Alois Hitler

Alois Hitler
Rodné jméno	Aloys Schicklgruber
Narození	7. června 1837 Strones
Úmrtí	3. ledna 1903 (ve věku 65 let) Leonding
Příčina úmrtí	plicní krvácení
Místo pohřbení	Leonding
Bydliště	Strones, Kleinmotten, Spital, Vídeň, Solnohrad, Wels, Schärding, Mariahilf u Pasova, Braunau na Innu, Pasov, Urfahr, Fischlham, Lambach, Leonding
Povolání	celní úředník
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Anna Glasslová (1864/1873-1883) Františka Matzelsbergerová (1883-1884) Klára Pölzlová (1885-1903)
Děti	Adolf Hitler Paula Hitlerová Angela Hitlerová Alois Hitler mladší Gustav Hitler Ida Hitlerová … více na Wikidatech
Rodiče	Matka: Anna Marie Schicklgruberová, od 1842 Hiedlerová. Otec: neznámý
Příbuzní	Josepha Schicklgruberová (teta) Johann Schicklgruber (dědeček z matčiny strany) Theresia Pfeisingerová (babička z matčiny strany) Johanna Hiedlerová (tchyně) Johann Baptist Pölzl (tchán) Peter Raubal (pravnuk) Josepha Veit (sestřenice) Eva Braunová (snacha) Bridget Dowlingová (snacha) Hedwig Mickleyová (snacha) Martin Hammitzsch (zeť)
Funkce	státní úředník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Hitler, rodným jménem Alois Schicklgruber (7. června 1837 Strones – 3. ledna 1903 Leonding, Rakousko-Uhersko), byl rakouským celním úředníkem a otcem Adolfa Hitlera.

Alois Hitler byl nemanželským synem neznámého otce a jedné z dcer Jana Schicklgrubera (Johannes Schicklgruber 1764–1847), sedláka z dolnorakouského Stronesu a Terezie rozené Pfeisingerové (Theresia Pfeisinger 1769–1821) z dolnorakouského Dietreichsu. Manželé Jan a Terezie Schicklgruberovi žili na severozápadě Dolních Rakous v Lesní čtvrti (Waldviertel) na panství Waldreichs a obhospodařovali ve vesnici Strones statek číslo 1 s pozemky o 10 hektarech. 15. dubna 1795 se jim narodila dcera Anna Marie pokřtěná stejného dne ve farním kostele sv. Petra a Pavla v Döllersheimu, kam byl Strones přifařen. Kmotrovství se ujala Anna Marie Sillipová (Anna Maria Sillip), selka z Kleinmotten.^[1] 1. července 1796 přišla na svět dcera pokřtěná Mariana, jejíž kmotrou byla opět Anna Marie Sillipová, selka z Kleinmotten.^[1] V literatuře bývá Mariana většinou označována jako Marie Anna.

Vídeňský genealog Karl Friedrich von Frank (1894–1975), jehož Adolf Hitler čelící fámám o židovském původu pověřil roku 1932 sestavením rodokmenu, určil za matku Aloise Hitlera a tím za babičku Adolfa Hitlera starší ze sester, Annu Marii Schicklgruberovou narozenou roku 1795.^[2] Ke stejnému závěru dospěl genealog Rudolf Koppensteiner.^[3] Rakouská historička Anna Marie Sigmundová (* 1955) považuje naopak za matku Aloise Hitlera mladší ze sester Marianu Schicklgruberovou narozenou roku 1796.^[4] Mínění Sigmundové zastává i rakouský historik Roman Sandgruber.^[5]

Po anšlusu Rakouska získala místa spojovaná s mládím Adolfa Hitlera a jeho předky kultovní status. Obec Döllersheim, jejíž součástí bylo rodiště Aloise Hitlera Strones, pojmenovala hlavní náves náměstí Aloise Hitlera. Matka Aloise Hitlera, jejíž původní hrobové místo na döllersheimském hřbitově již nebylo možné určit, získala čestný hrob. Nápis na hrobovém kříži: Zde odpočívá babička vůdce Marie A. Hitlerová, rozená Schicklgruberová, nar. 17. 4. 1795 ve Stronesu, zemř. 7. 1. 1847 v Kl. Motten,^[6] byl zcela chybný. Roku 1795 se narodila Anna Marie, nikoliv Marie A. tedy Marie Anna či Mariana, která přišla na svět roku 1796. Krom toho se Anna Marie nenarodila 17. nýbrž 15. dubna 1795. Nenosila příjmení Hitler, nýbrž Hiedler po svém manželovi Janu Jiřím Hiedlerovi. Oblast Döllersheimská krajinka (Döllersheimer Ländchen) získaly krátce po anšlusu ozbrojené síly Německé říše Wehrmacht pro zřízení vojenského výcvikového prostoru Döllersheim, dnes vojenský výcvikový prostor Allentsteig. Již v červnu 1938 započalo vysídlování obyvatelstva zakončené v prosinci 1941. Rozhodnutí padlo na tuto oblast z důvodu odlehlosti a řídké osídlenosti, nikoliv proto, že Adolf Hitler chtěl zastřít svůj původ. Stavby ve vylidněném Döllersheimu a okolí zůstaly naopak z piety zachovány a byly hojně navštěvovány turisty.

