní obvod)
Okres	Svitavy
Kraj	Pardubický
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°45′21″ s. š., 16°28′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	16 108 (2024)[1]
Rozloha	31,33 km²[2]
Nadmořská výška	435 m n. m.
PSČ	568 02
Počet domů	2 929 (2021)[3]
Počet částí obce	4
Počet k. ú.	4
Počet ZSJ	20
Kontakt
Adresa městského úřadu	T. G. Masaryka 35, 568 02 Svitavy radnice@svitavy.cz
Starosta	David Šimek (Nestran.)
Oficiální web: www.svitavy.cz
Úřední web: www.svitavy.cz/obcan-a-urad/cinnost-uradu/uredni-deska
Svitavy
Další údaje
Kód obce	577731
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svitavy (německy Zwittau)^[4] jsou město ležící v Pardubickém kraji v okrese Svitavy, 59 km severozápadně od Olomouce. Žije zde přibližně 16 tisíc^[1] obyvatel. Jsou součástí Mikroregionu Svitavsko. Svitavy se nacházejí v jihovýchodním výběžku České tabule, známém jako Svitavská pahorkatina, který však už zasahuje do povodí Moravy. Městem protéká řeka Svitava, která pramení v lese nedaleko města. Téměř celé území města leží na severozápadní Moravě, velice malá nezastavěná severovýchodní část území však dříve náležela ke k.ú. Opatovec, tudíž leží v Čechách.

Původní osadu s kostelem založili premonstrátští mniši z Litomyšle a nazvali ji podle zde protékající řeky Svitavy, o něco později sem začali přicházet němečtí osadníci povolaní olomouckým biskupem, kteří založili novou ves s kostelem sv. Jiljí, původní Svitava postupně s novou vsí splynula. Oblast v okolí Svitav se tak stala předmětem sporu mezi olomouckým biskupstvím a litomyšlským klášterním panstvím, roku 1256 byl spor urovnán ve prospěch olomouckého biskupství.

• 6. listopad 1256 – Nejstarší písemná zmínka o Svitavách v listině sporu mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu a litomyšlským premonstrátským klášterem.
• 1513 – Olomoucký biskup Stanislav Thurzo osvobodil město a okolní obce od odúmrti.
• 1515 – Založení městských knih, do kterých byly zapisovány majetkoprávní ujednání.^[5]
• 1539 – První písemná zmínka o škole ve Svitavách.^[6]
• 6. říjen 1606 – Olomoucký biskup František z Ditrichštejna udělil městu právo pečetit červeným voskem a povolil koňské trhy. Dále biskupskou listinou potvrdil městu privilegia svých předchůdců z roku 1513, 1527, 1538, 1540, 1547, 1564,1580, 1581 a 1587 a krále Matyáše z roku 1486.^[7]
• 31. červenec 1645 – Švédský vojevůdce Torstenson vydal pro města Svitavy, Březová nad Svitavou a okolní obce ochranný list.^[5]
• 1679–1689^[8] – Raně barokní přestavba věže kostela sv. Jiljí do dnešní podoby.
• z 4. na 5. července 1758 – Ve Svitavách přenocoval pruský král Bedřich II.^[5]
• 1771 až 1772 – Ve Svitavách a Litomyšli v důsledku velkého hladomoru v českých zemích, který vznikl neúrodou vlivem nepříznivého počasí, pohřbívali kněží průměrně 10 – 15 lidí denně.^[9]
• 4. září 1781 – Město postihl obrovský požár, kterému padlo za oběť 249 novějších domů a 35 stodol.^[10]
• do roku 1804^[8] – Kostel sv. Jiljí farním kostelem.
• 1848–1849 – Svitavy vydaly u třech vydavatelů Ludvíka Tempese, Karla Ulihraa K. A.Blodera nouzové peněžní poukázky v pěti hodnotách od 3 kr. do 10 kr.^[11]
• 1873 – Otevřena jednoroční textilní škola pro obor tkalcovství s německým vyučovacím jazykem.Roku 1945 zanikla.^[7]
• 1895 – Zřízena Vyšší reálná škola s německým vyučovacím jazykem.^[7]
• 1914–1919 – Městská rada v reakci na nedostatek drobných peněz v důsledku hrozící krize vydala celkem třikrát nouzové poukázky v letech 1914 až 1919. První vydání s platností od 10.8.1914 do 16.9.1914 v hodnotách 1/2 K, 1 K, 2 K, 5 K, 10 K s označením města Zwittau a datem vydání. Druhé vydání proběhlo v důsledku rozpadu Rakouska-Uherska 31. 3. 1919 s platností do 30. 11. 1919 v nominálních hodnotách 50 hal., 1 Kč a 2 Kč o celkové výši 35 000 Kč a třetí vydání nouzových poukázek, proběhlo s platností do 30. listopadu 1919 s jejich prodloužením do 31. 3. 1920 v hodnotách 10 hal., 20 hal. a 50 hal.^[11]
• 1922 – Založena Soukromá dvouletá obchodní škola Ústřední Matice školské.^[7]
• 9. červenec 1929 – město oficiálně navštívil prezident republiky T.G. Masaryk, diskutoval rovněž s německy mluvícím obyvatelstvem města
• v roce 1955 byly při stavbě domu na náměstí nalezeny tři dřevěné soudky stříbrných mincí o celkové hmotnosti přes 23 kg a celkovém počtu 4347 mincí, převážně z doby vlády Marie Terezie, Josefa II. a Františka I. Poklad byl pravděpodobně ukryt v roce 1830. V současné době je uložen v Moravském muzeu v Brně, kde ho lze spatřit ve stálé expozici v Biskupském dvoře.^[12]
• 1. ledna 1960 – usnesením okresního národního výboru ve Svitavách ze dne 18. prosince 1959 byly ke Svitavám připojeny dosud samostatné obce Moravský Lačnov a Čtyřicet Lánů^[13]
• 28. října 1990 – založena Nadace Josefa Plívy, za účelem podpory vzdělávání a kultury,rozvoje a prohlubování mezinárodních styků mladé generace.^[14]

