Tchu Jou-jou

Tchu Jou-jou 屠呦呦
Tchu Jou-jou ve Stockholmu v prosinci 2015
Narození	30. prosince 1930 (93 let) Ning-po, Čínská republika
Národnost	čínská (rodný jazyk: wu)
Alma mater	Lékařská fakulta Pekingské univerzity
Povolání	chemička, farmakoložka oblasti: klinická medicína, lékařská chemie
Známá jako	odbornice v tradiční čínské medicíně, tropickém lékařství, která izolovala artemisinin
Ocenění	Nobelova cena (2015)
Rod	Jung-šang Tchu Š'
Funkce	profesor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tchu Jou-jou, čínsky pchin-jinem Tú Yōuyōu, znaky tradiční 屠呦呦 (* 30. prosince 1930 Ning-po, Če-ťiang) je čínská chemička a farmakoložka, která jako první izolovala hořčin artemisinin z pelyňku, který využila v léčbě malárie. Kombinovaná terapie snížila úmrtnost nemoci o 20–30 % a pouze na africkém kontinentu zachránila životy více než 100 000 infikovaných za rok.^[1]

Za novou účinnou léčbu malárie obdržela v roce 2015 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, jakožto první čínský občan.^[2] Druhou polovinu ocenění si rozdělili americko-irský parazitolog William C. Campbell a japonský biochemik Satoši Ómura, když byly oceněny jejich objevy na poli nové terapie parazitárních infekcí způsobených hlísticemi.^[3][4][2]

Tchu se stala první Číňankou, která obdržela Nobelovu cenu v přírodních vědách a celkem dvanáctou ženou v kategorii lékařství nebo fyziologie. Během profesní dráhy nikdy neuskutečnila zahraniční studijní pobyt, ani neprováděla výzkum mimo rodnou zemi.^[5]

Narodila se roku 1930 v Ning-pu, ležícím v provincii Če-ťiang.^[6] Navštěvovala základní školu a první ročníky střední školy Siao-š’ čung-süe (效实中学; Xiàoshí Zhōngxué), odkud v roce 1948 přešla do dalšího středoškolského zařízení Ning-po čung-süe (宁波中学; Níngbō Zhōngxué). Mezi lety 1951–1955 studovala Lékařskou fakultu Pekingské univerzity, která se v roce 1952 stala samostatnou vysokou školou (v dubnu 2000 došlo k jejímu zpětnému začlenění do Pekingské univerzity).^[7] Absolvovala ji roku 1955 v oboru farmaceutická věda. Následně získala dvouapůlleté vzdělání v tradiční čínské medicíně.

Po studiu nastoupila do pekingské Akademie čínské medicíny. V souvislosti s postupující čínskou hospodářskou reformou, se plnohodnotnou vědkyní stala teprve v roce 1980. Post školitelky postgraduálních studentů jí byl přiznán v roce 2001. Následně se stala hlavní vědkyní Akademie.^[8]

Do roku 2011 byla v čínské vědě řadu desetiletí nepovšimnutou osobou a charakterizována jako „lidmi téměř úplně zapomenutá“.^[9] Vzhledem k absenci postgraduálního systému vzdělávání v komunistické Číně až do roku 1979, neabsolvovala žádný doktorandský program, nevycestovala na zahraniční studijní či výzkumný pobyt, ani se nestala členkou žádné čínské národní vědecké akademie.^[10][11] Tchu byla později prezentována jako hlavní představitelka první generace vědců čínského lékařského výzkumu od vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949.^[12]

Tchu se provdala za spolužáka ze střední školy Li Tching-čaa. Společně mají dvě dcery, starší z nich působí na univerzitě v Cambridgi.^[13]

V roce 1967, kdy probíhala Vietnamská válka, požádal severovietnamský vůdce Ho Či Min čínského premiéra Čou En-laje o pomoc s vývojem antimalarik pro vojáky, kteří se vydávali Ho Či Minovou stezkou na jih. Podávání chlorochinu bylo totiž kvůli snadnému rozvoji rezistence neúčinné.