Alois Hitler nosil po matce až do roku 1876 příjmení Schicklgruber. Narodil se 7. června 1837 ve Stronesu číslo 13, obec Döllersheim, Dolní Rakousy, na statku strýce Jana Trummelschlagera (Johann Trummelschlager) a tety Josefy rozené Schicklgruberové (Josepha Schicklgruber), mladší sestry Aloisovy matky. Ještě v den narození byl pokřtěn ve farním kostele sv. Petra a Pavla v obci Döllersheim, kam byl Strones přifaren. V matričním záznamu o křtu uděleném farářem Ignácem Ruesskeferem (Ignaz Rueßkefer) je křestní jméno uvedeno ve formě Aloys. Sloupec pro záznam o otci zůstal prázdný. Ve sloupci pro záznamy o matce je uvedena Marie Anna Schicklgruberová. Trummelschlagerovi se ujali kmotrovství.^[7]

10. května 1842 se matka Aloise Schickelgrubera ve farním kostele sv. Petra a Pavla v Döllersheimu provdala za Jana Jiřího Hiedlera (Johann Georg Hiedler 28. února 1792 Spital – 9. února 1857 Spital). V matričním záznamu o sňatku je u nevěsty uvedeno křestní jméno Anna. Z udaného věku 47 let vyplývá, že se narodila roku 1795. Ženich Jan Jiří Hiedler, u nějž je v matrice uvedeno křestní jméno Jiří, byl podle matričního záznamu padesátiletý svobodný mlynářský tovaryš pocházející z dolnorakouské obce Spital a příslušný do dolnorakouské obce Thürnthal ve faře Fels am Wagram. V době sňatku bydlel stejně jako nevěsta ve Stronesu číslo 22.^[8] Matriční údaj o svobodném stavu ženicha Jana Jiřího Hiedlera není správný.^[9] Jan Jiří Hiedler byl vdovcem po Anně Marii Baurové (Anna Maria Baur), dceři sedláka Jana Baura (Johann Baur) z dolnorakouského Hoheneichu číslo 10, s níž se oženil 23. listopadu 1824^[10] a přivedl ji do svého domova na mlýn v Hoheneichu číslo 23, zvaném později Stidlmühle nebo Stadlmühle. Manželství trvalo velmi krátce a skončilo tragicky. 10. dubna 1825 porodila Anna Marie Hiedlerová rozená Baurová syna pokřtěného jménem Jan (Johann),^[11] který zemřel o dva dny později 12. dubna 1825. Jeho matka jej následovala 13. dubna 1825.^[12]

Adresa snoubenců Anny Schicklgruberové a Jiřího Hiedlera Strones číslo 22 byl výminek s polnostmi, na němž od roku 1817, poté co statek Strones číslo 1 předal synu Josefu Schicklgruberovi, hospodařil otec nevěsty Jan Schicklgruber, do roku 1821 se svou ženou Terezií. Podle historického výzkumu o rodinných formách ve farnosti Cmunt (Gmünd) příslušné do stejného politického okresu jako Strones, byla instituce výminku s poměrně velkým hospodářstvím v Lesní čtvrti velmi rozšířená a nebylo výjimkou, když na výminku žily tři generace. Sedlák se po předání statku mladší generaci stěhoval na výminek i s nezaopatřenými dětmi, mezi něž čítaly neprovdané dcery a velmi často jejich nemanželské děti.^[13] Nemanželský původ nebyl v Rakousku v první polovině 19. století v poddanských vrstvách obyvatelstva výjimečný jev. Podíl nemanželsky narozených dětí mezi selským obyvatelstvem Lesní čtvrti kolem poloviny 19. století činil 40 %.^[4] Alois Schicklgruber žil s matkou na výminku svého děda Jana Schicklgrubera, který pod jeho střechu přijal i zetě Jana Jiřího Hiedlera. Po sňatku s Annou Schicklgruberovou pracoval Jan Jiří Hiedler na dnes přehradou Dobrastausee zaplaveném mlýně Schloteinmühle u Waldreichsu. Roku 1844 děd Aloise Schicklgrubera výminek ve Stronesu číslo 22 prodal a odstěhoval se s dcerou, zetěm a vnukem k příbuzným Sillipovým do Kleinmotten číslo 4, vesnice sousedící se Stronesem. V Kleinmotten číslo 4 zemřela matka Aloise Schicklgrubera 7. ledna 1847. Její jméno je v úmrtní matrice uvedeno ve formě Hiedler MAnna a udán věk 50 let. Příčinou smrti byly dle matričního záznamu úbytě v důsledku plicního otoku. 9. ledna 1847 byla pohřbena v Döllersheimu.^[14]

Matriční záznam o úmrtí matky Aloise Schicklgrubera a matriční záznam o jeho narození, kde je jako matka uvedena Marie Anna Schicklgruberová se zdají potvrzovat tezi rakouských historiků Anny Marie Sigmundové a Romana Sandgrubera, že matkou Aloise Schicklgrubera byla mladší ze sester Schicklgruberových Mariana narozená roku 1796. Proti této tezi stojí fakt, že pouze při uzavření sňatku Anny Schicklgruberové s Jiřím Hiedlerem mluvil kněz se snoubenci osobně. Při křtu dítěte uděleném bezprostředně po porodu nebyla matka přítomna, kněz se proto musel stejně jako při pohřbu spolehnout na údaje zprostředkované kmotry resp. příbuznými. Křestní jména Anna a Jiří zaznamenaná do matriky při svatbě Schicklgruberové s Hiedlerem byla s největší pravděpodobností skutečně užívanými jmény snoubenců, což svědčí pro výzkumy genealogů Friedricha von Franka a Rudolfa Koppensteinera, kteří za matku Aloise Schicklgrubera považovali Annu Marii Schicklgruberovou narozenou roku 1795. Děd Aloise Schicklgrubera Jan Schicklgruber přežil svou dceru o třičtvrtě roku. 12. listopadu 1847 zemřel v Kleinmotten číslo 9 na stařeckou slabost.^[15]

