Výr virginský

Výr virginský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	sovy (Strigiformes)
Čeleď	puštíkovití (Strigidae)
Rod	výr (Bubo)
Binomické jméno
Bubo virginianus (Gmelin, 1788)
Rozšíření výra virginského
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výr virginský (Bubo virginianus) je statný a velký pták, jeden z mnoha zástupců rodu Bubo. Obývá severní, střední i Jižní Ameriku. Je to velice přizpůsobivý pták s velkým rozsahem rozšíření, ačkoli není v Americe tak rozšířený, jako sova pálená.

Většinu času tráví výr virginský na stromech v jehličnatých, listnatých i ve smíšených lesích, tropických deštných lesích, v prériích, pampách, hornatých oblastech, subarktických tundrách, pouštích, u skalnatých pobřeží a v některých městských oblastech. Ačkoli je jeho výskyt méně obvyklý ve více extrémních oblastech (tj. „srdce“ pouští, příliš husté deštné lesy, vysoké oblasti v arktických tundrách), obývá většinu lokalit v Americe.

Výr virginský dosahuje 46 až 68 cm na výšku, rozpětí křídel 101 až 153 cm a hmotnosti zhruba 1400 g. Obecně jsou největší sovy nejblíže u polárních oblastí a nejmenší sovy poblíž rovníku. Samice jsou o něco větší než samci. Dospělé sovy mají velké ušní chvostky, rudohnědou tvář a bílou skvrnu na hrdle. Vrchní část těla je kropenatá, spodek těla tvoří žlutohnědé svislé vlnkování. Ušní „chvostky“ tvoří pouze pera a nijak nesouvisí se sluchovým ústrojím. Mají skvělý sluch, který jim umožňuje nalézt přesné umístění jejich kořisti.

Výr virginský na svou kořist číhá na vysokých stromech. Potrava tohoto výra je velice různorodá, ale žere převážně malé až střední savce, např. krysy, veverky, myši, krtky, skunky, rejsky, netopýry, lasice, ale také ptáky, hmyz, korýše, obojživelníky, plazy nebo ryby. Na vybraných území se stávají jeho důležitou součástí potravy i zajíci nebo králíci.

Dospělci vydávají čtyřslabičné, někdy pětislabičné „ho-ho-hoo hoo hoo“, mláďata většinou vydávají syčivé a prskavé zvuky.

Období páření se liší spolu s areálem rozšíření, může začínat už v lednu a únoru. Páry většinou využívají opuštěných hnízd od jiných druhů ptáků, někdy hnízdí v dutinách či na skalních útesech. Samice snese nejčastěji bílá 2-3 vejce, je-li dostatek potravy tak i 6, oba rodiče na nich sedí zhruba 35 dní.

Rozlišujeme u něj několik poddruhů:

• B. v. virginianus (Gmelin, 1788)
• B. v. nacurutu (Vieillot, 1817)
• B. v. subarcticus Hoy, 1852
• B. v. pacificus Cassin, 1854
• B. v. saturatus Ridgway, 1877
• B. v. nigrescens Berlepsch, 1884
• B. v. pallescens Stone, 1897
• B. v. mayensis (Nelson, 1901)
• B. v. elachistus Brewster, 1902
• B. v. heterocnemis (Oberholser, 1904)
• B. v. lagophonus (Oberholser, 1904)
• B. v. mesembrinus (Oberholser, 1904)

• 
  dospělý jedinec
• 
  mláďata
• 
  dospělý jedinec

• Obrázky, zvuky či videa k tématu výr virginský na Wikimedia Commons
• Taxon Bubo virginianus ve Wikidruzích

• (anglicky) Výr virginský na stránkách Červeného seznamu IUCN
• Výr virginský na BioLibu

• Galerie výr virginský na Wikimedia Commons