Ural (řeka)

Ural
	Řeka mezi Atyrau a Oralem
Základní informace
Délka toku	2 428 km
Plocha povodí	231 000 km²
Průměrný průtok	400 m³/s
Světadíl	Asie, Evropa
Pramen
	jižní Ural; 54°42′2,88″ s. š., 59°25′2,28″ v. d.
Ústí
	do Kaspického moře; 46°49′51,22″ s. š., 51°31′55,76″ v. d.; −28 m n. m.
Protéká
	Rusko (Baškortostán, Čeljabinská, Orenburská oblast), Kazachstán (Západokazachstánská, Atyrauská oblast)
Úmoří, povodí
	bezodtoká oblast, Kaspické moře, Povodí Uralu (Kazachstán 56,43%, Rusko 43,57%)
	; Řeka a její povodí
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ural (rusky Урал, kazašsky Жайық, [Žajyk]), známý do roku 1775 právě pod tímto kazašským názvem (rusky Яик), je řeka, pramenící v ruském pohoří Ural (Baškortostán) a tekoucí na jih přes ruské oblasti (Čeljabinská a Orenburská) do Kazachstánu (oblasti Západokazachstánská a Atyrauská). Ústí do Kaspického moře. Tvoří část hranice mezi Evropou a Asií. Její délka činí 2 428 km. Povodí má rozlohu 231 000 km².

Průběh toku

Řeka pramení na straně jižního Uralu, zhruba 150 km severně od Magnitogorsku (hřbet Uraltau) a do Kaspického moře ústí u města Atyrau. Na horním toku představuje horskou bystřinu, která ústí do Jajické bažiny. Pod bažinou se dolina řeky místy rozšiřuje až na 5 km a místy zase zužuje. Pod městem Věrchněuralsk už teče jako rovinná řeka. Pod Magnitogorskem teče na jih mezi skalnatými břehy. Pod Orskem se stáčí na západ a protéká Novotroickem, několik desítek kilometrů tvoří rusko-kazašskou hranici, vrací se zpět do Ruska a protíná Guberlinské hory soutěskou dlouhou 45 km. Dolina se níže postupně rozšiřuje, řeka protéká Orenburgem a mezi obcemi Ilek a Ranee opět tvoří rusko-kazašskou hranici. Zhruba v půli své pouti řeka definitivně opouští Rusko a vtéká na území Kazachstánu a u Oralu už je údolí široké několik desítek kilometrů. Pod Uralskem se otáčí směr toku opět k jihu a teče širokou rovinou s velkým množstvím starých ramen, průtoků a jezer. Při ústí se rozděluje na dvě ramena: Jajické a Zlaté (splavné).

Přítoky

zprava – Velký Kizil, Tanalyk, Guberlja, Sakmara (s přítokem Salmyš), Kindělja, Irtěk, Čagan,
zleva – Utva, Suunduk, Kumak, Or, Kijaly Burťa, Urťa Burťa, Burťa, Ilek (s přítokem Chobda),
patří k povodí Uralu, ale neústí do něj, protože se ztrácejí v Přikaspické nížině - Olenti, Kaldygajty a Uil.

Vodní režim

Zdroj vody je převážně sněhový. Jarní velká voda nastává na horním toku od konce března do začátku dubna a na dolním toku od druhé poloviny dubna do června. Menší zvýšení vodních stavů na horním toku nastává také v létě a na podzim. Ve zbývající části roku voda opadá. Při velké vodě se řeka na středním toku rozlévá do šířky více než 10 km a v deltě až několika desítek kilometrů. Nejvyšší úrovně dosahuje na horním toku na konci dubna a na dolním toku na začátku května. Rozsah kolísání výšky hladiny je na horním toku 2 až 3 m, na dolním toku 9 až 10 m a v deltě 3 m. Průměrný průtok je u Orenburgu 104 m³/s (maximální 12 100 m³/s a minimální 1,62 m³/s) a u obce Kušum 400 m³/s (maximální 14 000 m³/s a minimální 13,3 m³/s). 80 % vody řekou proteče na jaře. Střední kalnost vody je u Orenburgu 280 g/m³ a u Kušumu 280 g/m³. Řeka zamrzá na horním toku na začátku listopadu a na středním a dolním toku na konci prosince. Rozmrzá na dolním toku na konci března a na horním toku na začátku dubna. Tání ledu je rychlé a vytvářejí se ledové zátarasy.