Zub

Zub (lat. dens, řec. odus) je tvrdý útvar v dutině ústní většiny obratlovců. Zuby slouží především k uchopování, oddělování a rozmělňování potravy a v neposlední řadě také k obraně i útoku. Jsou usazeny v zubních lůžkách. Soubor zubů se nazývá chrup neboli dentice. Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů (definitivní chrup), dítě 20 zubů mléčných (dočasný chrup). Někteří kytovci (jmenovitě kosticovci) nemají zuby vůbec, místo nich mají rohovinové pláty.

Tvar, počet zubů, doba jejich růstu –⁠ protože zuby slouží k přijímání potravy, jsou přizpůsobené na míru každému ozubenému živočichovi. Proto se od sebe zuby jednotlivých druhů velmi liší. Například býložravci mají stoličky k rozmělňování tuhých rostlin, naproti tomu masožravci potřebují velké špičáky k zabití kořisti. Zuby všech živočichů proto lze rozdělit z několika hledisek:

• homodontní chrup: všechny zuby v čelistech mají stejný tvar (příklad: dravé ryby, kytovci)
• heterodontní chrup: zuby jsou rozdělené podle tvaru na řezáky (incisivy), špičáky (caniny), třenové zuby (premoláry) a stoličky (moláry). Počet zastoupených druhů zubů je druhově specifický.

• zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou.
• zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodontní): rostou i nějakou dobu po prořezání
• zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život

• polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým
• difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým
• monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován

Zuby člověka jsou tedy heterodontní, s omezeným růstem a většinou difyodontní, s výjimkou stoliček, které jsou monofyodontní.

Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká.

Zuby člověka (a obecně všechny brachyodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky. Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle.^[1] Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry.

Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu.

Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazována dentinem (zubovinou).

U lidského zárodku se chrup začíná vyvíjet asi v šestém měsíci těhotenství. Od šestého do osmého měsíce života dítěte dochází k prořezávání zubů, jak roste zubní kořen, tak tlačí korunku skrze dáseň. Zuby mléčné jsou jen dočasným souborem, ve kterém chybí třenové zuby a zuby moudrosti. Nazývá se dentes decidui nebo dentes lactei. Jako první prořezávají dolní vnitřní řezáky a pak horní vnitřní řezáky.

Stálý chrup (dentes permanentes) je tvořen spolu s mléčným chrupem, ale je v klidu do pátého, šestého až sedmého roku, kdy jejich růst naruší kořeny dočasných zubů, což vede k jejich vypadnutí. Stálý chrup roste do čtrnáctého roku, kdy prořezávají „sedmičky“ – druhé stoličky, a má navíc zuby třenové, které rostou hned za špičáky, teprve za nimi jsou pak stoličky. Zuby moudrosti prořezávají jako poslední od patnáctého roku života.

Vývoj lidského chrupu je velmi složitý. Původní počet lidských zubů byl 44, a to 22 zubů v horní a 22 zubů v dolní čelisti. S postupem vývoje zemědělství, dále s průmyslem a především s tepelnou úpravou jídel se počet a tvar zubů upravoval. Dnes je ustáleno 32 zubů.

Odchylky se však nemusí týkat pouze počtu zubů (nadpočetné zuby či naopak menší počet zubů), ale i jejich tvaru, kvality skloviny nebo zuboviny ať již vrozené, či získané.

Je to velmi častá odchylka vývoje chrupu, nejčastěji chybějí třetí stoličky stálého chrupu – zuby moudrosti, a to jak v dolní, tak v horní čelisti. Zuby moudrosti mohou růst do konce života. Dalším často chybějícím zubem je druhý třenový zub – premolár, častěji v dolní čelisti, třetím chybějícím zubem v pořadí pak jsou postranní řezáky, častěji horní.

Býložravci mají zuby, které po určitou dobu dorůstají, nebo rostou i po celý život. Je tomu tak proto, že rostliny jsou tuhé, těžko stravitelné a zuby se tak snadno obrušují. Typickým příkladem trvale rostoucích zubů jsou řezáky hlodavců nebo zajícovců, nebo kly prasat a slonů. Zuby s prodlouženou dobou růstu jsou stoličky přežvýkavců, hlodavců, koně nebo slona.

Tyto zuby nemají krček, sklovina pokrývá celé tělo zubu, ale netvoří horní vrstvu, je dále krytá cementem. Proto zuby s prodlouženou dobou růstu nejsou bílé.

Existují čtyři základní druhy zubů:

• stoličky – slouží k rozmělňování potravy, jsou ploché s malými hrbolky; člověk jich má 12
• třenové zuby – podobné stoličkám, ale jsou menší, mají méně kořenů a méně hrbolků; člověk jich má 8
• špičáky – slouží k trhání potravy; člověk má 4
• řezáky – slouží k uchopování a krájení potravy; člověk jich má 8.

V anatomii jsou jednotlivé lidské zuby popisovány jako:

• I1: dens incisivus medialis (první řezák)
• I2: dens incisivus lateralis (druhý řezák)
• C: dens caninus (špičák)
• P1: dens premolaris primus (první třenový zub)
• P2: dens premolaris secundus (druhý třenový zub)
• M1: dens molaris primus (první stolička)
• M2: dens molaris secundus (druhá stolička)
• M3: dens molaris tertius (dens serotinus, třetí stolička, zub moudrosti).

• zubní plak
• zubní kámen
• zubní kaz
• parodontitida (parodontóza)

• Citlivé zuby
• Čištění zubů
• Mléčný zub
• Vaječný zub
• Zuby moudrosti
• Ústní hygiena
• Zubní pasta
• Zubní lékař

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zub na Wikimedia Commons
• Téma Zub ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo zub ve Wikislovníku

Lidské anatomické rysy
Hlava	lebka obličej čelo oko ucho nos ústa jazyk zuby čelist tvář brada
Krk	ohryzek
Trup	rameno páteř prs bradavka hrudník hrudní koš břicho pupek záda boky pohlavní orgány klitoris pochva stydké pysky penis šourek varle kyčelní kloub konečník hýždě
Končetiny	Horní končetina paže loket předloktí zápěstí ruka prst palec ukazovák prostředník prsteník malíček Dolní končetina noha stehno koleno lýtko pata kotník chodidlo prstec
Kůže	vlasy ochlupení nehty