Blagoje Marjanović

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Blagoje Marjanović
Pomník Blagoje Marjanoviće poblíž stadionu Gradski v Pančevu
Osobní informace
Celé jméno	Blagoje Marjanović
Datum narození	9. září 1907
Místo narození	Bělehrad, Srbské království Srbské království
Datum úmrtí	1. října 1984 (ve věku 77 let)
Místo úmrtí	Bělehrad, Jugoslávie Jugoslávie
Klubové informace
Pozice	Útočník
Mládežnické kluby
1918–1920 Jugoslavija
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1920–1925 1925 1927–1939 1939 1939–1941 1947 1949 1951 Jugoslavija Olimpija BSK Bělehrad Jugoslavija Čukarički Dinamo Pančevo Proleter Osijek Dinamo Pančevo ? (?) ? (?) 119 (90) ? (?) ? (?) 4 (0) ? (?) 1 (0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1926–1938 Jugoslávie 58 (37)
Trenérská kariéra
Roky Klub 1952 1953–1956 1957–1958 1958–1959 1959 Proleter Osijek BSK Bělehrad Turín Calcio Catania Pobeda
Další informace
Příbuzní	Nikola Marjanović (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blagoje „Moša“ Marjanović (v srbské cyrilici: Благоје „Моша“ Марјановић; 9. září 1907 Bělehrad – 1. října 1984 tamtéž) byl srbský fotbalista a trenér.

Narodil se otci obchodníkovi Dimitrijovi a matce v domácnosti Sofiji. Mladý Blagoje vyrůstal na okraji Bělehradu v ulici Đakovačka, číslo popisné 7, se svým starším bratrem Nikolou, který byl také fotbalista.

Blagoje Marjanović byl jedním z nejlepších fotbalových útočníků v Království Jugoslávie. Hrál za BSK Bělehrad (1926–1939), se kterým získal pět ligových titulů (1931, 1933, 1935, 1936 a 1939) a třikrát byl nejlepším střelcem ligy (1930, 1935, 1937).

Po návratu z Jižní Ameriky se tento útočník stal (spolu se svým spoluhráčem Aleksandarem Tirnanićem) prvním profesionálním fotbalistou v Jugoslávii (i když měl o něco vyšší plat než Tirnanić). Za své služby v BSK Marjanović dostával 1 800 dinárů měsíčně. Směnný kurz dináru vůči americkému dolaru v prosinci 1930 byl 1 Americký dolar = 56,39 Jugoslávských dinárů, což znamená, že jeho měsíční plat byl 32 dolarů (asi 446 dolarů v dolarech z roku 2014). On a Tirnanić vytvořili jednu z největších dvojic v historii jugoslávského fotbalu. I když Tirnanićovi velmi dobře rozuměl, měl téměř stejné porozumění s ostatními spoluhráči, ze svého klubu i z národního týmu. Marjanović byl velmi inteligentní hráč a dokázal si uvědomit, jak každý z jeho spoluhráčů hraje. Během hry se vždy zdálo, že ví, co dělat s míčem nebo bez něj (zejména při gólových situacích v pokutovém území soupeře, kdy byl velmi nepředvídatelný a velmi chytrý). Byl to velmi přesný střelec, ale s průměrnou střeleckou silou. Moša uměl skórovat téměř z každé pozice (dal dost gólů patou, hrudníkem a někdy i břichem) a bylo mu jedno, jestli míč letěl nízko nebo vysoko, protože byl také velmi dobrý ve vzduchu. Jeho hlavní specialitou byly střely z voleje. Kromě toho byl také jedním z nejlepších střelců přímých volných kopů v Jugoslávii.

Za národní tým debutoval 28. června 1926 v přátelském utkání proti Československu (2:6) v Záhřebu. Dne 15. května 1927 proti Bulharsku v Sofii v posledních pěti minutách zápasu vstřelil dva góly. Během své kariéry za národní tým vstřelil 37 gólů v 58 zápasech (rekord překonal až Stjepan Bobek, když vstřelil 38 gólů v 63 zápasech, i když Marjanović má lepší gólový průměr za 0,63 gólu na zápas). Zúčastnil se Letních olympijských her v Amsterdamu v roce 1928 a prvního Mistrovství světa ve fotbale v Uruguayi, na kterém pomohl svému národu získat bronzovou medaili. Na tomto turnaji vstřelil jeden gól v zápase proti Bolívii. Administrativním rozhodnutím FIFA v roce 1986 se Jugoslávie umístila na 4. místě tohoto turnaje, hned za týmem USA, ačkoli zápas o třetí místo se nikdy nehrál. FIFA se řídila skutečností, že týmy USA a Jugoslávie měly na šampionátu stejný počet výher a proher (2:1), ale USA měly lepší gólový rozdíl, takže FIFA oficiálně bere USA jako bronzového medailistu na mistrovství světa 1930. Zápas o třetí místo se ale nehrál, takže věčná otázka, který tým byl lepší, zůstane otevřená.