Svitavy byly do roku 1945 součástí německého jazykového ostrova Hřebečsko. Při sčítání v roce 1910 se 9 471 obyvatel města hlásilo k německé národnosti a 123 obyvatel k české.^[15] Po odsunu bylo město osídleno českým obyvatelstvem.

• 1569 – Suitta (Fabriciova mapa Moravy z roku 1569, vydání z roku 1625)^[16]
• 1627 – Zwitta, Zwitawy (Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627)^[17]
• 1705 – Zwittau (Wigand Christian, Neu-vermehrte und auf eine dem Gedächtnis dienliche Methode … eingerichtete Teutsche Staats-Geographie: worinnen alle in Europa befindliche Königreiche, Republiquen und Länder … abgehandelt … werden, Volume 1)
• 1712 – Swytawy (Vogtova mapa Čech z roku 1712)^[18]
• 1720 – Zwittau, Switawa, Vierzighuben, Bredmiesta (Müllerova mapa Čech z roku 1720)^[19]
• 1742 – Zwittau, Vierzighuben (Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742)^[20]

Zwittau (Nederlansch gedenkboek: of, Europische mercurius,A. van Damme, 1742)

• 1764–1768 – Zwittau, (I. vojenské mapování – josefské)^[21]
• 1802 – Zwittau, VierzigHuben (Karte des Markgrafthum Mähren)^[22]
• 1804 – Zwittau, VierzigHuben (Karte des Markgrafthum Mähren)^[23]
• 1836–1852 – Zwittau, VorstZwittau,Vierzieghuben (II. vojenské mapování – Františkovo)^[24]
• 1855 – Zwittau (Ethnographische Karte der oesterreichischen Monarchie)^[25]
• 1857 – Zwittau,Vierzighuben (Speciální mapa Markrabství moravského 1:144 000)^[26]
• 1861 – Zwittau (General-Karte der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthum's Schlesien)^[27]
• 1876–1878 – Svitavy, Zwittau, Čtyřicet Lánů (III. vojenské mapování – Františko-josefské)^[28]
• 1880–1888? – Svitavy (Visecí mapa Markrabství moravského a Vévodství slezského)^[29]
• 1881 – Svitavy, Čtyrycet lánů (Šemberova mapa Moravy 1:288 000)^[26]
• 1883 – Svitava (Erbenova mapa Čech z roku 1883)^[30]
• 1935 – Svitavy (Mapa Republiky československé z roku 1935)^[31]
• 1941 – Zwittau (Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1941)^[32]

