Typ 89 I-gó (八九式中戦車 イ号, Hačikjúšiki čúsenša I-gó), někdy označovaný jako Či-ró, byl střední tank používaný Japonskou císařskou armádou v letech 1932-1942. Byl nasazen v operacích druhé čínsko-japonské války, v bitvě u Chalchyn-golu a během druhé světové války. Jeho varianta Typ 89B byl první sériově vyráběný tank s dieselovým motorem.[1] Hlavní zbraní bylo 57 mm dělo s krátkou hlavní, určené pro likvidaci opevnění. Tank se osvědčil během bojů v Mandžusku a Číně, kde proti němu stála armáda Kuomintangu, která měla k dispozici pouze tři tankové prapory sestávající převážně z britských exportních modelů Vickers, německých Panzer I a italských tančíků L3/33.[1] Typ 89 byl navržen ve dvacátých letech jako podpora pro pěchotu, postrádal proto silnější pancéřování a výzbroj, což se naplno projevilo v bitvě u Chalchyn-golu proti sovětským strojům, po které byl označen jako zastaralý.[2] Kódové označení "I-gó" se skládá z písmena katakany [イ] znamenající "první" a kandži [号] znamenající "číslo".
Typ 89 vzešel z prvního japonského projektu domácího tanku spuštěný v armádním technickém institutu v Ósace v roce 1925. Původním plánem bylo vytvořit dva odlišné typy tanků, desetitunový lehký tank založený na francouzském Renaultu FT a dvacetitunový střední tank založený na britském modelu Vickers Mk.C.[3] V únoru 1927 byl hotový prototyp čistě japonského dvacetitunového tanku Typ 87 Či-I, který byl připraven na testy. Nicméně byl osazen příliš slabým motorem a při zkouškách neoslnil.[3] Armádou byl proto vydán nový požadavek na lehčí desetitunový tank. Design nového tanku vycházel z britského Medium C, který byl japonskou armádou zakoupen v roce 1927.[3]
V dubnu 1928 byl hotový design nového desetitunového tanku a v roce 1929 i prototyp pojmenovaný jako lehký tank Typ 89.[1] Později byl překlasifikován na střední tank, protože hmotnost po několika vylepšeních překročila deset tun. Z důvodu nedostatku armádní výrobní kapacity získala kontrakt na výrobu firma Mitsubishi Heavy Industries, která pro účel produkce vystavěla novou výrobní halu.[1] Sériová výroba začala v roce 1931 a tank se stal hlavním tankem japonské armády.[1]
Ačkoliv vývoj Typu 89 probíhal pod pečlivým dohledem armády, přesto se vyskytlo několik drobných problémů, které bylo nutno řešit (např. mezera pod objímkou děla, kterou mohla projít dovnitř tanku střelba z pušky). Vývoj tanku pokračoval i po zahájení výroby[2] a výsledkem byla varianta Typ 89B označovaná jako Otsu.
Typ 89 měl čtyřčlennou osádku - velitel/střelec, nabíječ, řidič a kulometčík.
Design byl poplatný době vzniku, věž s hlavní zbraní byla umístěna vepředu. Tank nesl dělo typ 90 ráže 57 mm a délky 14,9 ráží (L14,9). Hlavní zbraň doplňovaly dva kulomety typ 91 ráže 6,5 mm, jeden umístěný v přední korbě a druhý v zadní části věže (typicky pro japonské tanky).[3]
Pancíř použitý na Typ 89 podstoupil některá vylepšení oproti pancíři použitém na Či-I. Tento vyvinula společnost Nihonseikosho podle které byl pojmenován jako "Niseko ocel".[4]
Tank byl poháněn přes zadní hnací kolo, podvozek tvořilo devět párů kol, přičemž první pár měl nezávislé zavěšení. Vracející se pás byl veden pěti menšími zpětnými koly.[3] První verze tanku komunikovaly pouze signálními vlajkami.[3] Některé stroje byly vybaveny dvěma reflektory pro noční operace. Později byla do tanků instalována vysílačka s dosahem 0,6 míle (zhruba 1 km).
