Turečtina

Turečtina (Türkçe)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Turecko, Bulharsko, Kypr, Řecko, Severní Makedonie, Rumunsko, Uzbekistán, Německo
Počet mluvčích	77 milionů – 83 milionů
Klasifikace	Altajské jazyky (sporné) Turkické jazyky Oghuzské jazyky Turečtina
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Turecká jazyková rada (Türk Dil Kurumu)
Úřední jazyk	Kypr, Severní Makedonie, Severokyperská turecká republika, Turecko, uznávána jako jazyk menšiny v Bulharsku
Kódy
ISO 639-1	tr
ISO 639-2	tur (B) tur (T)
ISO 639-3	tur
Ethnologue	TRK
Wikipedie
tr.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turečtina je turkický jazyk používaný zejména v Turecku, Bulharsku, na Kypru, v Německu, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie. Osmanská turečtina používala výhradně turecké osmanské písmo (variantu arabského písma) až do roku 1928, kdy byla na popud Kemala Atatürka zavedena latinka.

Turečtina je tzv. aglutinační jazyk, to znamená, že vytváří gramatickou informaci tím, že ke kořeni slova připojuje afixy, tedy předpony, přípony či vpony.

Mezi turečtinou a jinými oghuzskými jazyky, např. azerštinou, turkmenštinou či kazaštinou, je poměrně vysoká úroveň vzájemné srozumitelnosti. Počet rodilých mluvčích v této podskupině dosahuje 100 milionů a celkový počet mluvčích 125 milionů.

V Turecku a turecké části Kypru je turečtina úředním jazykem, turecky však mluví i mnoho menšin po celém světě.

Turečtina používá od roku 1928 pro zápis latinku. Turecká abeceda sestává z 29 písmen. Samohlásek je 8 (A, E, I, İ, O, Ö, U, Ü) a 21 souhlásek. Některá písmena (Â, Ç, Ğ, I, İ, Ö, Ş a Ü) byla upravena tak, aby odpovídala fonetickým potřebám jazyka.

Velká písmena: A, Â, B, C, Ç, D, E, F, G, Ğ, H, I, İ, J, K, L, M, N, O, Ö, P, R, S, Ş, T, U, Ü, V, Y, Z

Malá písmena: a, â, b, c, ç, d, e, f, g, ğ, h, ı, i, j, k, l, m, n, o, ö, p, r, s, ş, t, u, ü, v, y, z.

Názvy písmen představujících samohlásku jsou samohlásky samy, zatímco názvy souhlásek odpovídají souhláska + e. Jediná výjimka je písmeno ğ, jeho název je „yumuşak ge“ („měkké gé“)

a, be, ce, çe, de, e, fe, ge, yumuşak ge, he, ı, i, je, ke, le, me, ne, o, ö, pe, re, se, şe, te, u, ü, ve, ye, ze.

Turecký pravopis je vždy fonetický a zápis každého slova odpovídá jeho výslovnosti. Následující tabulka obsahuje turecká písmena, jejich ekvivalenty v mezinárodní fonetické abecedě a jejich přibližná výslovnost podle češtiny

Obecně přízvuk v turečtině leží na poslední slabice. Výjimkou jsou příslovce, citoslovce, spojky, oslovení, zeměpisné názvy a některé přípony. V některých případech přízvuk určuje význam slova (například ártık/arık).

Otčenáš (modlitba Páně):

Göklerdeki Babamız,

Adın kutsal kılınsın.

Egemenliğin gelsin.

Gökte olduğu gibi,

yeryüzünde de Senin istediğin olsun.

Bugün bize gündelik ekmeğimizi ver.

Bize karşı suç işleyenleri bağışladığımız gibi,

Sen de bizim suçlarımızı bağışla.

Ayartılmamıza izin verme.

Bizi kötü olandan kurtar.

Amin.

• KUČERA, Petr. Podrobná gramatika turečtiny. Brno. Lingea 2014. 494 S. ISBN 978-80-87471-79-1.
• HRISTOVA, Radka. Stručná mluvnice tureckého jazyka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 147 s. ISBN 80-7184-736-4. 

• Osmanská turečtina
• Turecké osmanské písmo
• Turkologie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu turečtina na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo turečtina ve Wikislovníku
• Kategorie Turečtina ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.