Nejpozději v souvislosti s matčinou smrtí byl Alois Schicklgruber poslán na vychování k Janu Nepomuku Hüttlerovi (Johann Nepomuk Hüttler 1807–1888), mladšímu bratrovi jeho nevlastního otce Jana Jiřího Hiedlera, sedlákovi v dolnorakouském Spitalu číslo 36. Rovněž Jan Jiří Hiedler se vrátil do rodného Spitalu, kde zemřel 9. února 1857 na čísle 49.^[16] Příjmení bratrů Jana Jiřího Hiedlera a Jana Nepomuka Hüttlera je v církevních matrikách psáno rozdílně, přičemž u tvaru Hüttler jde o variantu původního tvaru Hiedler. Příjmení Hiedler je odvozeno od slova Hiedl, bavorsko-rakouského nářečního výrazu pro vyvěračku, místo vyústění podzemního vodního toku na povrch. V církevních matrikách se mimo tvary Hiedler a Hüttler objevují varianty Hidl, Hietler, Hittler a konečně Hitler.^[17][18]

První sňatek uzavřel Alois Hitler s o čtrnáct let starší Annou rozenou Glasslovou (Anna Glassl 1823–1883), dcerou daňového úředníka Josefa Glassla z dolnorakouského Theresienfeldu. Datum a místo sňatku nejsou známy. Německo-americký žurnalista Konrad Heiden (1901–1966), autor první vědecky zpracované biografie Adolfa Hitlera vydané v Curychu roku 1936 v prvním a roku 1937 ve druhém, doplněném vydání, uvádí podle dnes ztraceného personálního aktu Aloise Hitlera rok svatby 1864.^[19][20] K tomuto datu se přiklání i rakouský historik Roman Sandgruber.^[5] Do roku 1873 klade datum sňatku Marie Pernsteinová (Maria Pernstein † 1955), od roku 1913 učitelka a v letech 1921 až 1933 ředitelka obecné dívčí školy v Braunau na Innu. Persteinová sbírala materiál k dětství a mládí Adolfa Hitlera, mezi jiným výpovědi braunauských pamětníků o rodině Hitlerově a zanechala soukromé poznámky sepsané v letech 1938 až 1939. Fotokopie rukopisu je uložena v archivu mnichovského Institutu pro soudobé dějiny. Podle Konrada Heidena i Marie Pernsteinové byla Anna Glasslová schovankou a adoptivní dcerou zámožného celního úředníka Josefa Hoerera ze solnohradského Radstadtu. Oba uvádí, že bezdětné manželství bylo 7. listopadu 1880 rozvedeno okresním soudem v Braunau na Innu. Rozvod znamenal oddělení společné domácnosti, tzv. rozvod od stolu a lože, nikoliv církevní rozluku manželství, které formálně existovalo nadále. Anna Hitlerová rozená Glasslová zemřela 6. dubna 1883 ve věku šedesáti let na úbytě. Její stav v úmrtní matrice je udán jako manželka celního úředníka, místo úmrtí Braunau na Innu, Ringelgasse 149 (nyní Palmstrasse 19).^[21]

Roku 1876 došlo k prohlášení tehdy devětatřicetiletého Aloise Schicklgrubera za legitimního syna Jana Jiřího Hiedlera a ke změně příjmení z Schicklgruber na Hitler. Jednalo se o akt vykonaný v souladu s platnými zákony. 6. června 1876 předstoupili Josef Romeder, Johann Breiteneder a Engelbert Pautsch ze Spitalu před notáře Josefa Penknera z Weitry a dosvědčili, že Jan Jiří Hiedler před smrtí prohlásil Aloise Schicklgrubera za svého legitimního syna. V protokolu sepsaném notářem byl Jan Jiří Hiedler označen jako Jiří Hitler (Georg Hitler).^[22] Protokol stvrzený podpisy svědků byl předán farnímu úřadu v Döllersheimu a jeho obsah zaznamenán k zápisu o narození a křtu Aloise Schickelgrubera. Ve sloupci Jméno křtěných bylo přeškrtnuto příjmení Schicklgruber, do sloupce se jménem a příjmením otce byl zapsán Jiří Hitler (Georg Hitler) a poznamenáno datum svatby rodičů.^[7] Z nemanželského Aloise Schicklgrubera se stal manželský syn Jiřího Hitlera: Alois Hitler. Döllersheimský farář Josef Zahnschirm informoval o uznání otcovství a změně příjmení farní úřad v Braunau na Innu a okresní hejtmanství v Mistelbachu. Okresní hejtmanství ověřovalo zákonnost postupu a korespondovalo v této záležitosti s biskupským sekretariátem v Sankt Pöltenu, ředitelstvím finanční správy v Braunau na Innu a dolnorakouským místodržitelstvím ve Vídni. Dolnorakouské místodržitelství jako nadřízený orgán okresního hejtmanství potvrdilo oznámením z 6. října 1876, že oficiál celního úřadu Alois Schicklgruber je oprávněn nosit jméno Alois Hitler.^[22] Časová prodleva 19 let po smrti Jana Jiřího Hiedlera vyvolala mezi historiky diskusi, zda se svědecké výpovědi Romedera, Beitenedera a Pautsche zakládaly na pravdě. Nejasný zůstává iniciátor uznání otcovství a rovněž důvod. Britský historik Ian Kershaw (*1943) píše, že změnu příjmení nechal provést Alois Schicklgruber.^[23] Nejčastěji se za zosnovatele považuje mladší bratr Jana Jiřího Hiedlera a pěstoun Aloise Schicklgrubera, Jan Nepomuk Hüttler. Jako důvod se uvádí dvě možnosti: za prvé, Jan Nepomuk Hüttler byl biologickým otcem Aloise Schickelgrubera a chtěl tento fakt zastřít, za druhé přání pěstouna zanechávajícího pouze ženské potomky přenést rodinné příjmení na schovance.^[24][25] Rakouský historik Roman Sandgruber poukazuje na možnost, že Jan Nepomuk Hüttler hodlal uznat Aloise Schicklgrubera za vlastního syna a umožnit mu tím podíl na dědictví. Zeť Jana Nepomuka Hüttlera Josef Romeder tomu předešel svědeckým prohlášením o otcovství Jana Jiřího Hiedlera.^[5]

