Tim Ream

Tim Ream
Tim Ream (2019)
Osobní informace
Celé jméno	Timothy Michael Ream
Datum narození	5. října 1987 (37 let)
Místo narození	St. Louis, Spojené státy
Výška	186 cm
Klubové informace
Současný klub	Fulham
Číslo dresu	13
Pozice	střední obránce
Mládežnické kluby*
2003–2006 2006–2008 2008–2010 St. Louis Scott Gallagher Saint Louis University Chicago Fire
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 2010–2012 2012–2015 2015– New York Red Bulls Bolton Wanderers Fulham 06300(1) 11400(0) 26100(4)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 2010–0000 Spojené státy 05000(1)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 13. 2. 2023 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 13. 2. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Timothy Michael Ream (* 5. října 1987 St. Louis) je americký profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního obránce za anglický klub Fulham FC, kde plní roli kapitána, a za národní tým Spojených států.

Ream se narodil v St. Louis ve státě Missouri a fotbal začal hrát v akademii St. Louis Scott Gallagher. V letech 2004 a 2005 vyhlášen nejlepším obráncem roku v celém státě a celé konferenci.^[1]

Ream navštěvoval Saint Louis University, kde pravidelně nastupoval jako obránce za tým Saint Louis Billikens. Během vysokoškolských studií hrál Ream také v akademii Chicaga Fire.^[2]

Ream byl draftován ve druhém kole (celkově osmnáctý) MLS SuperDraftu 2010 týmem New York Red Bulls.^[3]

Dne 20. března 2010 Ream v klubu debutoval, a to při vítězství 3:1 v přátelském utkání proti Santosu FC, což byl první zápas v nové Red Bull Areně.^[4] Svůj soutěžní debut si odbyl 27. března 2010, kdy odehrál celých 90 minut v úvodním zápase New Yorku v Major League Soccer 2010 proti Chicagu Fire, který skončil vítězstvím New Yorku 1:0.^[5] 11. září 2010 vstřelil svůj první gól v kariéře v zápase proti Coloradu Rapids, který New York Red Bulls vyhráli 3:1. Po skončení sezóny 2010 byl vyhlášen nejlepším obráncem roku.^[6][7]

V prosinci 2011 Ream se svolením Red Bulls krátce trénoval s West Bromwichem Albion a Boltonem Wanderers.^[8] Na začátku ledna 2012 za něj Bolton nabídl 2,5 milionu liber.^[9] Bolton nedávno prodal Garyho Cahilla do Chelsea a potřeboval za něj najít náhradu.^[10] Nabídka byla přijata a po dohodě o osobních podmínkách obdržel 24. ledna pracovní povolení.^[11]

Bolton podepsal s Reamem 26. ledna 2012 smlouvu na tři a půl roku.^[12] 18. února v dresu Boltonu debutoval v FA Cupu proti Millwallu (výhra 2:0).^[13] Následující víkend debutoval v Premier League při porážce Boltonu 3:0 na hřišti Chelsea.^[14] Na konci sezony odehrál deset zápasů v řadě, ale nedokázal zabránit sestupu klubu do EFL Championship.

V sezóně 2012/13 poprvé nastoupil v zápase proti Burnley (výhra 2:0).^[15] Kvůli nevyrovnaným výkonům byl odsunut na lavičku náhradníků a nastoupil jen do patnácti zápasů v druhé nejvyšší soutěži.^[16]

Poté, co se nedokázal prosadit do základní sestavy, nastoupil v září do čtyř zápasů na pozici defenzivního záložníka.^[17] Na začátku února 2014 musel nosit ochrannou masku po srážce s útočníkem Queens Park Rangers Charliem Austinem.^[18] V jarní části sezóny 2013/14 se přesunul na post středního obránce, kde nastupoval po boku Mattem Millsem.^[19] V sezóně nastoupil do 42 utkání a na konci sezony byl zvolen nejlepším hráčem klubu podle hráčů i podle fanoušků.^[20][21]

