Urianchajci
| Urianchajci | |
|---|---|
 Mongolsko | 26 654[1] |
| Jazyk(y) | |
| mongolština, ojratština | |
| Náboženství | |
| tibetský buddhismus, šamanismus, ateismus | |
| Příbuzné národy | |
| Mongolové, Ojrati | |
Urianchajci (mongolsky Урианхай) je jméno několika příbuzných mongolských etnických skupin připomínaných od 13. století.
Ve 13. století popsal Rašíd ad-Dín lesní Uriangchajce jako vzdálený sibiřský lid, žijící v chatrčích z březové kůry a živící se lovem. Není jasné, zda patřili k mongolským, tunguzským či turkickým kmenům. Od lesních Uriangchajců Rašíd ad-Dín bezpečně odlišuje mongolský rod Urianchajců,[2] ze kterého pocházeli Čingischánovi generálové Dželme a Sübetej.
V 17. století se význam termínu Urianchajci v mongolštině rozšířil na všeobecné označení kmenů tunguzského, mongolského i turkického původu žijících na severozápad od Mongolska, na Altaji.[2] Podléhali Mongolům, od roku 1757 říši Čching. Dnes tito altajští Urianchajci žijí v západním Mongolsku (v Chovdském, Bajanölgijském a Chövsgölském ajmagu; roku 1989 jich bylo 21 300) a Sin-ťiangu v počtu přes 5 000 (1999).[2]
Jiní Urianchajci ve východním Mongolsku odvozují svůj původ od jednoho ze „šesti tümenů“ Dajan-chána. Obojí se považují za potomky výše zmíněného mongolského rodu Urianchajců.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uriankhai na anglické Wikipedii.
- ↑ Sčítání lidu 2010
- ↑ a b c ATWOOD, Christopher P. Encyclopedia of Mongolia and the Mongol Empire. New York: Facts on File, 2004. x + 678 s. Dostupné online. ISBN 0816046719. S. 9. (anglicky)