Svitavské převorství vzniklo zřejmě v období povýšení litomyšlského biskupství. K roku 1364 známe jméno prvního doloženého převora svitavského kláštera. Od roku 1417 se svitavští převorové stali administrátory litomyšlského biskupství. Písemností o svitavském klášteru je velmi málo. Kolem roku 1556 odevzdali Svitavské převorství olomouckému biskupovi a svitavští premonstráti odešli do Hradištského kláštera u Olomouce.^[33]

Svitavy se člení na čtyři místní části nacházejících se na čtyřech jim odpovídajících katastrálních územích:^[34]

• k. ú. Svitavy-město – část Město
• k. ú. Svitavy-předměstí – část Předměstí
• k. ú. Moravský Lačnov – část Lačnov
• k. ú. Čtyřicet Lánů – část Lány

Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Hradec nad Svitavou, Javorník a Opatovec.^[35]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Svitavy roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Svitavy roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Svitavy roku 2011

Svitavy leží na železniční trati Brno – Česká Třebová, která je součástí I. tranzitního koridoru. Ve zdejší stanici zastavují rychlíky mezi Prahou a Brnem, ne však vlaky kategorie EuroCity. Odbočuje zde také lokální trať do Poličky a Žďárce u Skutče.

Svitavy jsou silničním uzlem celostátního významu, kříží se zde dálkové silnice propojující východní Čechy, Vysočinu, střední a jižní Moravu a Kladsko. Z evropské silnice E442 vedené po silnici I/35 se zde odpojuje evropská silnice E461 (silnice I/43). Dále odsud vycházejí silnice I/14 (severně od Svitav) a silnice I/34.

• Městské muzeum a galerie – Máchova alej 1
• Muzeum esperanta – Náměstí Míru 1 (v Ottendorferově domě)

• Stará radnice
• Dům U Mouřenína
• Langrova vila
• Kostel Navštívení Panny Marie
• Kostel svatého Jiljí
• Kostel svatého Josefa ve Čtyřiceti Lánech
• Mariánský sloup
• Městské opevnění – zbytky zdí
• Ottendorferův dům (tzv. Červená knihovna, sídlo Muzea esperanta)
• Židovský hřbitov – část dochovaná při silnici na Moravskou Třebovou
• Památník Oskara Schindlera
• kamenná socha sedícího Krista z roku 1712 (park na Školní ulici), nápis: ECCE/HOMO/1712/RENOVIRT/1866/T:I:B.
• socha Nejsvětější Trojice z roku 1734 (park na Školní ulici), nápisy: ANTON RICHTER/RENOVATUM/1847 MARTINVS/EMBERTH/17.34
• Fara římskokatolické církve – raně barokní městský dům z let 1626 – 1635 s umělecky hodnotným portálem^[36]
• kamenný kříž u vjezdu na faru z roku 1845
• socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1708 (Školní ulice), nápisy: 1708/PRANOBILIS/AC/CLARISSIMVS/……., RENOVIERT:A:1.7.5.0, RENOVIERT A 1807, RENOVIERT A 1836
• náhrobní desky v hřbitovní zdi u kostela Svatého Jiljí z roku 1585 a r. 1707 (nápis: Anno 1707 den 31/Oktobrist Verschiden/Justina des Sebastian/Achtl seine Gemahlin. Anno 1823 den 20/Oktober starb Rosina /und in Jahre 1838 den 24/April ihr Ehegattte/ Joseph Tempes der/ Herr giebihnen die/ ervige Ruhe. Renovirt Thomas Haberhauer.). Náhrobní deska na bývalé márnici z roku 1611.
• kamenný kříž u kostela Svatého Jiljí z roku 1850
• železný kříž na hřbitově z roku 1847, nápis: Dieses Kreuz liegs/Agnes Iaich geb. Dittrich/ihrem Ehegattien Anselm/Iaich welcher im 66.Lebensjahr/am 4.Mai 1847 das Zeitliche/gesegnet hat so wie auch für alle/hier Ruhende errichten.
• zbořená synagoga

Po městě a jeho okolí vede 12 km dlouhá naučná stezka Českomoravské pomezí, která informuje o historii města či řadě zemských hraničních kamenů v okolních lesích.

