Veněra 7

Veněra 7
COSPAR	1970-060A
Katalogové číslo	4489
Start	17. srpna 1970, 05:38:22 UTC
Kosmodrom	Bajkonur
Nosná raketa	Molnija-M
Typ oběžné dráhy	heliocentrická dráha
Stav objektu	přistál na povrchu Venuše
Přistání	15. prosince 1970
Zánik	Přistání
Zánik	15. prosince 1970
Provozovatel	SSSR
Výrobce	SSSR
Druh	planetární sonda
Program	Program Veněra
Hmotnost	1180 kg
Parametry dráhy
Apoapsida	1,01 AU
Periapsida	0,69 AU
Sklon dráhy	2°
Doba oběhu	287 d
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veněra 7 byla sovětská vesmírná sonda, která jako první lidské těleso přistála na jiné planetě. Sonda byla v anglickém přepisu někdy uváděna jako Venus 7 a konstrukční označení během její výroby bylo V-70 No. 630. Konstrukčně se podobala své předchůdkyni Veněra 4. Byla to první sonda, která přistála na povrchu Venuše a úspěšně z jejího povrchu odvysílala data. Předchozí sondy byly zničeny v atmosféře planety.

Sonda se skládala ze dvou částí – orbitálního modulu a sestupové části, která byla vybavena padákem pro brzdění průletu atmosférou a pro ochranu před vznikajícím žárem v atmosféře byla vybavena titanovým tepelným štítem. Sestupový modul měl hmotnost 495 kg, byl vybaven akumulátory, schopný vydržet tlak 18 MPa a teplotu 530 °C.^[1]

Po opuštění sovětského kosmodromu Bajkonur dne 17. srpna roku 1970 se sonda s pomocí nosné rakety Molnija dostala na orbitální dráhu Země. Díky zapálení posledního stupně rakety na 244 sekund se dostala na meziplanetární dráhu směrem k Venuši. Během přeletu byly provedeny dvě korekce dráhy 2. října a 7. listopadu 1970, čímž bylo docíleno přesného zacílení kolmého vstupu do atmosféry na noční straně planety. Ve vzdálenosti 300 000 km od Venuše bylo započato s nabíjením akumulátorů přistávacího pouzdra. Současně byla aparatura podchlazena na -8 °C.

K Venuši sonda dorazila v prosinci a dne 15. prosince vstoupil sestupový modul do nehostinné atmosféry, o které se v minulosti myslelo, že bude vypadat jako Země. (Je zajímavostí, že ještě během letu sondy Veněra 7 panovaly představy, které předpokládaly výskyt tekuté vody na povrchu planety i přesto, že byly známy výsledky z předchozích misí (Veněra 5 a 6), které ukázaly vysoké teploty atmosféry a vysoké hodnoty tlaku.) Po vletu do atmosféry a následném brzdění kapsle vlivem atmosférického tření a zahřátí tepelného štítu sonda snížila svoji rychlost na 300 m/s, kdy mohl být vystřelen padák, který zbrzdil rychlost sondy na minimum.^[1] Po otevření padáku a pomalém sestupu k povrchu Venuše se rozvinula i anténa a sonda začala předávat naměřená data o podmínkách v atmosféře.

Posledních několik metrů sonda prožila volný pád. Díky agresivní atmosféře planety a vysoké teplotě došlo k rozrušení a odtržení padáku a sonda tak „prostě spadla dolů“ na povrch rychlostí 17 m/s. To mělo za následek nejspíše poruchu na vysílači sondy a následnou ztrátu signálu ze sondy v Ruské kontrolní stanici pro hluboký vesmír. Vědci prohlíželi vysílací frekvenci, ale vyjma vesmírného šumu v pozadí nebyl zaznamenán žádný přímý signál od sondy. Zklamání ale po týdnu vystřídalo obrovské nadšení mezi inženýry pana Lavočkina, když experti z Moskevského institutu pro radio-elektroniku ohlásili, že se jim podařilo na pozadí kosmického šumu objevit velmi slabý signál ze sondy Veněra 7 z povrchu Venuše.

Sonda vysílala celkem 53 minut, z čehož přibližně 20 minut z povrchu, než ji nehostinné podmínky (deště kyseliny sírové) a vysoký tlak zničily.^[2]

Sonda odvysílala na Zemi naměřené hodnoty povrchové teploty, která byla určena na 474±20 °C. ^[3] Tlak na povrchu Venuše v místě přistání byl přibližně 90krát větší, než na zemském povrchu (90 atmosfér), což odpovídá přibližně tlaku 900 m pod hladinou moře. Sonda tak definitivně potvrdila, že na povrchu Venuše není člověk schopen přežít, a vyloučila i možnost, že na Venuši se nachází voda v kapalném stavu. V místě přistání bylo okolí převážně z metalických hornin, ve kterých byl zastoupen hlavně zinek. Sonda přistála na místě o souřadnicích 5° j.š., 9° z.d. na místě, které se jmenuje Alpha Regio.

Úspěšné přistání sondy přineslo Sovětskému svazu další prvenství, jelikož sonda Veněra 7 se stala první sondou vytvořenou člověkem, která přistála na jiné planetě než na Zemi a úspěšně z jejího povrchu odvysílala vědecká data. Lidské sondy dopadly již na jiné planety předtím, ale vždy došlo ke zřícení sondy. Veněra 7 byla první, která přistála poměrně měkce. Sonda poskytla informace o povrchu Venuše, který není možno vidět ze Země skrz hustý závoj atmosféry.

• Space 40 - katalog družic a kosmických sond