Před sezónou 2014/15 podepsal Ream s Boltonem novou tříletou smlouvu do léta 2017.^[22] V průběhu sezóny nastoupil celkem do 44 zápasů. Podruhé v řadě byl vyhlášen nejlepším hráčem roku Boltonu.^[23]

Před sezónou 2015-16 byl Ream spojován s přestupem do týmu Queens Park Rangers, který za něj podal nabídku. Nabídka však byla zamítnuta.^[24]

Dne 20. srpna 2015 byl Ream prodán do Fulhamu; v klubu podepsal čtyřletou smlouvu.^[25] Ve Fulhamu debutoval 29. srpna 2015 při výhře 3:1 nad Rotherhamem United.^[26] Ve své první sezóně nastoupil za klub v 29 zápasech.^[27][28][29] Zpočátku hrál na pozici středního obránce, ke konci sezony se po odchodu Jamese Husbanda přesunul na pozici levého beka.^[30]

Svůj první gól za klub vstřelil 1. října 2016 v utkání proti Queens Park Rangers (výhra 2:1).^[31]

V létě 2018 podepsal Ream s klubem nový čtyřletý kontrakt.^[32]

Před sezónou 2022/23 podepsal Ream s klubem novou roční smlouvu.^[33] V prosinci 2022 vstřelil svůj první gól v Premier League, a to v zápase proti Crystal Palace.^[34]

Dne 11. listopadu 2010 byl Ream poprvé povolán do reprezentace Spojených států.^[35] Svůj reprezentační debut si odbyl 17. listopadu 2010 proti Jihoafrické republice při výhře 1:0.^[36]

Ream nastoupil v prvním zápase Gold Cupu 2011, v němž Spojené státy porazily Kanadu 2:0. Nastoupil také do druhého zápasu proti Panamě (prohra 2:1). Ve 34. minutě se dopustil faulu na Blase Péreze, což vedlo k pokutovému kopu pro Panamu, ze které se prosadil Gabriel Gómez a rozhodl tak o výhře Panamy.^[37] V dalších zápasech ho nahradil Eric Lichaj a jen z lavičky sledoval svůj tým prohrát ve finále proti Mexiku.^[38]

Po dvouleté pauze byl Ream v roce 2013 opět povolán do amerického národního týmu.^[39][40]

Ream byl také povolán na Gold Cup 2015, kde odehrál celých 90 minut proti Haiti a pomohl udržet čisté konto 1:0, a odehrál také celý zápas o třetí místo proti Panamě (prohra po penaltovém rozstřelu).^[41] Svůj první reprezentační gól vstřelil 22. května 2016 v přátelském utkání proti Portoriku.^[42]

V létě 2019 se zúčastnil Gold Cupu 2019, kde byl klíčovým hráčem týmu a pomohl k zisku stříbrných medailích.^[43]

Dne 9. listopadu 2022 byl Ream povolán na mistrovství světa ve fotbale 2022.^[44] V Kataru nastoupil ke všem čtyřem zápasům, a to včetně osmifinálového utkání proti Nizozemsku.^[38]

K 11. únoru 2023

K 3. prosince 2022^[45]

Seznam reprezentačních gólů Tima Reama

Gól	Datum	Místo	Soupeř	Skóre	Výsledek	Soutěž
1.	22. května 2016	Stadion Juana Ramóna Loubriela, Bayamón, Portoriko	Portoriko	1:0	3:1	Přátelský zápas

• EFL Championship: 2021/22^[46]

• Liga národů CONCACAF: 2019/20

• Hráč roku Boltonu Wanderers: 2013/14, 2014/15^[47]
• Hráč roku Fulhamu: 2017/18^[48]
• Jedenáctka sezóny EFL Championship: 2021/22^[49]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tim Ream na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tim Ream na Wikimedia Commons