Alois Hitler udržoval během prvního manželství milenecký poměr s Františkou Matzelsbergerovou (Franziska Matzelsberger 1861–1884), dcerou sedláka Sebastiána Matzelbergera (1807–1869) a Marie rozené Weyrerové (1820–1896) z Wengu číslo 53, později výminkáře z Wengu číslo 70 (Weng im Innkreis). Marie Pernsteinová zaznamenává, že se s dívkou seznámil, když se na počátku osmdesátých let 19. století v Braunau přestěhoval z domu obchodníka Schüdla na náměstí (nyní Stadtplatz 34) do Streifova hostince (pravděpodobně v nynější ulici Linzerstrasse), kde byla Matzelsbergerová zaměstnána. Ze vztahu Aloise Hitlera s Františkou Matzelsbergerovou vzešel syn Alois Hitler mladší (1882–1956), narozený 13. ledna 1882 ve Vídni jako Alois Matzelsberger.^[26] 6. dubna 1883 zemřela v Braunau na Innu manželka Aloise Hitlera Anna Hitlerová rozená Glasslová. Manželé vedli oddělené domácnosti. Podle Konrada Heidena a Marie Pernsteinové bylo manželství od roku 1880 soudně rozvedeno. K církevní rozluce manželství nedošlo. Svazek s Františkou Matzelsbergerovou mohl Alois Hitler legalizovat teprve po smrti Anny rozené Glasslové. Svatba Aloise Hitlera a Františky Matzelsbergerové zapsaná v matrice oddavků farního kostela sv. Štěpána v Braunau na Innu se konala 22. května 1883 ve farním kostele sv. Pankráce v Ranshofenu. Bydliště ženicha je v matrice uvedeno v Braunau na Innu na adrese Vorstadt číslo 219 (nyní Salzburger Vorstadt 15).^[27] Uzavřením sňatku byl legitimován syn Alois Hitler mladší. 28. července 1883 se narodila dcera Angela Hitlerová (1883–1949),^[28] provdaná roku 1903 v hornorakouském Linci za úředníka Leo Raubala (1879–1910) a roku 1936 v Berlíně za architekta Martina Hammitzsche (1878–1945) působícího v Drážďanech. Druhé manželství Aloise Hitlera trvalo necelých patnáct měsíců. Františka Hitlerová rozená Matzelsbergerová onemocněla tuberkulózou. O léčbu se snažila v lesním prostředí samoty Lach nedaleko Braunau na Innu. Nemoci podlehla 10. srpna 1884 na statku Lachthomerl, Lach číslo 1. Byla pohřbena na hřbitově u farního kostela sv. Pankráce v Ranshofenu.^[29] Zprávu o její smrti přinesl týdeník Neue Warte am Inn 17. srpna 1884.^[30]

Konrad Heiden a Marie Pernsteinová uvádí, že Alois Hitler a jeho první žena Anna rozená Glasslová přijali do své domácnosti v Braunau na Innu roku 1874 nebo 1875 svou čtrnácti- respektive patnáctiletou příbuznou Kláru Pölzlovou. Když roku 1880 došlo k rozvodu manželství a domácnost Aloise Hitlera vedla jeho milenka Františka Matzelsbergerová, musela Klára Pölzlová podle Heidena na její popud odejít z domu a hledat si zaměstnání ve Vídni. V rodině Hitlerově v Braunau na Innu se nacházela nejpozději krátce před nebo po smrti Františky Hitlerové rozené Matzelsbergerové. Skon druhé ženy Aloise Hitlera Františky rozené Matzelsbergerové se časově kryje s počátkem prvního těhotenství Kláry Pölzlové. Uzavření manželství Aloise Hitlera a Kláry Pölzlové podle katolického ritu bylo z důvodu blízkého příbuzenství podmíněno vyžádáním papežského dispensu, udělení výjimky z překážky manželství. Alois Hitler a matka Kláry Hitlerové Johana Pölzlová rozená Hüttlerová se prohlášením Aloise Hitlera roku 1876 za syna Jana Jiřího Hiedlera stali sestřenicí a bratrancem. V této příbuzenské konstelaci byli Alois Hitler a Klára Pölzlová strýcem a neteří z druhého kolena. Žádost o dispens zaslaná 27. října 1884 biskupskému ordinariátu v Linci obsahovala schematický náčrtek rodokmenu obou snoubenců. Jako společný předek byl udán jistý Martin, praděd nevěsty a děd ženicha. Jednalo se o Martina Hüttlera (1762–1829), manžela Anny Marie Göschlové (1760–1854), otce bratrů Jana Jiřího Hiedlera a Jana Nepomuka Hüttlera. V žádosti se uvádí, že ženich je vdovcem a otcem dvou a půlletého chlapce a rok a dva měsíce starého děvčete, jejichž péči po smrti matky převzala nevěsta. Ta je nemajetná a proto bez vyhlídek na jiný sňatek. 7. ledna 1885 se Alois Hitler ve farním kostele sv. Štěpána v Braunau na Innu oženil s Klárou Pölzlovou. V matriční záznamu o svatbě je uvedena služební hodnost Aloise Hitlera c. k. oficiál celního úřadu. Bydliště je udáno v Braunau na Innu stejně jako při svatbě s Františkou Matzelsbergerovou na adrese Vorstadt číslo 219 (nyní Salzburger Vorstadt 15).^[31] Jednalo se o právovárečný měšťanský dům ze 17. století s hostincem a nájemnými byty. Alois Hitler si v prvním patře pronajímal byt o čtyřech pokojích s kuchyní a využíval sklep, půdu, stáj, zeleninovou zahradu a sad.^[32] Noticku o svatbě přinesly v rubrice „Rodinné zprávy“ lokální noviny Neue Warte am Inn.^[33]

