Vincenc Makovský

Prof. Vincenc Makovský
Narození	3. června 1900 Nové Město na Moravě Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. prosince 1966 (ve věku 66 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	evangelický hřbitov v Novém Městě na Moravě
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	sochař, pedagog, malíř, učitel, scénograf, ilustrátor a designér
Děti	Zdeněk Tomáš Makovský
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda (1955) Státní cena Klementa Gottwalda (1958) národní umělec (1958) Řád práce (1960) Řád republiky (1960) čestné občanství města Nové Město na Moravě
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Vincenc Makovský (3. června 1900 Nové Město na Moravě^[1] – 28. prosince 1966 Brno) byl český akademický sochař, dále malíř, designér, profesor brněnské techniky a profesor Akademie výtvarných umění v Praze, účastník protinacistického odboje. Je považován za čelného představitele meziválečné avantgardy.

V Novém Městě na Moravě je gymnázium s jeho jménem, v pražských Řepích je po něm pojmenována hlavní třída.

Sochař Vincenc Makovský byl prvorozeným synem řezníka Vincence Makovského a jeho ženy Jindřišky, rozené Zvolánkové. Během studií na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě ho lákalo malířství. Po maturitě musel roku 1918 nastoupit do rakousko-uherské armády, po skončení války a vzniku ČSR byl roku 1919 demobilizován a ihned se přihlásil na pražskou Akademii výtvarných umění, kterou absolvoval roku 1926. Během studií pracoval v malířských ateliérech Jakuba Obrovského a Karla Krattnera a v sochařských ateliérech Bohumila Kafky a Jana Štursy. Po pražském studiu dostal stipendium francouzské vlády a v letech 1926–1930 pracoval u Antoina Bourdella v Paříži. Po návratu z Francie se usadil v Brně, ale v letech 1931–1939 pobýval v Praze.

Za druhé světové války žil ve Zlíně. Pomáhal zde zakládat Školu umění (dnes Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti), kde byl vedoucím oboru tvarování strojů a nástrojů (dnes průmyslový design), později na škole vyučovali i Makovského žáci. Jako člen ilegálního Národně revolučního výboru inteligence se účastnil odboje. Po osvobození se vrátil do Brna a stal se docentem modelování na Fakultě architektury Vysoké školy technické, v roce 1947 jejím profesorem. V roce 1946 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění. V roce 1952 získal profesuru na Akademii výtvarných umění v Praze.

Zemřel 28. prosince 1966 v Brně a 3. ledna 1967 byl pochován na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě. V rodném městě je po něm pojmenováno Gymnázium Vincence Makovského. Jeho jméno nese také náměstí v Brně-Žabovřeskách a lávka přes řeku Svitavu v Brně-Obřanech. Na domě na Mlýnském nábřeží č. 17 v Brně-Obřanech je plaketa připomínající, že zde žil v letech 1945–1966.

Jeho sochařská tvorba prošla různými obdobími od počátečního civilismu, přes kubismus ve 20. letech, po abstrakci. Od poloviny třicátých let v jeho tvorbě převažoval realismus.

Některá jeho sochařská díla:

• podobizna Karla staršího ze Žerotína na nádvoří Nové radnice v Brně
• busta prof. Edwarda Babáka, jednoho ze zakladatelů Masarykovy univerzity v Brně, původně na Komenského náměstí před univerzitou, nyní v depozitáři Masarykovy univerzity.
• busta maršála Malinovského před Domem umění v Brně
• busta S. K. Neumanna v Bílovicích nad Svitavou
• busta prezidenta T. G. Masaryka před Základní školou T. G. Masaryka v Pudlově (dnes m. č. Bohumín-Pudlov) a na náměstí Prezidenta Masaryka v Kunraticích u Prahy
• busta prezidenta T. G. Masaryka v arkádovém dvoře Vídeňské univerzity
• pomník vítězství Rudé armády nad nacismem na Moravském náměstí v Brně
• pomníky J. A. Komenského v Uherském Brodě, v Naardenu a Bethlehemu
• pomník Aloise Jiráska v Litomyšli
• socha partyzána pro město Zlín
• alegorická skupina pro fontánu v Mělníku
• návrh plastiky pro bazén, který realizoval jeho syn Ing. arch. Zdeněk Makovský (plastika byla osazena roku 1998 u vstupu do areálu novostavby Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně)
• heraldická postava lva na Pražském hradě
• socha u pamětní desky obětí EF VUT v Brně, Antonínská 1
• socha prezidenta T. G. Masaryka před Základní školou TGM v Bystřici nad Pernštejnem
• kašna se sousoším Vinobraní v Mělníku, kopie nepoužité sochy Dívky se džbánem stojí na Obilním trhu v Brně
• Sousoší Nový věk - nachází se před vstupem na Brněnské výstaviště
• rozsáhlý reliéf z cyklu Voda v Našem životě na vstupní části Úpravny vody Podhradí u Vítkova

Za svého působení ve Zlíně působil též jako průmyslový designér. Vytvořil model soustruhu R50 a vrtačky VR8 pro strojírenský závod MAS. Jeho žákem ve Zlíně byl pozdější profesor Zdeněk Kovář. V designérské činnosti pokračoval i počátkem padesátých let na Vysoké škole stavební v Brně.

V letech 1929–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.^[2]

• 1938 – první cena v soutěži na pomník národního osvobození v Brně
• 1948 – státní cena za plastiku Partyzán ve Zlíně
• 1958 – Velká cena za alegorické sousoší Nový věk na světové výstavě v Bruselu (nyní je umístěno před hlavní bránou brněnského výstaviště)
• 1958 – státní cena za pomník J. A. Komenského v Uherském Brodě a v Naardenu
• 1958 – jmenován národním umělcem
• 1960 – Řád republiky

Nositel dvou státních cen Klementa Gottwalda za brněnský pomník vítězství Rudé armády nad fašismem z roku 1955 a za pomník J. A. Komenského v Uherském Brodu a Naardenu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vincenc Makovský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vincenc Makovský
• Vincenc Makovský v Encyklopedii dějin města Brna
• Vincenc Makovský v informačním systému abART
• Vincenc Makovský v informačním systému Socharstvi.info
• Vincenc Makovský v informačním systému Sochy a města
• Vincenc Makovský v informačním systému Vetřelci a volavky
• Vít Jakubíček, Vincenc Makovský a Zlín, bakalářská práce, FF MUNI Brno, 2010