Annie Girardotová

Annie Girardotová
Annie Girardotová
	Annie Girardotová v roce 2005
Rodné jméno	Annie Suzanne Girardot
Narození	25. října 1931 ; Paříž, Francie
Úmrtí	28. února 2011 (ve věku 79 let) ; Paříž, Francie
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (48°51′44″ s. š., 2°8′22″ v. d.); Grave of Girardot
Alias	Nannie
Alma mater	Národní vyšší konzervatoř dramatického umění; Cours Viriot
Aktivní roky	herečka a voiceover (1954–2007); zpěvačka (1966–1981)
Choť	Renato Salvatori (1962–1988)
Děti	Giulia Salvatori
Rodiče	Raymonde Girardot
Český dabing	Věra Galatíková
César
	Nejlepší herečka; 1975 – Nejcennější co mám; 1995 – Bídníci 20. století
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Annie Suzanne Girardotová (nepřechýleně Girardot, 25. října 1931 Paříž – 28. února 2011 Paříž) byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie.

Život

Narodila se v 10. pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři.

V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v dílech francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři (1960), poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou (Nejcennější co mám, 1976) získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta (Prožít si své peklo, 1976), komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem (Něžné kuře, 1978; Ukradli torzo Jupitera, 1980). Točila také s Louisem de Funèsem (Jeden hot a druhý čehý, 1978). Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina (1984), od té doby ztvárňovala jen vedlejší úlohy. Césara za vedlejší roli získala za své kreace ve filmech Bídníci 20. století (1995) a Pianistka (2001).

Kromě filmu pokračovala v práci na divadelních jevištích, za svou roli ve hře Marie Marguerite získala v roce 2002 prestižní Molièrovu cenu, která jí byla v témže roce udělena i za celoživotní práci pro divadlo. V té době sbírala ocenění za celoživotní práci pro film po celé Evropě, mimo jiné i v Česku nebo na Slovensku. Jako host se zúčastnila řady mezinárodních festivalů (Berlín) a v roce 2000 obdržela Řád čestné legie. Od francouzského ministerstva kultury získala již v roce 1975 Řád umění a literatury.

V posledních letech života trpěla Alzheimerovou chorobou, od roku 2007 žila v pečovatelském domě a v roce 2009 zcela ztratila paměť.

Od roku 1962 byla provdána za italského herce Renata Salvatoriho, se kterým měla dceru Giuliu; rozešli se v roce 1980, ale manželi zůstali až do jeho smrti roku 1988.

V 80. letech prožila osobní krizi. Zkrachovalo divadlo, které měla pronajaté se svým partnerem Bobem Decoutem. Tisk navíc zpochybňoval její uměleckou poctivost a měla problémy s dcerou. Kvůli tomu všemu načas přestala hrát. Později se ale opět před filmovou kameru vrátila.

Je autorkou autobiografické knihy Horká krev. Odchody a návraty.^[1]

Zhruba posledních 5 let života trpěla Alzheimerovou chorobou.^[1] Zemřela v roce 2011 v Paříži a je pohřbená na Hřbitově Père-Lachaise.^[2]