Během osmnáctiletého manželství poznamenaného častým stěhováním se narodilo šest dětí, z nichž se pouze dvě, Adolf (1889–1945) a Paula (1896–1960), dožily dospělosti. 17. května 1885 se v Braunau na Innu narodil syn Gustav,^[34] 23. září 1886 následovala dcera Ida.^[35] Obě děti zemřely v batolecím věku na záškrt, Gustav 9. prosince 1887,^[36] Ida 22. ledna roku 1888.^[37] Adolf byl třetím, nikoliv jak je v literatuře mylně uváděno čtvrtým a prvním přeživším dítětem Aloise a Kláry Hitlerových. Na chybu zakládající se na výpovědi Pavly Hitlerové, nejmladšího dítěte Aloise a Kláry Hitlerových, vyslýchané po druhé světové válce orgány amerických okupačních sil, upozornil roku 2016 Florian Kotanko (* 1949).^[38] Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 a dva dny po narození byl pokřtěn ve farním kostele sv. Štěpána.^[39] V červnu 1889 se rodina Hitlerova v Braunau na Innu přestěhovala z domu Vorstadt číslo 219 do domu zvaného Hörlhaus, (nyní Altstadt 16), v září 1890 do domu zvaného Botenhaus, (nyní Linzer Strasse 47). Na této adrese přišel 17. června 1892 na svět syn Otto.^[40] Zemřel 23. června 1892 na vodnatelnost mozku.^[41] Jednadvacetiletý pobyt Aloise Hitlera v Braunau na Innu ukončilo v srpnu roku 1892 služební přeložení na rakousko-bavorskou hranici u Pasova. Mezi zářím 1892 a dubnem 1893 žili Hitlerovi v Pasově na adrese Neumarkt 449 (nyní Theresienstrasse 23), od května 1893 na adrese Kapuzinerstrasse 31 (nyní Kapuzinerstrasse 5). Tam v březnu 1894 přišel na svět syn Edmund (1894–1900). Po přeložení Aloise Hitlera v dubnu 1894 do Lince nad Dunajem našla rodina podnájem na druhém břehu Dunaje v městě Urfahr, nejprve v domě na ulici Kreuzstrasse číslo 9 a od listopadu 1894 do května 1895 na ulici Kaarstrasse číslo 27, v domě, jehož majitelem byl Leopold Mostny (1843–1942), průmyslník a dlouholetý urfahrský obecní rada za Německou nacionální stranu. Židovský původ Leopolda Mostnyho byl důvodem, proč dům Kaarstrasse číslo 27 nebyl po anšlusu Rakouska tak jako jiná bydliště mladého Adolfa Hitlera památkově chráněn a pobyt rodiny Hitlerovy v Urfahru byl zamlčen.^[5] Syn Alois Hitler mladší začal roku 1894 studium na c. k. státní reálné škole v Linci. Otec pro něj plánoval kariéru inženýra. Již po prvním semestru musel školu pro hrubé porušení disciplíny opustit. Roku 1895 se v Urfahru začal učit číšníkem.^[5]

V dubnu roku 1895 završil Alois Hitler čtyřicátý rok služby u celní správy. Byl rozhodnut odejít do penze a věnovat se zemědělství. Již v únoru roku 1895 zakoupil společně se svou ženou Klárou statek Rauschergut v hornorakouské osadě Hafeld číslo 15 (nyní Almsteg 29) s dvaceti hektary zemědělské půdy. Klára Hitlerová se ihned odstěhovala do Hafeldu společně s nevlastní dcerou Angelou, syny Adolfem a Edmundem, svou neprovdanou sestrou Johanou Pölzlovou (Johanna Pölzl 1863–1911), která žila v domácnosti Hitlerových již v Braunau a Marií Matzelsbergerovou (1820–1896), výměnkářkou z Wengu. Marie Matzelsbergerová byla matkou druhé ženy Aloise Hitlera Františky rozené Matzelsbergerové a tím babičkou Aloise mladšího a Angely. Alois Hitler i Klára s ní pojily dobré vztahy. U svých prvních dvou dětí Gustava a Idy ji požádali o zastupování kmotrů Jana a Johany Prinzových z Vídně při křtu v Braunau na Innu. Do Hafeldu si ji vzali na dožití. Marie Matzelsbergerová zemřela v Hafeldu v únoru roku 1896 a byla pohřbena u kostela sv. Petra v obci Fischlham, kam byl Hafeld přifařen.^[42] Alois Hitler přibyl do Hafeldu po nástupu do penze na konci června roku 1895. Syn Adolf započal roku 1895 školní docházku v malotřídné obecné škole v obci Fischlham. V lednu 1896 se v Hafeldu narodilo poslední dítě Aloise a Kláry Hitlerových, Pavla (Paula Hitler 1896–1960).^[43] Již v červnu 1897 Hitlerovi statek v Hafeldu prodali a přesídlili do blízkého Lambachu. První přístřeší ve mlýně Schmiedmühle na řece Traun poskytl rodině Hans Wieser, rodák ze Stronesu, který se na mlýn přiženil. V důsledku potopy, která postihla okolí Lambachu v červenci 1897, přesídlili na náměstí Marktplatz číslo 58, do hostince Černý orel (Schwarzer Adler).^[5] Syn Adolf navštěvoval v Lambachu plně organizovanou obecnou školu a působil v chlapeckém pěveckém sboru při klášterní škole benediktinského opatství Lambach. Syn Alois Hitler mladší získal roku 1898 v Urfahru výuční list v oboru číšník a odešel za prací do Vídně.

