Tony Blair

The Rt. Hon. Sir Anthony Blair, KG
Tony Blair (2019)
Premiér Spojeného království
Ve funkci: 2. května 1997 – 27. červen 2007
Panovník	Alžběta II.
Vicepremiér	John Prescott
Předchůdce	John Major
Nástupce	Gordon Brown
Poslanec Dolní sněmovny
Ve funkci: 9. červen 1983 – 27. červen 2007
Předchůdce	David Reed
Nástupce	Phil Wilson
Volební obvod	Sedgefield
Většina	18 449 (44,5 %)
Stranická příslušnost
Členství	Labouristická strana
Narození	6. května 1953 (71 let) Edinburgh, Skotsko Skotsko
Choť	Cherie Blairová
Rodiče	Leo Blair a Hazel Elizabeth Rosaleen Corscaden
Děti	Euan Blair Nicholas Blair Kathryn Blair Leo George Blair
Příbuzní	William Blair[1] a Sarah Blair[2] (sourozenci)
Alma mater	Oxfordská univerzita
Profese	advokát
Náboženství	katolík
Ocenění	Osoba roku Financial Times (1997) Cena Karla Velikého (1999) Thomas J. Dodd Prize in International Justice and Human Rights (2003) Prezidentská medaile svobody (2009) Cena Dana Davida (2009) … více na Wikidatech
Webová stránka	institute.global
Commons	Tony Blair
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anthony „Tony“ Charles Lynton Blair (* 6. května 1953 Edinburgh) je britský právník, diplomat a labouristický politik, v letech 1997 až 2007 premiér Spojeného království a mezi roky 1994 až 2007 vůdce Labouristické strany.

Narodil se v právnické rodině a práva také vystudoval na Oxfordské univerzitě. Tímto povoláním se živil až do svého zvolení do parlamentu.

Ve volbách v roce 1983 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny za Labouristickou stranu. Po nečekané smrti jejího předsedy Johna Smithe v roce 1994, tou dobou u veřejnosti byl nejpopulárnější ze všech kandidátů, zvítězil ve volbách nového předsedy strany, když se jeho blízký přítel a spolupracovník Gordon Brown, který mohl představovat nejvážnější konkurenci, zavázal proti němu nekandidovat.

Po svém nástupu do čela strany vyhlásil program tzv. New Labour (volně přeloženo s důrazem na význam – nová tvář Labouristické strany), který posunul její postavení do středu politického spektra. Opustil doktrínu fabiánského socialismu, podpořil privatizaci britského průmyslu a reformy posilující tržní prostředí. Jeho politika se nevyhnula kritice ze strany levice. Byl kritizován za to, že svou politiku pod vlivem sociologa Anthonyho Giddense, autora teorie strukturace, příliš posunul ke středu a přestal hájit tradiční levicové hodnoty.

Ve volbách 1. května 1997 labouristé po 18 letech vyhráli volby. V premiérském křesle tak vystřídal konzervativce Johna Majora. Tehdy mu bylo 44 let, a stal se tak nejmladším britským premiérem od roku 1812. V únoru 2005 se stal britským premiérem nejdéle vykonávajícím tuto funkci za labouristy.

V úřadě se mu podařilo dosáhnout míru v Severním Irsku, které bylo po desetiletí zmítáno nepokoji překračujícími mnohdy hranici občanské války. Velký význam též mělo obnovení autonomie Skotska, Walesu a Severního Irska.

Po 11. září 2001 podpořil zahraniční politiku amerického prezidenta George W. Bushe, i když se snažil o odstranění rozporů mezi USA a Evropskou unií. V roce 2001 se Velká Británie podílela na invazi do Afghánistánu, v roce 2003 do Iráku. Jeho zahraniční politika vyvolávala ve Velké Británii masové protesty obyvatelstva.

Po letech dohadů 10. května 2007 ve svém domovském stranickém klubu v Sedgefieldu oznámil, že 27. června předá královně Alžbětě II. svou rezignaci na funkci premiéra a že se vzdá funkce lídra labouristů.

Dne 27. června 2007 jej vystřídal ve funkci ministerského předsedy Gordon Brown, bývalý ministr financí jeho vlády a po jeho rezignaci jeho nástupce i ve funkci předsedy Labouristické strany.

V současné době zastává funkci zvláštního velvyslance/zmocněnce Blízkovýchodního kvartetu. Po odchodu z vrcholné politiky se těšil několika velkorysým finančním odměnám od různých bank, fondů, institucí i jednotlivců – celková částka těchto plateb za posledních pět let byla odhadnuta na 80 milionů liber.^[3] Existuje několik iniciativ (např. Tony Blair Watch^[4] či Arrest Tony Blair^[5]), které chtějí dosáhnout Blairova civilního zatčení^[6][7] a dostat jej před spravedlnost.

Za studentských let hrával v rockové skupině Ugly Rumors. Od roku 1980 je ženatý s právničkou Cherie Blairovou, která vykonává advokátní praxi pod svým dívčím jménem Booth. Mají spolu čtyři děti. Poslední syn Leo se narodil v roce 2000, tedy v době jeho premiérského funkčního období.

Často byl srovnáván s bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem. Oba byli zvoleni do vysoké státnické funkce v podobně mladém věku, byli si názorově blízcí a měli silné osobní charisma.

Dne 22. prosince 2007 přestoupil od anglikánství k římskému katolicismu.^[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tony Blair na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tony Blair na Wikimedia Commons
• Osoba Tony Blair ve Wikicitátech

Premiéři Spojeného království
Království Velké Británie (1707–1801)	Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)
Spojené království (od 1801)	Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (2022–2024) • Keir Starmer (od 2024)

Blízkovýchodní kvartet
Jednající strany	Izrael · Palestinská autonomie
Diplomatický kvartet	Evropská unie (Mogheriniová) · Organizace spojených národů (Pan) · Rusko (Lavrov) · Spojené státy americké (Pompeo)
Zvláštní vyslanec	Kito de Boer