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

1957: Le Rouge est mis (Le Rouge est mis), režie Gilles Grangier
1958: Maigret klade past (Maigret tend un piège), režie Jean Delannoy
1960: Francouzka a láska (La Française et l'amour), několik režisérů
1960: Rocco a jeho bratři (Rocco e i suoi fratelli), režie Luchino Visconti
1961: Amours célèbres (Amours célèbres), režie Michel Boisrond
1962: Le Crime ne paie pas (Le Crime ne paie pas), režie Gérard Oury
1962: Nevítaný dědic (Le Bateau d'Émile), režie Denys de La Patellière
1963: Nejkratší den (Il Giorno più corto), režie Sergio Corbucci
1963: Stalo se v Turíně (I Compagni), režie Mario Monicelli
1963: Vyhnání z manželství (I Fuorilegge del matrimonio), víc režisérů
1964: Pán ze společnosti (Un monsieur de compagnie), režie Philippe de Broca
1964: Žena opice (La Donna scimmia), režie Marco Ferreri
1965: Trois chambres à Manhattan (Trois chambres à Manhattan), režie Marcel Carné
1967: Čarodějky (Le Streghe), víc režisérů
1967: Žít a užít (Vivre pour vivre), režie Claude Lelouch
1969: Brzy bude konec světa (Bice skoro propast sveta), režie Aleksandar Petrović
1969: Dillinger je mrtvý (Dillinger è morto), režie Marco Ferreri
1969: Metti una sera a cena (Metti una sera a cena), režie Giuseppe Patroni Griffi
1969: Muž, který se mi líbí (Un homme qui me plaît), režie Claude Lelouch
1969: Sémě člověka (Il Seme dell'uomo), režie Marco Ferreri
1969: Život, láska, smrt (La Vie, l'amour, la mort), režie Claude Lelouch
1970: Nepije, nekouří, nedroguje, ale ... povídá! (Elle boit pas, elle fume pas, elle drague pas, mais... elle cause!), režie Michel Audiard
1970: Novicky (Les Novices), režie Guy Casaril
1972: 1972: Ohně o Hromnicích (Les feux de la Chandeleur), režie Serge Korber
1972: Elle cause plus, elle flingue (Elle cause plus, elle flingue), režie Michel Audiard
1972: Stará panna (La Vieille fille), režie Jean-Pierre Blanc
1973: Léčba šokem (Traitement de choc), režie Alain Jessua
1973: Není kouře bez ohně (Il n'y a pas de fumée sans feu), režie André Cayatte
1974: Facka (La Gifle), režie Claude Pinoteau
1974: Juliette a Juliette (Juliette et Juliette), režie Jean Collomb
1975: Gipsy (Le Gitan), režie José Giovanni
1976: Nejcennější co mám (Docteur Françoise Gailland), režie Jean-Louis Bertucelli
1976: Prší na Santiago (Il pleut sur Santiago), režie Helvio Soto
1976: Případný sňatek možný (Cours après moi que je t'attrape), režie Robert Pouret
1977: Poslední polibek (Le Dernier baiser), režie Dolorès Grassian
1977: Prožít si své peklo (À chacun son enfer), režie André Cayatte
1978: Jeden hot a druhý čehý (La Zizanie), režie Claude Zidi
1978: Láska s otazníkem (L'Amour en question), režie André Cayatte
1978: Něžné kuře (Tendre poulet), režie Philippe de Broca
1979: Mluv, mluv, zajímáš mě (Cause toujours... tu m'intéresses!), režie Edouard Molinaro
1979: Silnice Řím - Neapol neprůjezdná! (L'Ingorgo - Una storia impossibile), režie Luigi Comencini
1979: Sukničkář (Le Cavaleur), režie Philippe de Broca
1980: Ukradli torzo Jupitera (On a volé la cuisse de Jupiter), režie Philippe de Broca
1981: Celou dlouhou noc (All Night Long), režie Jean-Claude Tramont
1981: Černý talár pro vraha (Une robe noire pour un tueur), režie José Giovanni
1981: Život jde dál (la Vie continue), režie Moshé Mizrahi
1984: Černá listina (Liste noire), režie Alain Bonnot
1985: Nečekaná zrada (Partir, revenir), režie Claude Lelouch
1991: Děkuji, živote (Merci la vie), režie Bertrand Blier
1995: Bídníci 20. století (Les Misérables), režie Claude Lelouch
1998: L'Âge de braise (L'Âge de braise), režie Jacques Leduc
2001: Pianistka (La Pianiste), režie Michael Haneke
2002: Epsteinova noc (Epsteins Nacht), režie Urs Egger
2005: Jak sbalit super kost (Je préfère qu'on reste amis), režie Olivier Nakache a Eric Toledano
2005: Utajený (Caché), režie Michael Haneke
2006: Rok v mém životě (Le Temps des porte-plumes), režie Daniel Duval
2007: Boxes (Boxes), režie Jane Birkinová

Televize

1981: Poslední noc Marie Stuartovny (La Dernière nuit), televizní film, režie Didier Decoin
1985: Mussolini a já (Mussolini and I), televizní film, režie Alberto Negrin
1992: Ptáčnice (Les Merisiers), televizní film, režie Pierre Lary
2004: La Petite Fadette (La Petite Fadette), televizní film, režie Michaëla Watteaux

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Zemřela Annie Girardotová, „něžné kuře“ francouzského filmu [online]. iDNES.cz, 2011-02-28 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.
↑ Girardotové přišli na pařížský pohřeb politici i kolega Alain Delon [online]. iDNES.cz, 2011-03-04 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.