V listopadu roku 1898 zakoupili Alois a Klára Hitlerovi od poštmistra Augusta Breslmayera v Leondingu dům číslo 61 (nyní Michaelsbergstrasse 16, od roku 1970 Pohřební služba Leonding) s pozemkem o výměře 2 165 metrů čtverečních. Z kupní ceny 3 850 zlatých zaplatili 2 500 zlatých hotově, zbylá částka tvořila zástavní dluh. Z Lambachu se rodina přestěhovala v únoru 1899.^[44] Alois Hitler se v Leondingu věnoval včelařství a ovocnářství, angažoval se v pěveckém spolku a v politickém dění. V červnu roku 1900 podlehl šestiletý syn Edmund narozený v Pasově spalničkám a byl pohřben na leondinském hřbitově.^[45] Syn Adolf začal po vychození páté třídy obecné školy v Leondingu roku 1900 navštěvovat c. k. státní reálnou školu v Linci a již v první ročník opakoval. Syn Alois Hitler mladší se v prosinci roku 1900 dopustil v jednom činžovním domě ve Vídni opakované krádeže 24 hořáků plynových lamp v ceně 260 zlatých^[46] a byl odsouzen k pětiměsíčnímu, roku 1902 za nedokonané vloupání do obchodu s lahůdkami^[47] k osmiměsíčnímu žaláři. Dcera Paula začala roku 1902 v Leondingu docházku do obecné školy.

Nejpozději od léta roku 1902 trpěl Alois Hitler vážnými zdravotními problémy. Pohlednicí odeslanou 28. prosince 1902 sdělil bývalému sousedovi Josefu Wührerovi z Hafeldu, že jej v srpnu roku 1902 postihlo prudké krvácení vyvolané námahou při skládání uhlí do sklepa.^[44] Smrt ho dostihla nenadále 3. ledna 1903^[48] dopoledne ve Stiflerově hostinci, Leonding číslo 12, (Wirtsthaus Stifler, od roku 1903 Wirtshaus Wiesinger, dnes Pizzeria Bardolino, Michaelsbergstrasse číslo 1), jehož byl stálým hostem. Podle očité svědkyně Marie Wiesingerové, družce majitele hostince Michaela Stiflera, po prvním doušku vína náhle zkolaboval, byl přenesen do vedlejší místnosti a skonal dříve než dorazil hostinským vyrozuměný lékař, který jako příčinu úmrtí diagnostikoval plicní krvácení. Kožená pohovka, na které podle legendy zemřel, je dodnes součástí zařízení pizzerie.^[49] 5. ledna 1903 byl Alois Hitler pohřben na hřbitově v Leondingu. V srpnu roku 1907 navrhl Adolf Hitler pro otcův hrob pomník z přírodního kamene s křížem na temeni a oválnou dřevěnou deskou s fotografií Aloise Hitlera a jeho životními daty. Po smrti matky Kláry Hitlerové 21. prosince 1907 navrhl novou desku z lakovaného plechu s životními daty obou rodičů.^[50]

Manželce Aloise Hitlera Kláře Hitlerové příslušelo jako vdově po státním úředníkovi jednorázové odškodnění ve výši manželovy plné čtvrtletní penze, které činilo 605 korun. Vdovská penze jí byla vyměřena ve výši 1 200 korun ročně, k tomu přispíval stát na každé z nezaopatřených dětí Angelu, Adolfa a Pavlu po 240 korunách. Angela se již na podzim roku 1903 provdala, tím příspěvek zanikl. Za poručníka dětí byl určen starosta Leondingu a politický přítel Aloise Hitlera Josef Mayrhofer.

V březnu 2012 se jedna z přímých potomků Aloise Hitlera a jeho druhé ženy Františky rozené Matzelsbergerové, smluvní uživatelka hrobového místa na hřbitově v Leondingu, v němž byli Alois a Klára Hitlerovi pohřbeni, vzdala uživatelských práv. S jejím souhlasem byl odstraněn pomník i cypřiš v záhlaví a hrobové místo zrušeno. K exhumaci ostatků Aloise a Kláry Hitlerových nedošlo.^[51]