V červenci roku 1904 v blízkosti Svitav ztroskotal balón „Sirius“, jenž byl vypuštěn ve Vídni. Čtyři důstojníci byli zraněni.^[37]

• Jedna z pověstí praví, že v dobách obléhání Svitav husity zbyla ve městě poslední kráva. Obyvatele napadlo vyhodit hlavu zvířete přes hradby. Husité si pomysleli proč tak zbytečně mrhají masem a že mají ještě zásoby. Odtáhli s vojskem pryč a město přežilo. Od toho také pochází znak města.^[zdroj?]
• Svitava^[38]
• Poklad^[38]
• Zdíkova záchrana^[38]
• Šibeničníky^[38]
• Záviš z Falkenštejna před Svitavami^[38]
• Svitavský znak – pověst pojednává o době obléhání Svitav švédskými vojsky^[38]
• Proč mají Svitavy na radniční věži půlměsíc a hvězdu – oslava konce vpádu Turků do střední Evropy^[38]
• Naše prastará radnice – zakoupení městské radnice od měšťana Michela Dyttricha v roce 1538^[38]
• Husitský kámen – postavený na paměť odvrácení husitského obléhání^[38]
• Nešťastný Světlov – příběh o nenaplněné lásce pana Kuna z Ostrého Kamene a dcery rytíře ze Světlova^[38]
• Mrtvým o Všech svatých^[38]
• Gregorius Palma^[38]
• Žhavá ruka^[38]
• Josef II. u nás – návštěva Josefa II. ve Svitavách v roce 1776^[38]
• Prokletý prušák – události r. 1866^[38]
• Po výhře v loterii^[38]
• Zaklínání na hřbitově^[38]