Malárie byla také rozšířena v jihočínských provinciích Chaj-nan, Jün-nan, Kuang-si a Kuang-tung. Čou En-laj přesvědčil Mao Ce-tunga ke zřízení tajného programu nazvaného Projekt 523 na výrobu léčiva, který zahájil činnost 23. května 1967.^[14] Po zapojení se do programu Tchu pracovala na Chaj-nanu, kde studovala infikované pacienty.^[15]

Vědci do konce 60. let prověřili více než 240 000 sloučenin, ale bez úspěchu. V roce 1969 přišla tehdy 39letá Tchu s nápadem prostudovat látky v čínských bylinách. Nejdříve se věnovala sběru známých informací a navštěvovala praktické lékaře provozující tradiční medicínu. Závěry shrnula v knize nazvané Sbírka jednotlivých praktických receptů proti malárii, která obsahovala 640 lékařských receptů. Její tým také shromáždil na dva tisíce tradičních receptů a 382 extraktů rostlin otestoval na myších.^[14]

Žádaný účinek přinesl až pelyněk roční (Artemisia annua), užívaný pro intermitentní (střídavé) horečky. Recepturu přípravy vědkyně nalezla v 1 600 let starém textu. Nejdříve však látka neúčinkovala, protože byl extrakt získáván tradičním vařením ve vodě. Tchu zjistila, že k izolaci účinné antimalarické látky z rostliny lze použít nízkoteplotní extrakci. Pro daný postup se inspirovala zdrojem v tradiční čínské rostlinné medicíně, zápiscích sepsaných Ke Chungem roku 340 pod názvem Příručka receptů pro akutní léčbu, v nichž stálo, že by se bylina měla louhovat ve studené vodě.^[16][17] Tchu si uvědomila, že horká voda již v rostlině poškodila účinnou látku a proto místo toho navrhla k extrakci účinné látky metodu využívající nízkoteplotní éter. K izolaci čisté formy látky došlo v roce 1972 a čínské pojmenování znělo čching-chao-su (青蒿素, qinghaosu).^[1][18][19] Testy na zvířatech ukázaly, že je zcela účinná u myší a opic.^[14]

Vědkyně se dobrovolně nabídla jako první testovaný člověk (pro zjištění nežádoucích účinků), když uvedla: „Jako vedoucí vědecké skupiny jsem cítila odpovědnost“. Experiment byl bezpečný a následovaly úspěšné klinické studie s lidskými pacienty. Výsledky publikovala anonymně v práci z roku 1977.^[14] Na čínském zasedání Světové zdravotnické organizace o malárii v roce 1981 přednesla objev účinné látky – artemisininu,^[20][21] jež usmrcuje časná vývojová stádia parazitického prvoka Plasmodium.^[1] Za práci v oblasti malárie jí byla 5. října 2015 udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství. Antimalarika artemisininu postupně zachránila miliony lidských životů, především v rozvojovém světě.^[22]

Artemisinin představuje seskviterpenový lakton s peroxidovým můstkem. Má se zato, že právě tento můstek zodpovídá za mechanismus účinku.^[23] WHO brání monoterapii^[24] před možným rozvojem parazitární rezistence na tuto sloučeninu. V léčbě se proto využívá kombinace artemisininu, či jeho derivátů, s dalšími antimalariky na odlišné chemické bázi. Vedle stoupající preskripce jako antimalarika^[25] se také stal zájmem výzkumu nádorových onemocnění.

V roce 2006 došlo ke zveřejnění postupu přenesení odpovídajících genů pelyňku do kvasinek s cílem vytvořit prekurzor artemisininu v bioreaktorech. Tím byly nastoleny podmínky průmyslové výroby a zvýšení produkce účinné látky o desítky tun ročně, což odpovídalo nárůstu v řádu desítek milionů dávek. Takto biosyntetizovaný artemisinin začal být používán v srpnu 2014.^[1]

• 1987 – Albert Einstein World Science Prize^[26]
• 2011 – GlaxoSmithKline Outstanding Achievement Award in Life Science^[27]
• 2011 – Albert Lasker Award for Clinical Medical Research^[28]
• 2015 – Warren Alpert Foundation Prize^[29]
• 2015 – Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství^[30]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tu Youyou na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchu Jou-jou na Wikimedia Commons
• LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Letošní Nobelovka se zrodila podle 1 600 let starého receptu. Technet.cz [online]. 2015-10-05. Dostupné online.