Gemini 3
| Gemini 3 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1965-024A |
| Katalogové číslo | 1301 |
| Výrobce | McDonnell Aircraft Corporation |
| Provozovatel | NASA |
| Hmotnost | 3225 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Molly Brown |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 23. března 1965 14:24:00 UTC |
| Kosmodrom | Cape Canaveral Air Force Station, Florida (USA) |
| Vzletová rampa | LC-19 |
| Nosná raketa | Titan 2 GLV |
| Délka letu | 4 hodiny, 52 minut a 31 sekund |
| Datum přistání | 23. března 1965 19:16:31 UTC |
| Místo přistání | Atlantský oceán (22,43° s.š., 70,85° z.d.), USS Intrepid |
| Parametry dráhy | |
| typ dráhy | LEO |
| Apogeum | 224,2 km |
| Perigeum | 161,2 km |
| Sklon dráhy | 32,6° |
| Doba oběhu | 88,3 minut |
| Počet oběhů | 3 |
| Fotografie posádky | |
_and_John_W._Young.jpg) | |
| Zleva: Grissom a Young | |
| Navigace | |
Předchozí Gemini 2 Následující Gemini 4 | |
Gemini 3 byl kosmický let s posádkou, který se uskutečnil 23. března 1965 v rámci amerického kosmického programu Gemini. Měl sériové označení GLV-3 12558, v katalogu COSPAR 1965-024A a jednalo se o první pilotovaný let tohoto programu, třináctý let ze Země.
Posádka
[editovat | editovat zdroj]
Virgil Grissom (2), velící pilot- John Young (1), pilot[1]
V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.
Záložní posádka
[editovat | editovat zdroj]- Wally Schirra, velící pilot
- Thomas Stafford, pilot
Průběh letu
[editovat | editovat zdroj]Téměř pět hodin trval první pilotovaný let dvoumístné lodě USA po orbitální dráze Země na jaře roku 1965. Cílem letu bylo prověřit manévrovací schopnosti kosmické lodi. Start proběhl s pomocí rakety Titan 2 GLV z mysu Canaveral na Floridě, na palubě Gemini 3 byla dvojice astronautů – velící pilot Virgil Grissom a pilot John Young.
Po 98 minutách letu vyzkoušel Grissom ovládání lodi. Provedl zážeh manévrovacích motorů a změnil dráhu lodě z původní eliptické 224 – 161 km na téměř kruhovou dráhu (155 – 168 km). Při třetím obletu provedl pilot Young další sérii motorických manévrů, při nichž změnil parametry dráhy letu na 80 – 155 km. Poté byl odhozen modul lodi s manévrovacími motory a byly zapáleny brzdící motory.[2]
Astronauti během letu pořídili řadu fotografií, provedli menší biologické experimenty (oplodnění vajíček mořského ježka). Měli přidělen volací znak Molly Brown[1] a spojení s řídícím střediskem udržovali přes stacionární družici Syncom 2.
Závěr letu
[editovat | editovat zdroj]_-_Mar_65_b.jpg)
Astronauti přistáli poněkud prudčeji na hladině Atlantského oceánu, takže Grissom si prorazil přilbu a šrám na tváři získal i Young. Protože je padák stahoval s kabinou pod hladinu, museli jej nouzově odpojit. Poté byli vyloveni lodí USS Intrepid poblíž ostrova Grand Turk v Atlantiku. Mise byla hodnocena jako úspěšná.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 332.
- ↑ VÍTEK, Antonín. Gemini 3 v L+K [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK) dle L+K, rev. 2001-6-5 [cit. 2011-04-16]. Dostupné online.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Virgil Gus Ivan Grissom, s. 328.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gemini 3 na Wikimedia Commons - (česky) Gemini 3 v Malé encyklopedii kosmonautiky
