Titan 2 GLV
| Titan 2 GLV | |
|---|---|
 Start mise Gemini 11 | |
| Země původu |  USA |
| Rodina raket | Titan |
| Výrobce | Glenn L. Martin Company |
| Rozměry | |
| Výška | 33,2 metru |
| Průměr | 3,05 metru |
| Hmotnost | 154 200 kg |
| Nosnost | |
| na LEO | 3 580 kg |
| Historie startů | |
| Status | vyřazena |
| Kosmodrom | Cape Canaveral |
| Celkem startů | 12 |
| Úspěšné starty | 12 |
| První start | 8. dubna 1964 |
| Poslední start | 11. listopadu 1966 |
| První stupeň – Titan 2-1 | |
| Motor | LR-87-7 |
| Tah | 1 913 kN |
| Specifický impuls | 2 530 N.s/kg (258 sekund) |
| Doba zážehu | 156 sekund |
| Palivo | Aerozin-50/N2O2 |
| Druhý stupeň – Titan 2-2 | |
| Motor | LR-91-7 |
| Tah | 445 kN |
| Specifický impuls | 3100 N.s/kg (316 sekund) |
| Doba zážehu | 180 sekund |
| Palivo | Aerozin-50/N2O2 |
Titan 2 GLV americká nosná raketa odvozená z mezikontinentální balistické rakety LGM-25 Titan 2. Raketa byla používána výhradně NASA v programu Gemini. Celkem bylo v letech 1964 až 1968 vypuštěno 12 raket, dvě bez posádky a deset s posádkou. Všechny starty se konaly na odpalovací rampě 19 na Cape Canaveral.
Raketa byla, stejně jako její vojenská varianta, dvoustupňová. První stupeň poháněly dva motory Aerojet LR-87-7 spalující Aerozin-50 a oxid dusičitý (N2O2). Druhý stupeň disponoval jedním motorem LR-91-7, který taktéž spaloval aerozin a oxid dusičitý. Oba motory byly pro potřeby programu Gemini modifikovány pro použití aerozinu 50 jako paliva, verze motorů pro LGM-25 používaly asymetrický dimethylhydrazin.
Kvůli certifikaci pro mise s posádkou byly rakety vybaveny několika systémy, které měly zajistit bezproblémový chod a bezpečí posádky. Byl nainstalován systém detekce závad, který byl propojen s kabinou posádky a informoval tak astronauty o stavu rakety a zvyšoval reakceschopnost v případě nouze. Důležité systémy, jako systém řízení letu, byly zdvojeny, aby se minimalizovala možnost selhání. Druhý stupeň byl upraven, aby na něj bylo možné připojit kabinu Gemini a dále z něj byly odmontovány pomocné a zpětné motory. Radiový naváděcí systém používaný na LGM-25 byl nahrazen novým inerciálním. Další změny byly provedeny na hydraulickém a elektrickém systému a sledovacím zařízení. Na přestavbu raket dohlíželo Air Force Systems Command.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titan_II_GLV na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Titan 2 GLV na Wikimedia Commons - http://skyrocket.de/space/doc_lau_det/titan-2-glv.htm
- http://www.astronautix.com/lvs/titan.htm