• Hugo Albrecht (1862–1920), podnikatel, majitel továrny na rukavice a politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady
• P.M. Jan Baptista Crystellius Svitavský z Bochova, též Jan Svitavský (?–1637), lektor (1581), převor augustiniánského kláštera u sv. Tomáše v Praze Malé Straně (1601–1637), 1. provinciál samostatné české provincie řádu sv. Augustina (1604), provinciálem byl zvolen celkem třikrát, ve svém třetím funkčním období v roce 1637 zakoupil osobně v Antverpách u Petra Pavla Rubense 2 oltářní obrazy pro kostel sv. Tomáše (Umučení sv. Tomáše a Sv. Augustin), originály obrazů byly roku 2014 v restituci církevního majetku vráceny řádu a vystaveny jsou v Národní galerii ve Šternberském paláci (jediné 2 obrazy tohoto umělce nyní v Česku), zasloužil se o potvrzení práv várečných pro svatotomášský pivovar roku 1608 u Rudolfa II., v dvorském kostele sv. Tomáše založil kryptu pro cizí příslušníky u dvora (1612), několikrát jednal s Albrechtem z Valdštejna (o prodeji domů z klášterního majetku, od roku 1621) a také o založení augustiniánského kláštera v České Lípě (jednání v letech 1623–1624), klášter oficiálně založen (druhou) listinou z roku 1627, dnes muzeum a galerie
• František Černý, (* 1957), kapelník a zakládající člen skupiny Čechomor
• Viktor Felber (1880–1942), profesor Českého vysokého učení technického v Praze a jeho rektor v letech 1930–1931
• Maximilian Felzmann (1894–1962), generál dělostřelectva, nositel Rytířského kříže
• Herbert Fiedler (* 1929), právník
• Wilhelm Gerlich (1915–2001), Prof. Phil.Dr., OStR, pedagog, nositel nejvyšších vatikánských a rakouských vyznamenání
• Hermann Franz Haupt (1926–2017), emeritní univerzitní profesor astronomie na Univerzitě ve Štýrském Hradci, Phil.Dr., Předseda rakouské astronomické společnosti, člen mnoha astronomických společností světa
• Maximilian Haupt (1876–1959), JUDr., soudce v Sterzingu a Meranu, dvorní rada v zemské vládě v Innsbrucku, dědeček Mag. Herberta Ernsta Haupta (* 1947, Seeboden), ministra rakouské spolkové vlády (2000), vicekancléře (2003), sociálního ombudsmana, místopředsedy Strany svobodných a veterináře
• Jiří Antonín Heinz (1698–1759), sochař
• Julius Hönig (1902–1945), nacistický politik
• Tomáš Christ (1791 - 1870), ThDr., profesor dogmatiky na olomouckém C. k. lyceu, v letech 1831-1833 děkanem Františkovy univerzity v Olomouci
• Franz Jesser (1869–1954), sudetoněmecký politik
• P. Benedikt Knauer ze Svitav (?–1609), šlechtic (2. 5. 1608), kaplan u sv. Jakuba v Brně (1587–1589), u sv. Václava v Brně (do 1591), kanovník a arcijáhen olomoucký, probošt Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži (1600 – 1609)
• P. Josef Kristelli z Bochova (1658–1740), převor v kartouze v Gamingu – OCart. (1702–1739) v Dolním Rakousku u St. Pölten, též asketický spisovatel
• Petr Kvíčala (* 1960), malíř
• Carl Lick (1859–1935), ředitel Sparkasse, starosta města v letech 1918–1935, historik, autor děl: Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung (1910) a Die Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung (1937, posmrtně vydal jeho syn Ing. Lick)
• Heidi Lück (* 1943), německá politička
• Alexander Makowsky (1833–1908), geolog, projektoval I. březovský vodovod u Muzlova
• P. Martin Svitavský z Bochova (?–1602), strýc P.M. Jana Baptisty Crystellia Svitavského z Bochova, převor v augustiniánském klášteře u sv. Tomáše v Praze Malé Straně a klášteře sv. Kateřiny na Novém Městě pražském (1565–1601), ve funkci potvrzen českým králem Maxmiliánem II. roku 1568, zasloužil se o obnovu obou klášterů
• Jana Musilová (* 1966), herečka
• Jaroslav Novák Večerníček (* 1967), novinář
• Valentin Oswald Ottendorfer (1826–1900), anarchista, překladatel, filantrop
• Adolf Paar (1889–1964), Ing. arch., rodák z M. Lačnova, zemřel v Linci, architekt, absolvent vídeňské Akademie. Ve svém vídeňském ateliéru od roku 1920 projektoval řadu soukromých obytných budov a bytových interiérů, v letech 1923–1931 se podílel i na světově proslulé výstavbě komunálních budov a dělnických bytů ve Vídni-Floridsdorfu. V roce 1935 po sňatku s dcerou šumperského senátora Gustava Oberleithnera působil i v Šumperku. Vedle řady soukromých zakázek se tu věnoval také rekonstrukcím několika reprezentativních budov města (Spolkového domu, hotelu Na Vyhlídce aj.) a je i autorem regulačního plánu historického jádra Šumperka z roku 1935. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska a působil v Linci.
• Petr Pakosta (* 1957), český politik
• Jiří Pernes (* 1948), moravský historik
• Oskar Schindler (1908–1974) sudetoněmecký obchodník, zachránil před smrtí na 1200 Židů
• Evžen Snítilý (* 1954), politik
• Martin Sodomka (* 1968), výtvarník, grafik a autor knih pro děti
• Hans Tyderle (* 1926), malíř a kreslíř
• Řehoř Vencelius z Bochova (?–1653), v roce 1634 je uveden jako nový měšťan na Starém Městě pražském, roku 1650 je uveden jako dárce 100 zlatých „na dodělání oltáře velkého“ v Týnském chrámu v Praze na Staroměsts. náměstí, v té době byl registrátorem desk zemských na hradě pražském, předtím služebníkem v komoře české, bratr Dr. jur. Pavla Vencelia z Bochova, manželka: Kateřina Hadová z Proseče
• Dr. jur. Pavel Vencelius z Bochova (před rokem 1600 – 1663), královský apelační rada v Praze, „Herr Doktoris Pauli Wenzelii von Bochau auf Triebsch“, od roku 1623 vlastnil panství Třebušín a Vrbičany, dnes okres Litoměřice, které za válečnou půjčku z roku 1622 ve výši 2000 zlatých zakoupil jako konfiskát po nejstarším z popravených na Staroměstském nám. Smilu Kaplíři ze Sulevic. Dne 9. listopadu 1651 byl panovníkem povýšen do rytířského stavu. Nemaje mužských potomků smrtí rytíře Pavla rod Venceliů z Bochova roku 1663 vymřel po meči. Rodový majetek tak drželi dědici – panství roku 1634 vypálená od Švédů zdědila nejprve jeho manželka a 3 dcery, nakonec po vyplacení a smrti manželky získala panství jeho dcera Růžena Anna z Bochova (z druhého manželství) provdaná za vyslance v Anglii a Dánsku Fr. Karla rytíře Kressla z Gwaltenburgu a po nich potomci (po přeslici) z rodu Kresslů z Gwaltenburgu a z rodu z Puteani až do roku 1913, kdy jej Adéla ze Skal a Gross-Elguthu, roz. z Puteani, prodala příbuznému Charlotty Garrigue Masarykové. Mezi hojné potomstvo po přeslici Dr. Pavla Vencelia z Bochova patří velké množství středoevropské šlechty – od rodů Kinských z Vchynic a Tetova, Kinských dal Borgo, Lobkovice (dolnobeřkovická větev, např. tedy exministr obrany Michal z Lobkovic), Strachwitze, Dobřenské z Dobřenic, Silva-Tarouca, Nosticové-Rieneck, vládnoucí knížecí rod Lichtenštejnů až po rod Neippergů ve službách rakouských panovníků, spojený s nimi i sňatky, mediálně nejznámějším byl morganatický sňatek gen. Adama Alberta hraběte z Neippergu s Marií Louisou, manželkou Napoleona, dcerou císaře Františka II. Současně žijící Karel Evžen hrabě Neipperg (potomek Dr. jur. Pavla rytíře Vencelia z Bochova) má za manželku Andreu Habsburg-Lothringen, vnučku posledního českého krále blahoslaveného Karla I. Spolu mají 5 dětí (jedna dcera provdaná také do rodu Lobkoviců) a 2 vnoučata
• Zdeněk Veselý (* 1932), malíř, grafik a ilustrátor
• Gustav Witlatschil (* 1935), fotbalista