Autor nekrologu uveřejněného 8. ledna 1903 v týdeníku Linzer Tages-Post uvádí, že Alois Hitler byl vybaven pouze základním vzděláním v obecné škole a na úřednickou dráhu se připravoval autodidakticky.^[52] Ve Spitalu se Alois Schicklgruber vyučil u ševce Antonína Ledermüllera (Anton Ledermüller) organizovaného v cechu mistrů obuvníků v Zwettlu. Dvouleté učení ukončil v březnu 1852 tovaryšskou zkouškou a vydal se do Vídně na zkušenou.^[5] Roku 1855 vstoupil do řad finanční stráže, ozbrojeného sboru rakouské důchodové a celní správy a zahájil čtyřicetiletou kariéru státního zaměstnance, která ho zavedla na rakousko-bavorskou hranici do Salcburska a Horních Rakous. Z míst jeho působení je znám Salcburk, Wels, Schärding, Mariahilf u Pasova, Braunau na Innu, Pasov a Linec. Roku 1860 dosáhl služební hodnosti vrchního dozorce, roku 1864 povýšil z rescipienta finanční stráže na prozatímního úředního asistenta^[53] a tím ze služby celního strážníka v terénu do stavu pragmatizovaného úředníka. V roce 1869 postoupil z místa úředního asistenta hlavní celnice v Schärdingu na výběrčího vedlejší celnice druhé třídy v Mariahilf u Pasova.^[54] Roku 1871 byl jmenován kontrolorem a přesazen na nově zřízenou vedlejší celnici první třídy v Braunau na Innu,^[55] roku 1875 povýšil na oficiála.^[56] V roce 1892 jej c. k. hornorakouský místodržící jmenoval prozatímním vrchním oficiálem^[57][58] v Pasově, respektive na rakouské straně hranice u Pasova. Roku 1894 byl přesazen do Lince. Po dovršení 40 let služby požádal Alois Hitler o propuštění do penze, kterou nastoupil 25. června 1895 s ročním příjmem 1.100 zlatých.^[5]

Alois Hitler se intenzívně věnoval včelařství, koncem 19. století módní disciplíně měšťanských kruhů umožňující vylepšení rodinného rozpočtu. Prodával med, včelstva a příslušenství. Na svých působištích se angažoval ve včelařských spolcích a tam kde dosud neexistovaly se podílel na jejich založení. Zajímal se o moderní metody v zemědělství. Vědomosti získal pravděpodobně na přednáškách a kurzech na vzorových zemědělských statcích agrárních pionýrů Ferdinanda Wertheimera (1818–1883) v Ranshofenu a Georga Wieningera (1859–1925) v Otterbachu u Schärdingu.^[5] Dvakrát se pokusil teoretické znalosti uplatnit v praxi. Roku 1889 zakoupili Alois a Klára Hitlerovi v dolnorakouském Wörnhartsu číslo 9 statek s pozemky o 26 hektarech za 5.000 zlatých a převzetí hypotéky ve výši 2.000 zlatých, jíž byl statek zatížen. Už do roka se ukázalo, že statek obhospodařovaný najatým personálem pod dozorem Klářiny mladší sestry Johanny Pölzlové (1863–1911) neprosperuje a Alois Hitler se rozhodl pro prodej uskutečněný s mírným ziskem roku 1892. V únoru 1895, krátce před odchodem Aloise Hitlera po čtyřicetileté službě do penze, zakoupili manželé Hitlerovi za 7.250 zlatých v hornorakouské osadě Hafeld u obce Fischlham statek číslo 15 zvaný Rauschergut či Schrottaugut (nyní Almsteg 29) s dvaceti hektary zemědělské půdy. Prodejcem byl penzionovaný cestářský mistr Josef Radlegger z Welsu, který statek získal roku 1894 v dražbě. Krom hovězího a vepřového dobytka a drůbeže si Hitlerovi drželi dva koně a Alois si nechal postavit velký včelín. Splácení kupní ceny a obhospodařování statku překročilo finanční prostředky i fyzické a psychické síly rodiny. Potíže s personálem, odlehlost místa a problémy s integrací ve venkovském společenství přispěly už na podzim roku 1896 k rozhodnutí statek prodat. V červnu 1897 koupil statek Rauschergut pražský rodák, právník a spisovatel Konrád rytíř ze Zdekauerů (1847–1929). Hitlerovi pravděpodobně nezískali plnou výši ceny, kterou požadovali, prodej je však zachránil před přírodní katastrofou. Pouhý měsíc po prodeji postihla Hafeld stoletá voda a způsobila na statku velké škody, další potopa přišla roku 1899.^[5]

Během aktivní služby u celní správy se Alois Hitler jako státní zaměstnanec nesměl politicky angažovat. Jeho zájem o politické dění je možné sledovat teprve po odchodu do penze a zvláště po prodeji statku Rauschergut v Hafeldu a přestěhování do Lambachu. Alois Hitler podporoval Německou nacionální stranu (Deutsche Nationalpartei), liberální, volnomyšlenkářské a antiklerikální hnutí prosazující zachování německé kultury jako vůdčího elementu v rakouských zemích. V Leondingu udržoval blízké styky s velkostatkářem Josefem Mayrhoferem († 1932),^[59] v letech 1897–1903 starostou a pozdějším poručníkem Hitlerových dětí Adolfa a Pavly. Na obecní úrovni se zajímal o otázky školství, dopravy a bezpečnosti, na zemské úrovni o otázky církve a Badeniho jazyková nařízení. Pro leondinskou pobočku Německé nacionální strany vykonával funkci podobnou stranickému sekretáři, například psal články a čtenářské dopisy pro týdeník Linzer Tages-Post.^[5]