Literatura

Monografie

GIRARDOTOVÁ, Annie. Žít láskou. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 2011. 101 s. ISBN 978-80-87391-57-0.
GIRARDOTOVÁ, Annie. Horká krev: odchody a návraty. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 222 s. ISBN 978-80-204-1431-1.

Články v periodikách

LIPČÍK, Roman. Annie a mafie. Mladý svět. Praha: Mladý svět, a.s., 26. listopad 1993, roč. 35, čís. 48, s. 67–69. (rozhovor). ISSN 0323-2042.
KARABOVÁ, Inez. Na kus řeči s Annie.... Květy. Praha: Kwěty české, a.s., 1. srpen 1991, roč. 1, čís. 31, s. 18–19 (+obálka). (rozhovor). ISSN 0862-898X.
Anon. Život jako v horečce. 100+1 zahraniční zajímavost. Praha: Československá tisková kancelář, 14. červen 1976, roč. 13, čís. 13, s. 50–51. ISSN 0322-9629.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Annie Girardotová na Wikimedia Commons
Osoba Annie Girardotová ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Annie Girardotová
Annie Girardotová v Česko-Slovenské filmové databázi
Annie Girardotová na Kinoboxu
Zemřela Annie Girardotová
Annie Girardotová v Internet Movie Database (anglicky)
Annie Girardotová v databázi AlloCiné (francouzsky)
FIKEJZ, Miloš: Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století A–K; Praha, 2002 s. 508–511 ISBN 80-7207-487-3

[kuře-1] Zemřela Annie Girardotová, „něžné kuře“ francouzského filmu [online]. iDNES.cz, 2011-02-28 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.

[2] Girardotové přišli na pařížský pohřeb politici i kolega Alain Delon [online]. iDNES.cz, 2011-03-04 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.

[1]

[2]

Držitelky Césara pro nejlepší herečku

1976–1979	1976 Romy Schneider (Důležité je milovat) • 1977 Annie Girardotová (Nejcennější co mám) • 1978 Simone Signoretová (La Vie devant soi) • 1979 Romy Schneider (Docela obyčejný příběh)

1980–1989	1980 Miou-Miou (La Dérobade) • 1981 Catherine Deneuve (Poslední metro) • 1982 Isabelle Adjaniová (Posedlost) • 1983 Nathalie Baye (Práskač) • 1984 Isabelle Adjaniová (Vražedné léto) • 1985 Sabine Azéma (Neděle na venkově) • 1986 Sandrine Bonnaire (Bez střechy a bez zákona) • 1987 Sabine Azéma (Mélo) • 1988 Anémone (Velká cesta) • 1989 Isabelle Adjaniová (Camille Claudelová)

1990–1999	1990 Carole Bouquet (Příliš krásná) • 1991 Anne Parillaud (Brutální Nikita) • 1992 Jeanne Moreau (Stará dáma která se procházela v moři) • 1993 Catherine Deneuve (Indočína) • 1994 Juliette Binocheová (Tři barvy: Modrá) • 1995 Isabelle Adjaniová (Královna Margot) • 1996 Isabelle Huppertová (Slavnost) • 1997 Fanny Ardant (Někdo to rád holky) • 1998 Ariane Ascarideová (Marius et Jeannette) • 1999 Élodie Bouchezová (Vysněný život andělů)

2000–2009	2000 Karin Viardová (Haut les coeurs!) • 2001 Dominique Blancová (Stand – by) • 2002 Emmanuelle Devosová (Čti mi ze rtů) • 2003 Isabelle Carré (Se souvenir des belles choses) • 2004 Sylvie Testudová (Strach a chvění) • 2005 Yolande Moreau (Když moře stoupá) • 2006 Nathalie Baye (Komisař) • 2007 Marina Handsová (Lady Chatterleyová) • 2008 Marion Cotillard (Edith Piaf) • 2009 Yolande Moreau (Séraphine)

