Dobroměřice
| Dobroměřice | |
|---|---|
_-_are%C3%A1l_kostela_sv._Matou%C5%A1e_(srpen_2022)_(7).jpg) Kostel svatého Matouše | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Louny |
| Obec s rozšířenou působností | Louny (správní obvod) |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°22′13″ s. š., 13°47′41″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 439 (2024)[1] |
| Rozloha | 4,84 km²[2] |
| Katastrální území | Dobroměřice |
| Nadmořská výška | 185 m n. m. |
| PSČ | 440 01 |
| Počet domů | 467 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Pražská 53 Dobroměřice 440 01 Louny 1 starosta@dobromerice.cz |
| Starostka | Ing. Ivana Sihlovcová |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Dobroměřice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 546861 |
| Kód části obce | 27359 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dobroměřice jsou obec v okrese Louny v Ústeckém kraji asi 1,5 kilometru severně od Loun. Žije v ní přibližně 1 400[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Na jihovýchodním okraji vesnice, v prostoru mezi zástavbou a železniční tratí, bývala v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století provozována tzv. nová pískovna. V letech 1969–1972 v ní byla na ploše 3,9 hektaru prozkoumána polykulturní lokalita z mnoha období pravěku. Více než dvě stě zkoumaných objektů pocházelo z období kultury s nálevkovitými poháry, kultury se šňůrovou keramikou, únětické kultury, mohylových kultur nebo kultury knovízské a bylanské. Jiné nálezy pocházely z pozdní doby halštatské a doby římské. Pravěké osídlení se nacházelo v nadmořské výšce 184–186 metrů na říční terasa vzniklé v mladším Rissu a zasahovalo až za železniční trať k bezejmennému potoku.[4]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1219.[5] Od 1. ledna 1981 do 31. prosince 1991 byla obec součástí města Louny.[6]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Severně od Červeného vrchu se nachází zdroj hořké vody s obsahem vápníku (511 mg·l−1), draslíku (108 mg·l−1) a dalších látek. Roku 1967 byl celkový obsah rozpuštěných pevných látek 2,46 g·l−1.[7]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 305 | 497 | 579 | 814 | 812 | 841 | 1 230 | 1 020 | 1 003 | 957 | 1 133 | 1 269 | 1 292 | 1 377 |
| Domy | 56 | 60 | 69 | 91 | 104 | 138 | 284 | 317 | 304 | 309 | 329 | 408 | 425 | 443 |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- V Pražské ulici stojí gotický kostel svatého Matouše ze druhé poloviny třináctého století. Dochovaná podoba s renesančními prvky však pochází ze šestnáctého století. Uvnitř se kromě raně barokního oltáře nacházejí nástěnné malby ze čtrnáctého století.[9]
- Socha svatého Václava – severovýchodní část obce
- milník – severně od obce
- škola čp. 5, ulice Příční
- venkovská usedlost čp. 112 – ulice Pražská
- Červený vrch (271 m) s Frotzelovou rozhlednou
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ SMRŽ, Zdeněk; ZÁPOTOCKÝ, Milan. Sídliště KNP v Dobroměřicích, okr. Louny. Archeologické rozhledy. 1980, roč. XXXII, s. 481–482. Dostupné online. ISSN 0323-1267.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 99.
- ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 153, 155.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dobroměřice, s. 269.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobroměřice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Dobroměřice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