Marjanović v reprezentaci vstřelil několik hattricků, nejpamátnější proti Brazílii v roce 1934, v přátelském utkání v Bělehradě, kdy pomohl svému týmu k výhře 8:4. Mnoho fotbalových expertů té doby projevilo velké uznání pro "Mošovy" dovednosti, včetně Huga Meisla (tvůrce a trenéra rakouského "Wunderteamu"), který tvrdil, že s Marjanovićem v útočné linii by byl "Wunderteam" perfektní. Poté vyhrál Balkánský pohár s Jugoslávií v letech 1934/35 a 1935, přispěl 1 a 3 góly. S 9 góly v Balkánském poháru patří mezi nejlepší střelce všech dob v historii soutěže. Svůj poslední zápas za národní tým odehrál 3. dubna 1938 proti Polsku v Kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1938, kde vstřelil jediný gól zápasu.

Podle biografie své doby vstřelil Marjanović ve své kariéře více než 1000 gólů.

Během své trenérské kariéry vedl nejprve Proleter Osijek, poté OFK Bělehrad, se kterým v roce 1955 vyhrál národní pohár. Poté maršál Josip Broz Tito vyznamenal Marjanoviće jugoslávským řádem za zásluhy lidu. V roce 1955 Marjanović odjel na cestu do Asie, kde měl tu čest setkat se s čínským lidovým vůdcem Mao Ce-tungem. Později byl trenérem v italské lize (jeden rok v AC Turín a jeden rok v Calcio Catania). Následně se vrátil do Jugoslávie a stal se trenérem FK Pobeda. Po zápase v roce 1961 utrpěl Moša mrtvici. Nikdy se mu nevrátila řeč a ochrnul na pravou stranu těla. Zemřel v roce 1984. V bývalé Jugoslávii se na něj vzpomínalo také pro jeho výrok: Fotbal je můj život.

Marjanović se těšil velké popularitě. Byl národní superstar, ale také playboy, až do chvíle, kdy jeho klub hrál proti Hajduku ve Splitu. V předvečer zápasu se setkal s obyvatelkou Dalmácie, která podporovala Hajduk. Vzali se v roce 1938 za velkého zájmu veřejnosti a novinářů. Během německé invaze do Jugoslávie byl zajat jako řidič kamionu jugoslávské královské armády a umístěn do zajateckého tábora ve Fürstenbergu v Německu. Uprostřed nepřízně osudu někdy organizovali fotbalové zápasy mezi "válečnými zajatci" a "strážci". Po skončení války se vrátil do Jugoslávie a hrál za Dinamo Pančevo (1947). Jeho kariéra skončila v Proleteru Osijek (1949).

Ve filmech Montevideo, Bůh ti žehnej! (2010) a See You in Montevideo (2014), Marjanoviće ztvárnil herec Petar Strugar.

Jugoslávské góly jsou vždy zapsány jako první.

