Volksdeutsche

Volksdeutsche (Němci podle národnosti) je někdejší označení především pro osoby, jejichž mateřským jazykem byla němčina, a kteří žili v Evropě mimo státy s německou majoritou (srov. Říšští Němci).^[1] Často měli státní příslušnost neněmeckého státu, jako např. Alsasové a Němečtí Lotrinkové ve Francii (bývalé Alsasko-Lotrinsko), německé menšiny v provincii Lutych (převážně města Eupen a Malmedy) v Belgii, němečtí Poznaňci, Západní a Východní Prusové, nebo třeba Hornoslezští Němci v Polsku a Československu.

Jako „Volksdeutsche“ byly označovány také germanofonní menšiny v rakouském císařství a pozdějším Rakousku-Uhersku a nástupnických státech mimo Rakouska – v Jugoslávii, Maďarsku, Rumunsku, Československu (tzv. sudetští a karpatští Němci), v Itálii (Jižní Tyroly). V širším smyslu byli mezi ně zřídka zahrnováni také Rakušané, Lucemburčané, Němečtí Švýcaři a Lichtenštejnci.

Před rokem 1939 žilo asi 8,6 miliónů Němců za východními hranicemi říše: v Československu (3,48 milionu), v Polsku (1,15 milionu), Rumunsku (0,75 milionu), v Maďarsku (0,6 milionu), Jugoslávii (0,55 milionu) v SSSR (1,15 milionu) a dalších 0,6 milionu v Estonsku, Lotyšsku, Litvě (především v Memelu) a ve Svobodném městě Gdaňsku. Po skončení útěků a odsunů v letech 1945–1948 zůstalo jen asi 4 miliony na východě Evropy.^[2]

Jejich někdejší domov je dnes z větší části již minulostí, neboť v důsledku II. světové války byli většinou vysídleni a většina z nich se nově usadila na území dnešního německojazyčného prostoru (Německo, Rakousko). Jako následek 2. světové války se území s německým obyvatelstvem v Evropě zmenšilo o třetinu a německá kultura citelně ztratila na významu.

• Etničtí Němci
• Starorakušané
• Auslandsdeutsche
• Říšští Němci
• Sudetští Němci
• Německá menšina v Česku
• Deutsche Volksliste
• Povolžští Němci

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Volksdeutsche na Wikimedia Commons
• (německy) Deutsche Ost- und Siedlungsgebiete [1] Heim ins Reich