Ve městě je šest mateřských škol, šest základních škol, z toho jedna neúplná. Pro některé děti je tu speciální mateřská a základní škola. Je zde gymnázium s osmiletým i čtyřletým studiem. Dále obchodní akademie, střední zdravotnická škola a učiliště.

• Mateřská škola Svitavy, Větrná 11
• Speciální mateřská škola Svitavy
• Mateřská škola Svitavy, Pražská 2A 
• Mateřská škola Svitavy, Marie Majerové 13
• Mateřská škola Svitavy, Milady Horákové 27
• Mateřská škola Svitavy – Lány

• Základní škola Svitavy, Riegrova 4
• Základní škola Svitavy, T. G. Masaryka 27
• Základní škola Svitavy, náměstí Míru 7
• Základní škola Svitavy, Sokolovská 1
• Základní škola Svitavy, Felberova 2
• Základní škola a mateřská škola Svitavy – Lačnov
• Speciální základní škola Svitavy, Milady Horákové 44
• Základní umělecká škola Svitavy, T.G. Masaryka 25A

• Gymnázium, Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy, Sokolovská 1638
• Střední zdravotnická škola, Purkyňova 9
• Obchodní akademie a VOŠ ekonomická, T.G. Masaryka 20
• Střední odborné učiliště Svitavy, Nádražní 1083

• na budově Základní školy T.G.Masaryka je v blízkosti vchodu umístěna pamětní deska s následujícím obsahem : Zde, v bývalé Státní vyšší reálné škole, se v letech 1900 – 1901 vzdělával Vinzenz Sagner (1884 – 1927) budoucí důstojník Rakousko-uherské a Československé armády a postava proslavená Jaroslavem Haškem v románu „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ „Zmatek je to nejhorší co může být v poli, pánové“ dodal prorocky hejtman Ságner a odmlčel se. Město Svitavy a svitavský klub Laurus 2006.