Seznam reprezentačních gólů Blagoje Marjanoviće

Gól	Datum	Místo	Soupeř	Skóre	Výsledek	Soutěž
1.	15. května 1927	Slavia Stadium, Sofie, Bulharsko	Bulharsko	1–0	2–0	Přátelský zápas
2.				2–0
3.	25. března 1928	Üllői úti stadion, Budapešť, Maďarsko	Maďarsko	1–0	2–1
4.	6. května 1928	Stadion SK Jugoslavija, Bělehrad, Jugoslávie	Rumunsko	2–0	3–1	Pohár krále Aleksandra 1928
5.	19. května 1929	Stade Olympique Yves-du-Manoir, Colombes, Francie	Francie	2–0	3–1	Přátelský zápas
6.	28. června 1929	Stadion Concordije, Záhřeb, Jugoslávie	Československo	2–2	3–3
7.				3–2
8.	6. října 1929	ONEF Stadium, Bukurešť, Rumunsko	Rumunsko	1–2	1–2	Balkánský pohár 1929/31
9.	13. dubna 1930	Stadion FK Partizan, Bělehrad, Jugoslávie	Bulharsko	2–0	6–1	Přátelský zápas
10.				4–1
11.	17. července 1930	Estadio Gran Parque Central, Montevideo, Uruguay	Bolívie	2–0	4–0	Mistrovství světa ve fotbale 1930
12.	3. srpna 1930	Estadio Alvear y Tagle, Buenos Aires, Argentina	Argentina	1–3	1–3	Přátelský zápas
13.	16. listopadu 1930	Slavia Stadium, Sofie, Bulharsko	Bulharsko	2–0	3–0	Balkánský pohár 1929/31
14.	19. dubna 1931	Stadion SK Jugoslavija, Bělehrad, Jugoslávie		1–0	1–0
15.	21. května 1931	Stadion FK Partizan, Bělehrad, Jugoslávie	Maďarsko	1–0	3–2	Přátelský zápas
16.	28. června 1931	Stadion Maksimir, Záhřeb, Jugoslávie	Rumunsko	1–1	2–4	Balkánský pohár 1929/31
17.	2. srpna 1931	Stadion SK Jugoslavija, Bělehrad, Jugoslávie	Československo	2–0	2–1	Přátelský zápas
18.	4. října 1931	Yunak Stadium, Sofie, Bulharsko	Bulharsko	2–0	3–2	Balkánský pohár 1931
19.	30. dubna 1933	Stadion SK Jugoslavija, Bělehrad, Jugoslávie	Španělsko	1–1	1–1	Přátelský zápas
20.	24. září 1933	Stadion FK Partizan, Bělehrad, Jugoslávie	Švýcarsko	2–0	2–2	Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1934
21.	18. března 1934	Stadion AS 23, Sofie, Bulharsko	Bulharsko	1–0	2–1	Přátelský zápas
22.				2–0
23.	3. června 1934	Stadion FK Partizan, Bělehrad, Jugoslávie	Brazílie	3–3	8–4
24.				6–3
25.				8–3
26.	26. srpna 1934	Stadion SK Jugoslavija, Bělehrad, Jugoslávie	Polsko	4–1	4–1
27.	16. prosince 1934	Parc des Princes, Paříž, Francie	Francie	1–1	2–3
28.	1. ledna 1935	Apostolos Nikolaidis Stadium, Athény, Řecko	Rumunsko	2–0	4–0	Balkánský pohár 1934/35
29.	17. června 1935	Yunak Stadium, Sofie, Bulharsko		1–0	2–0	Balkánský pohár 1935
30.	20. června 1935		Řecko	2–0	6–1
31.	24. června 1935		Bulharsko	1–0	3–3
32.	12. července 1936	Taksim Stadium, Istanbul, Turecko	Turecko	1–1	3–3	Přátelský zápas
33.	6. září 1936	Stadion FK Partizan, Bělehrad, Jugoslávie	Polsko	1–0	9–3
34.				3–0
35.				5–0
36.				8–1
37.	3. dubna 1938			1–0	1–0	Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1938

• Jugoslávská Prva liga: 1924

• Jugoslávská Prva liga: 1930/31, 1932/33, 1934/35, 1935/36, 1938/39
• Jugoslávský pohár: 1934

• Balkánský pohár: 1934/35 a 1935
• Poražení finalisté Balkánského poháru: 1929/31 a 1933

• Jugoslávský pohár: 1955

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Blagoje Marjanović na anglické Wikipedii.

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1930
Uruguay	José Andrade • Peregrino Anselmo • Enrique Ballestrero • Juan Carlos Calvo • Miguel Capuccini • Héctor Castro • Pedro Cea • Pablo Dorado • Lorenzo Fernández • Álvaro Gestido • Santos Iriarte • Ernesto Mascheroni • Ángel Melogno • José Nasazzi – • Pedro Petrone • Conduelo Píriz • Emilio Recoba • Carlos Riolfo • Zoilo Saldombide • Héctor Scarone • Domingo Tejera • Santos Urdinarán Trenér: Alberto Suppici
Argentina	Ángel Bossio • Juan Botasso • Roberto Cherro • Alberto Chividini • Attilio Demaría • José Della Torre • Juan Evaristo • Mario Evaristo • Manuel Ferreira – • Luis Monti • Ramón Muttis • Rodolfo Orlandini • Fernando Paternoster • Natalio Perinetti • Carlos Peucelle • Edmundo Piaggio • Alejandro Scopelli • Carlos Spadaro • Guillermo Stábile • Pedro Arico Suárez • Francisco Varallo • Adolfo Zumelzú Trenér: Francisco Olazar a Juan José Tramutola
USA	Jimmy Douglas • George Moorhouse • Frank Vaughn • Alexander Wood • Andy Auld • Jimmy Gallagher • Philip Slone • Mike Bookmaker • Jim Brown • Tom Florie – • James Gentle • Billy Gonsalves • Bart McGhee • Arnie Oliver • Bert Patenaude • Raphael Tracey Trenér: Robert Millar
Jugoslávie	Milorad Arsenijević • Ivan Bek • Momčilo Đokić • Branislav Hrnjiček • Milutin Ivković – • Milovan Jakšić • Blagoje Marjanović • Dušan Marković • Dragoslav Mihajlović • Dragutin Najdanović • Branislav Sekulić • Teofilo Spasojević • Ljubiša Stefanović • Milan Stojanović • Aleksandar Tirnanić • Dragomir Tošić • Đorđe Vujadinović Trenér: Boško Simonović