Typ 89A I-Gó KoTyp 89A I-Gó Ko - Tanky počáteční produkce, které měly vodou chlazený benzínový šestiválcový motor o výkonu 118 hp a kulomet umístěný vpravo (při pohledu zezadu).[1] Dosahovaly maximální rychlosti 15,5 km/h a nasazení bylo limitováno drsnými podmínkami v severní Číně. Bylo vyrobeno 113 kusů varianty Ko.[1]
Typ 89B I-Gó Otsu - je dobře vidět asymetrický tvar věžeTyp 89B I-Gó Otsu - Tanky produkovány od roku 1934 osazené vzduchem chlazeným dieselovým motorem Mitsubishi A6120VD o výkonu 120 hp.[1] Vylepšený model měl asymetricky tvarovanou věž s doplněnou velitelskou kupolkou a kulomet umístěný vlevo.[1] Nová varianta zahrnovala také vylepšení čelního pancíře. Největší vylepšení nicméně tkvělo v odlišném dieselovém motoru, který nabízel proti benzínovému několik výhod: větší odolnost proti zapálení, úspora paliva a také větší točivý moment při nízkých otáčkách. Dieselový motor byl preferován také armádou, protože bylo možno vyrobit více paliva na barel ropy. Celkem bylo vyrobeno 291 kusů varianty Otsu.[1] Tato varianta se také stala prvním sériově vyráběným tankem s dieselovým motorem.
Typ 89 sloužil u japonských pěchotních divizí a poprvé byl nasazen během první bitvy o Šanghaj v roce 1932.[3] 57 mm dělo bylo schopné efektivně ničit kulometná hnízda nepřítele a 15 mm pancíř tanku chránil osádku před palbou z pěchotních zbraní. Relativně nízká maximální rychlost 25 km/h nebyla v tomto typu operace velkým minusem.[4]
Následující rok byly v rámci japonské armády zformovány první obrněné jednotky, konkrétně tři pluky vyzbrojené Typy 89, přičemž se každý pluk skládal se dvou rot o deseti tancích.[1] Další tři pluky byly zformovány roku 1934. Tanky byly nasazeny jako podpora pěchoty během druhé čínsko-japonské války a po roce 1937 v různých operacích na území Číny. Po vypuknutí války v Číně byla odstraněna mírová finanční omezení a jako nový hlavní tank japonské armády byl přijat lepší a dražší Typ 97 Či-Ha. Typ 89 I-Gó tak byl hlavním středním tankem japonské armády do roku 1937.[1][3]
Večer 2. července, během bitvy u Chalchyn golu, započal 1. tankový sbor japonské armády, vedený generálporučíkem Jasuokou Masaomi, ofenzivu proti sovětské 11. tankové a 7. obrněné brigádě.[5] 1. tankový sbor se skládal ze 3. a 4. tankového pluku, přičemž 3. tankový pluk mě ve výzbroji 26 tanků Typ 89, čtyři tanky Typ 97 Či-Ha, sedm tančíků Typ 94 a čtyři tančíky Typ 97. 4. tankový pluk se skládal z 35 tanků Typ 95 Ha-Go, osmi tanků Typ 89 a tří tančíků Typ 94.[5] V této bitvě byly tanky Či-Ha nově nasazené a byly primárně rezervovány pro obranu japonských ostrovů a pro jednotky umístěné v Číně.[5]
Japonským jednotkám se podařilo prorazit sovětskou obranou a dostat se k dělostřelectvu, nicméně po tuhých bojích se musely stáhnout zpět za řeku Chalchyn.[5] V průběhu této bitvy se naplno projevilo, že japonské tanky nemohou konkurovat nejnovějším strojům západních armád a důsledkem byl vývoj nových tanků jako Typ 1 Či-He.
Během první války v Indočíně bojovala na straně Francie tanková jednotka složená ze starých francouzských a japonských strojů, nazvaná Commando Blindé du Cambodge. V této jednotce bojoval i jeden tank Typ 89B.[6]
↑ abcFOSS, Christopher. Great Book of Tanks: The World's Most Important Tanks from World War I to the Present Day. [s.l.]: Zenith Press, 2003. Dostupné online. ISBN0-7603-1475-6.
Japonské císařství
Obrázky, zvuky či videa k tématu Typ 89 I-gó na Wikimedia Commons 