Wilhelm Reich

Wilhelm Reich
Narození	24. března 1897 Dobrianychi
Úmrtí	3. listopadu 1957 (ve věku 60 let) Lewisburg
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	Orgonon (44°59′28″ s. š., 70°42′50″ z. d.)
Alma mater	Vídeňská univerzita (1918–1922)
Povolání	psychiatr, filozof, akademik, sexuální pedagog, spisovatel a psychoanalytik
Zaměstnavatelé	Všeobecná nemocnice města Vídně (1922–1924) Eduard Hitschmann (1924–1930) Univerzita v Oslu (1934–1939) Nová škola (1939–1941) Orgonon (od 1943)
Politické strany	Komunistická strana Rakouska (od 1928) Komunistická strana Německa (od 1930) Sociálně demokratická strana Rakouska
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Annie Reich (1922–1933) Elsa Lindenberg (1933–1940) Ilse Ollendorf (1946–1951)
Děti	Eva Reich Lore Reich Rubin Peter Reich
Podpis
Web	www.wilhelmreichtrust.org
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Reich (24. března 1897 – 3. listopadu 1957) byl rakousko-americký psychiatr a psychoanalytik židovského původu, pokoušející se o syntézu poznatků z biologie a sociologie při léčbě duševních onemocnění. Jeho rané práce o svalovém napětí jako duševním obranném mechanismu přispěly ke vzniku většiny psychoterapií zaměřených na práci s tělem jak Gestalt psychologie Fritze Perlse, nebo Bioenergetiky Reichova žáka Alexandra Lowena [1] nebo Biosyntézy (psychoterapie) Davida Boadelly.

Po absolvování interní medicíny na lékařské fakultě ve Vídni v roce 1922 pokračoval ve studiu neurologie u profesora Julia Wagnera von Jauregga, prvního psychiatra, který získal Nobelovu cenu. Reich se během studií seznámil Freudem a přijal jeho koncept libida. Rozšířil ho však o sociologickou dimenzi. Inspirován marxismem poukazoval na socio-ekonomické příčiny vzniku neurózy svých pacientů. Byl žákem Sigmunda Freuda. Vytvořil teorii tzv. sexuální ekonomie, kterou se pokoušel vysvětlit negativní vliv rigidní výchovy a tabuizace sexuality na vznik psychosomatických onemocnění v dospívání. Jeho stěžejní prací z této doby je Funkce orgasmu (1927) [2], kterou později rozšířil. Za své názory byl vyloučen z Vídeňské psychoanalytické společnosti a přestěhoval se do Berlína. Reich do psychoanalýzy začlenil aktivní práci s dechem a překonáváním tělesných postojů pacienta, pomocí kterých se pokouší člověk vyrovnávat s neúspěchy, ztrátami a ohrožením v průběhu svého života. Tuto svou metodu nazval charakter-analýzou a vedle popisu jednotlivých neuróz se pokoušel analyzovat i duševní onemocnění celých skupin lidi jako v případě německého nacismu ve svém díle The Mass Psychology of Fascism (1933), za nějž byl pronásledován nejen nacistickým tiskem, ale i komunisty. Jeho knihy byly páleny v Německu na hranici.

Jako Žid uprchl v roce 1933 z Německa po nástupu Adolfa Hitlera do Skandinávie.

Tam se začal orientovat na molekulární výzkum a při jednom ze svých pokusů v laboratoři s žíháním mořského písku vytvořil i teorii orgonu. Dospěl k přesvědčení, že orgon má kosmický původ a nevzniká v těle, ale člověk je jeho přijímačem. Jeho filosofický pohled na svět byl ovlivněn nejen biofyzikálními výsledky svých experimentů, ale i východní filosofií, především teorii čaker a kundaliní.

V srpnu 1939 přesídlil do New Yorku v USA. Sestrojil orgonovou komoru na principu modifikované Faradayovy klece, jejíž plášť tvořily střídající se vrstvy kovu a celulózy, kde měli být lidé vystavováni silnému biomagnetickému poli orgonu a takto léčeni mimo jiné i pacienti trpící rakovinou. O výsledky těchto o experimentů projevil zájem i Albert Einstein, který se s ním opakovaně setkal. Úroveň záření v komoře dokázal měřit pomocí Geigerova–Müllerova počítače. Wilhelm Reich se proto začal zajímat o kvantovou fyziku a radioaktivní záření. V roce 1941 se však o něj začala zajímat FBI a několik dnů po vstupu USA do druhé světové války byl úřadem zatčen a uvězněn na ostrově Ellis Island.

Nebyl však z ničeho obžalován a po několika týdnech byl propuštěn. Posléze koupil pozemek ve státu Maine, kde pokračoval ve svém výzkumu. Tam na principu orgonu později sestrojil i přístroj, jímž údajně dokázal rozhánět mraky na obloze a přivolat déšť. Reich byl neustále sledován a jeho přístroje byly opakovaně předmětem zájmu amerických orgánů.

Po druhé světové válce navíc Americký úřad pro ochranu potravin (Food and Drug Administration - FDA) zahájil tažení proti jeho orgonovým přístrojům. Byl uvězněn v Lewisburgu [3] a po tříletém pobytu ve vězení zemřel několik dnů před podmíněným propuštěním na svobodu. FDA mezitím nechala spálit mnoho jeho vydaných a nepublikovaných teoretických materiálů nejen o orgonu, ale i předchozí protinacistická díla vydaná v Německu a Skandinávii.

• KURAS, Benjamin. Soumrak bílého muže. Praha: Věra Nosková - Klika, 2022. ISBN 978-80-87373-91-0. Kapitola: Totalita jako potlačený sex, s. 109-112. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Reich na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Reich

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Psychoanalýza
Hlavní osobnosti	Sigmund Freud • Anna Freudová • Alfred Adler • Carl Gustav Jung • Margaret Mahlerová • Melanie Kleinová • Jacques Lacan • Donald Woods Winnicott
Další osobnosti	Karl Abraham • Ernest Jones • Otto Rank • Sándor Ferenczi • Theodor Reik • Helene Deutschová • Wilhelm Reich • Edith Jacobsonová • Herbert Marcuse • Erich Fromm • Hans Loewald • Erik Erikson • Slavoj Žižek • Harry Stack Sullivan • Julia Kristevová • Ronald David Laing • Roy Schafer • Heinz Hartmann • Bruno Bettelheim • Janine Chasseguet-Smirgelová • Judith Butlerová • Nancy Chodorowová • Michael Balint • Harry Guntrip • Joseph Sandler • Otto Kernberg • Ronald Fairbairn • John Bowlby • Clara Thompsonová • Edgar Levenson • Daniel Stern • Stephen Mitchell • René Spitz • Wilfred Bion • André Green • Heinz Kohut
Ovlivněni psychoanalýzou	Bohuslav Brouk • Záviš Kalandra • Karel Teige • Vratislav Effenberger • Jiří Pechar • Zbyněk Havlíček • Jan Švankmajer • Gaston Bachelard • André Breton • Salvador Dalí • Roland Barthes • Gilles Deleuze • Paul Ricoeur • Géza Róheim
Koncepty a pojmy	Nevědomí • Předvědomí • Libido • Ego, superego a id • Freudovské přeřeknutí • Oidipovský komplex • Vytěsnění • Narcismus • Volné asociace • Psychoanalytické směry • Pud života a pud smrti • Zrcadlová fáze • Přenos • Archetyp • Bytostné Já • Projektivní identifikace • Attachment (citová vazba)