Stavovská příslušnost ke státnímu úřednictvu habsburské monarchie zaručovala Aloisi Hitlerovi určitá privilegia, například volební právo bez ohledu na výši daňového odvodu. Jeho roční výdělek vrchního celního oficiála 1 100 zlatých plus místní příplatek 220 zlatých v Pasově a 250 zlatých v Linci byl dostatečně vysoký na to, aby volební právo závislé na výši daňového odvodu získal i bez tohoto privilegia. Volební právo mu zaručovala i roční penze ve výši 1 200 zlatých zdaněná 0,8 %. Výší příjmů se Alois Hitler řadil mezi horní desetinu obyvatelstva. Byl zámožný, ale zdaleka ne bohatý. Špičkové výdělky ležely nad 20 000 zlatých ročně.^[5] Služba státního úředníka u celní správy rakouské monarchie s sebou nesla časté změny místa pobytu. Státní úředníci získávali domovské právo automaticky vždy v té obci, v níž jim bylo vykázáno služební působiště. S odchodem do penze zůstalo Aloisi Hitlerovi a jeho rodině domovské právo v Linci, jeho posledním služebním působišti. V obcích, ve kterých vlastnil dům a pozemek získal po dobu vlastnictví obyvatelské právo.

Hitlerův otec se narodil jako nemanželské dítě. Hitlerova babička Maria Anna Schicklgruberová měla údajně pracovat jako služka u židovské rodiny obchodníka Leopolda Frankenbergera v rakouském Štýrském Hradci (německy Graz). Tam měla také otěhotnět. Mladé služebné byly tehdy údajně přivedeny často do jiného stavu svými pány a následně rychle provdávány či vyplaceny, aby se na vrtochy jejich zaměstnavatelů nepřišlo. Hans Frank psal o možném otěhotnění babičky Marie s židovským obchodníkem Leopoldem. Ten měl podle Franka Marii dobře zaplatit, aby o jeho otcovství nikde nemluvila.

Historici však začali prověřovat matriky Štýrského Hradce, kde Hitlerova babička Maria měla údajně pracovat. Z úředních záznamů v matrikách se zjistily dvě zásadní okolnosti – ve Štýrském Hradci v uvedené době nežila žádná rodina jménem Frankenberger, ani žádná jiná židovská rodina. Židé byli totiž z města vyhnáni už v 15. století a povolení vstupu dostali opět až v roce 1856, tedy 19 let po narození Hitlerova otce Aloise.

Podle matričních záznamů žila Maria v době otěhotnění ve své rodné vesnici Strones, ležící severně od Vídně, v krajině Waldviertel. Zde pracovala na statku u rodiny Trummelschlagerů. Ti jsou také v tamní matrice uvedeni jako kmotr a kmotra malého Aloise.

V šířených teoriích o možném židovském dědečku se uvádí Hitlerova babička jako mladá služebná, děvče. I v tomto případě je skutečnost odlišná. Maria Anna Schicklgruberová se narodila v dubnu 1795. Alois Schicklgruber, otec Adolfa Hitlera, se narodil v roce 1837 – tedy v jejích 42 letech. Navíc, pokud se v té době narodilo dítě nezadané mladé služce, bylo okamžitě jasné, odkud vítr vane. „Řeči“ byly v tehdejší době na denním pořádku a těhotné služebné by si jistě všimla i paní domu.

Žádná svatba se však nekonala, a žena uvedla na křestním listě „otec neznámý“. I nadále žila v rodném domě a pracovala na statku u rodinných známých, kmotra a kmotry malého Aloise. Maria se vdala až pět let po jeho narození. Vzala si Johanna Georga Hiedlera, ovdovělého mlynáře z vedlejší vesnice. Ten je v současné době považován za nejpravděpodobnějšího otce malého Aloise. Podle statistik bylo v Dolních Rakousích v té době u více než 40 % narozených dětí konstatováno „otec neznámý“. Vliv na to mohla mít, podobně jako dnes, nechuť tehdejších párů stvrdit okamžitě sňatkem své společné soužití.

S Franziskou Matzelsbergerovou:

• Alois Hitler ml. (1882–1956)
• Angela Hitlerová (1883–1949)

S Klárou Pölzlovou:

• Gustav Hitler (1885–1887), zemřel na záškrt
• Ida Hitlerová (1886–1887), zemřela na záškrt
• Adolf Hitler (1889–1945)
• Otto Hitler (1892–1892), žil pouhé tři dny
• Edmund Hitler (1894–1900), zemřel na spalničky
• Paula Hitlerová (1896–1960)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alois Hitler na anglické Wikipedii.

• Konrad Heiden: Adolf Hitler. Das Zeitalter der Verantwortungslosigkeit. Eine Biographie. Europa Verlag, Zürich 1936
• Konrad Heiden: Adolf Hitler. Das Zeitalter der Verantwortungslosigkeit. Ein Mann gegen Europa. Europa Verlag, Zürich 1937
• Franz Jetzinger: Hitlers Jugend. Phantasien, Lügen und die Wahrheit. Europa-Verlag, Wien 1956
• August Kubizek: Adolf Hitler mein Jugendfreund. Stocker, Graz / Stuttgart 1953, ISBN 370200971X
• Karl Merinsky: Das Ende des Zweiten Weltkrieges und die Besatzungszeit im Raum von Zwettl in Niederösterreich, Dissertation, Universität Wien, Wien, 1966, nepublikováno
• Roman Sandgruber: Hitlers Vater. Wie der Sohn zum Diktator wurde. Molden, Wien-Graz 2021, ISBN 9783222150661
• Anna Maria Sigmund: Diktator, Dämon, Demagoge. Fragen und Antworten zu Adolf Hitler. DVT Verlag, München 2006, ISBN 9783423245234
• Spurensuche Leonding 1898–1938, Katalog zur Ausstellung der OÖ Landesmuseen / Turm 9 – Stadtmuseum Leonding, Leonding, 2008

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Hitler na Wikimedia Commons