Kur Sonneratův

Kur Sonneratův
Kohout (národní park Bandipur)
Slepice (ptačí rezervace Thattekad)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	hrabaví (Galliformes)
Čeleď	bažantovití (Phasianidae)
Rod	kur (Gallus)
Binomické jméno
Gallus sonneratii Temminck, 1813
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kur Sonneratův^[2] (Gallus sonneratii) je bažantovitý pták z rodu Gallus, jeden z divokých předků kura domácího čili slepice. Přirozeně se vyskytuje ve střední a jihozápadní Indii, kde je stále poměrně hojně rozšířen lesích, houštinách a částečně i na otevřenějších stanovištích jako jsou lesní okraje a opuštěné zarostlé čajové plantáže.

Druh popsal nizozemský přírodovědec a aristokrat Coenraad Jacob Temminck v roce 1813. Jedná se o monotypický taxon. Kur Sonneratův je jeden ze 4 zástupců rodu Gallus, česky kur (český název kur se nicméně používá pro více rodů).^[5] Rodové jméno gallus pochází z latiny a znamená „kur“; druhové jméno sonneratii je poctou francouzskému přírodovědci Pierrovi Sonneratovi.^[6]

Nejbližším příbuzným kura Sonneratova je kur srílanský (Gallus lafayettii), se kterým kur Sonneratův tvoří sesterskou skupinu.^[3][4] V úzkém geografickém pásu, kde se areál výskytu kura Sonneratova překrývá s kurem bankivským (Gallus gallus), může docházet ke křížení obou druhů.^[3] Kur bankivský je přitom považován za přímého předka kura domácího. Moderní studie DNA však ukazují, že i kur Sonneratův přispěl do genofondu kura domácího, který od kura Sonneratova zdědil mj. žluté zbarvení kůže.^[7] Genový tok byl přitom potvrzen i v opačném směru, a totiž v genech kura Sonneratova byl identifikován příspěvek z genofondu kura bankivského.^[8] Zatímco k vydělení linie kura Sonneratova/srílanského od kura bankivského došlo někdy před cca 2,6–2,9 miliony lety, oddělení kura srílanského a kura Sonneratova nastalo před cirka 1,8 miliony lety.^[3]

• Vybraná dobová vyobrazení
• 
  Samice (1838)
• 
  Samec (1838)
• 
  Samice (vlevo) a samec (ilustrace Johna Goulda)

Kur Sonneratův je rozšířen ve střední a jižní, zejména jihozápadní Indii.^[9] Obývá širokou škálu biotopů od sekundárních opadavých lesů po stálezelené vlhké pralesy. V oblibě má hlavně smíšené bambusové lesy, okraje lesů v okolí vesnic a zemědělských ploch a zanedbané, zarostlé paseky a čajové plantáže.^[10] Vyhledává biotopy s převažujícími hluchavkovitými rostlinami rodu Tectona. Může se vyskytovat až do nadmořské výšky 2400 m.^[9]

Kur Sonneratův

Samice

Samec

Stejně jako ostatní kurové rodu Gallus, i u kura Sonneratova je přítomen výrazný pohlavní dimorfismus, který se projevuje hlavně výraznějším zbarvením opeření samců a jejich větší velikosti. Zatímco samci měří kolem 70–80 cm a váží 0,8–1,1 kg, samice měří pouze kolem 38 cm a váží 0,7–0,8 kg.^[9]

Zobák má tělovou až nažloutlou barvu, hřeben horní čelisti je hnědočerný. Duhovky jsou žluté až oranžovohnědé, nohy jsou žluté až červené, nejsytější v době hnízdění. Kůže samce na tvářích a hrdle je červená stejně jako jeho hřeben a ušní a krční laloky. Opeření samce jinak hraje různými tmavými barvami od černé po žlutohnědou, hlavně na krku a hřbetu je silně kropeno světlými barvami. Svatební šat samců je nápadný dlouhými ocasními pery a prodlouženým peřím kolem krku, které má světlé flekování. V prostém šatu jsou tato pera shozena a hlava a krk tak mají fádní krátké opeření černé barvy a i laloky jsou menší a světlejší. Samice má také laloky, avšak jsou natolik redukované, že se až zdají nepřítomné. Opeření samice je převážně hnědé s občasnou příměsí světlé nebo tmavé barvy, spodina je světlá. Ocas je tmavě hnědý.^[9]

Většinou se vyskytuje samotářsky, občas v menších skupinkách do 6 jedinců stejného nebo smíšeného pohlaví. U bohatých zdrojů potravy může být dosti hojný. Kury Sonneratovy lze typicky zahlédnout, jak se pomalu prochází přes otevřenější krajinu a rozhrabávají podestýlku nohama a zobákem, kde hledají potravu. Hřaduje v malých skupinách na stromech kolem 7–8 metrů nad zemí.^[9]

K predátorům kurů patří savci (promyky a kočkovité šelmy jako levhart skvrnitý) a draví ptáci (mj. orel jestřábí (Aquila fasciata) a orel proměnlivý (Nisaetus cirrhatus)).^[10] Samec kokrhá hlasitým, svérázným staccatem kuk-ka-kuruk-ka nebo kuk-kaja-kaja-kuk, které opakuje až 5× za minutu. Kokrhání často předchází mechanický zvuk pleskání křídel. ^[9]

Jídelníček kura Sonneratova je velmi pestrý a zahrnuje zrní, klíčky a výhonky všeho druhu, bobule, semena (zvláště bambusů a strobilantesů), hmyz (rovnokřídlí, termiti, brouci, dokonce i malí plazi). Při hledání jídla se typicky zdržuje v blízkosti hustých lesů a křovin, kde se může v případě vyrušení rychle uchýlit. I když kur žije hlavně na zemi, v případě vyrušení prchá raději odletem než odběhem. Pokud kur nalezne bezpečný, bohatý zdroj potravy, typicky se k němu vrací každý den v tutéž denní dobu.^[10] Nejčastěji hledá potravu zrána a na večer.^[10]

Kur Sonneratův může být monogamní i polygamní v závislosti na situaci.^[9] Hnízdo si staví v prohlubni u báze stromu ve stínu pařezu nebo keře, vzácněji i na výše položených místech jako je dno pařezu nebo spadlý kmen stromu.^[10] Snůšku typicky tvoří 3–5 vajec. Jsou známy i snůšky až o 10 vejcích, ty jsou ale patrně dílem dvou samic. Vejce jsou bílá až světle žlutohnědá, většinou bez flíčků. Může zahnízdi v jakékoliv roční období, nejčastěji však od února do května. Inkubuje pouze samice po dobu kolem 20–21 dní.^[9]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený, nicméně přiznává, že populační trend kura Sonneratova je klesající z důvodu ztráty přirozených stanovišť, ke kterému dochází hlavně přeměnou pralesů na zemědělské plochy, požáry a nadměrnou pastvou dobytka.^[11]

Kur Sonneratův je chován v četných evropských a občas i asijských zoologických zahradách.^[12]

• GRIMMETT, Richard. Birds of the Indian Subcontinent : India, Pakistan, Sri Lanka, Nepal, Bhutan, Bangladesh and the Maldives.. London: Bloomsbury Publishing, 2016. ISBN 978-1-4081-6265-1. (anglicky) 
• JOHNSGARD, Paul Austin. The pheasants of the world. Oxford: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0198571852. (anglicky) 
• MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kur Sonneratův na Wikimedia Commons
• Taxon Gallus sonneratii ve Wikidruzích