• Big Band Svitavy
• Dechový orchestr Astra Svitavy (kapelník Pavel Pospíšil)
• Dechový orchestr Svitavská dvanáctka (kapelník Roman Kalvoda)
• Dětský dechový orchestr ZUŠ Svitavy
• Jarda Gang Svitavy (kapelník Jaroslav Dvořák)
• Do větru (folk, jazz)
• FAITH
• Fialový expres
• BezLimitu (world rock)
• pěvecký sbor IUVENTUS^[42]
• Kanafas
• Los Hongos (svitavsko-mýtská kapela)
• SIN JOY (žánr: LIKVID BIGBÍT, současné složení – Funnus (kytara), Jackob (bicí), Radus (bas kytara), Pady (řev)
• Povijan
• Syfon (rock, založena r. 1979 jako Veteráni, přejmenována na Kapitol a Syfon (SY – Svitavy a FON – zvuk)^[43]
• Varianta (Stanislava Plívová – zpěv, sbor, percuse, Ladislav Plíva – zpěv, sbor, akustická kytara, mandolína, Karel Sax – klávesy, Karel Walta – flétny, saxofony, hoboj, klarinet,prog.bicí, Jiří Bečka – housle, Jiří Mikyska – baskytara)^[44]
• The Pink Panthers, soubor založen v r. 1997 – skupina hrající rock and roll 50. let minulého století, kapelník Karel Sax – piáno, Milan Kalina – zpěv, Marcela Andrlová-Bártová – zpěv, Karel Víšek – saxofon, Dalibor Peňáz – kytara, Pavel Bolcek – kontrabas, Petr Walta – bicí
• Kowalski – zpěv Petr Svatoš, kytara Martin Sodomka, basa Petr Šedý, bicí Etienne van Sas la Rue
• SYxtet (vokální skupina)
• Dozing Brothers (jazz – swing, https://www.facebook.com/dozingbrothers/)
• PPS
• Flying South

• Divadelní soubor Céčko^[45]
• Jabloň (soubor Dramatické školičky ve Svitavách)^[43]
• DOcela MAlé divadlo^[46]
• Bubliny (soubor Dramatické školičky ve Svitavách)^[47]

• Atletika Svitavy, založena roku 1958
• Tuři Svitavy, soutěž: Národní basketbalová liga (NBL)
• FbK TJ Svitavy, od roku 1995, soutěž: Regionální liga mužů (2024), 1. liga žen (2024)
• TJ Svitavy fotbalový klub, soutěž: Přebor Pardubického kraje
• Volejbalový oddíl TJ Svitavy, založen roku 1949
• Lední hokej
• TJ Sršni Svitavy (hokejbal)
• Box Club Dynamo Svitavy^[48]
• Silový trojboj:extraliga družstev

Ve Svitavách působí Hasičský záchranný sbor České republiky se sídlem na Olbrachtově ulici. Ředitelem HZS územního odboru Svitavy je plk. Ing. Oldřich Jedlička (r. 2020).^[49]

Dále působí ve Svitavách Jednotka sboru dobrovolných hasičů Svitavy od roku 2009. Velitelem jednotky je Petr Lédl (r. 2020).^[50]

Z historie: Svitavský hasičský obvod v roce 1906 byl součástí Deutscher Feuerwehr-Landesverband für Mähren (založen r. 1869) s 13 sbory a 750 členy. Starosta: Konrad Randa (Svitavy) a místostarosta: Rudolf Duchatschek (Chrastová), ^[51]

Partnerskými městy jsou:^[52]

• Lądek-Zdrój, Polsko
• Perečín, Ukrajina
• Stendal, Německo
• Strzelin, Polsko
• Žiar nad Hronom, Slovensko

Město má také přátelské vztahy s městem Plochingen v Německu.^[52]

• DVOŘÁK, Jan: Vrchnostenské město v raném novověku. Vztahy k vrchnosti a venkovskému zázemí na příkladu Svitav v 17. století; Matice moravská, Brno, 2013; 248 s. ISBN 978-80-87709-03-0

• Seznam kulturních památek ve Svitavách
• TJ Svitavy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svitavy na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Svitavy v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Svitavy ve Wikislovníku
• Svitavy v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Historické fotografie Svitav z 1. pol. 20. století
• Informační server města
• Internetová televize Svitavy
• Městská knihovna
• Městské muzeum a galerie Svitavy
• Multifunkční centrum Fabrika
• Muzeum esperanta
• Stránky mikroregionu Svitavsko
• Středisko kulturních služeb
• Svitavský deník