2010–2019	2010 Isabelle Adjaniová (La Journée de la jupe) • 2011 Sara Forestierová (Jména lidí) • 2012 Bérénice Bejo (Umělec) • 2013 Emmanuelle Riva (Láska) • 2014 Sandrine Kiberlainová (9 Mois ferme) • 2015 Adèle Haenel (Láska na první boj) • 2016 Catherine Frot (Marguerite) • 2017 Isabelle Huppertová (Elle) • 2018 Jeanne Balibarová (Barbara) • 2019 Léa Drucker (Střídavá péče)

2020–dodnes	2020 Anaïs Demoustierová (Alice a starosta) • 2021 Laure Calamy (Osel, milenec a já) • 2022 Valérie Lemercierová (Hlas lásky) • 2023 Virginie Efira (Znovu Paříž) • 2024 Sandra Hüller (Anatomie pádu)

Držitelky Césara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli

1976–1979	1976 Marie-France Pisier (Bratranec a sestřenice) • 1977 Marie-France Pisier (Barocco) • 1978 Marie Duboisová (Hrozba) • 1979 Stéphane Audranová (Violette Nozière)

1980–1989	1980 Nicole Garcia (Sukničkář) • 1981 Nathalie Baye (Zachraň si, kdo můžeš (život)) • 1982 Nathalie Baye (Zvláštní případ) • 1983 Fanny Cottençonová (Hvězda severu) • 1984 Suzanne Flon (Vražedné léto) • 1985 Caroline Cellier (L'Année des méduses) • 1986 Bernadette Lafont (L'Effrontée) • 1987 Emmanuelle Béart (Manon od pramene) • 1988 Dominique Lavanant (Agent trouble) • 1989 Hélène Vincent (La vie est un long fleuve tranquille)

1990–1999	1990 Suzanne Flon (La Vouivre) • 1991 Dominique Blancová (Milou v máji) • 1992 Anne Brochet (Všechna jitra světa) • 1993 Dominique Blancová (Indočína) • 1994 Valérie Lemercierová (Návštěvníci) • 1995 Virna Lisiová (Královna Margot) • 1996 Annie Girardotová (Bídníci 20. století) • 1997 Catherine Frot (Rodinný průvan) • 1998 Agnès Jaoui (Stará známá písnička) • 1999 Dominique Blancová (Všichni, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem)

2000–2009	2000 Charlotte Gainsbourgová (Pusa) • 2001 Anne Alvaro (Někdo to rád jinak) • 2002 Annie Girardotová (Pianistka) • 2003 Karin Viardová (Líbejte se, s kým je libo) • 2004 Julie Depardieu (La Petite Lili) • 2005 Marion Cotillard (Příliš dlouhé zásnuby) • 2006 Cécile de France (Erasmus 2) • 2007 Valérie Lemercierová (Sedadla v parteru) • 2008 Julie Depardieu (Tajemství) • 2009 Elsa Zylberstein (Tak dlouho tě miluji)

2010–2019	2010 Emmanuelle Devosová (À l'origine) • 2011 Anne Alvaro (Cinkot ledu) • 2012 Carmen Maura (Ženy z šestého poschodí) • 2013 Valérie Benguigui (Jméno) • 2014 Adèle Haenel (Suzanne) • 2015 Kristen Stewartová (Sils Maria) • 2016 Sidse Babett Knudsenová (Talár) • 2017 Déborah Lukumuena (Božské) • 2018 Sara Giraudeau (Chovatel) • 2019 Karin Viardová (Lechtání)

2020–dodnes	2020 Fanny Ardant (Tenkrát podruhé) • 2021 Émilie Dequenneová (Milostné historky) • 2022 Aissatou Diallo Sagna (Bod zlomu) • 2023 Noémie Merlantová (Nevinný) • 2024 Adèle Exarchopoulos (Je verrai toujours vos visages)