Kyle Edmund

Kyle Edmund
Kyle Edmund na French Open 2018
Přezdívka	Kedders[1]
Stát	Spojené království Spojené království
Datum narození	8. ledna 1995 (29 let)
Místo narození	Johannesburg, Jihoafrická republika[1]
Bydliště	Nassau, Bahamy[1]
Výška	188 cm[1]
Hmotnost	80 kg[1]
Profesionál od	2011
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	5 978 794 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	119–125
Tituly	2 ATP, 5 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění	14. místo (8. října 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2018)
French Open	3. kolo (2017, 2018)
Wimbledon	3. kolo (2018)
US Open	4. kolo (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	12–22
Tituly	1 ATP
Nejvyšší umístění	143. místo (7. října 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon	1. kolo (2013, 2014, 2015, 2016, 2017)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon	1. kolo (2013, 2022)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231117a17. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyle Edmund (* 8. ledna 1995 Johannesburg) je britský profesionální tenista a vítěz juniorských čtyřher na US Open 2012 a French Open 2013. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál dva singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů deset titulů ve dvouhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2018 na 14. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2019 na 143. místě. Od sezóny 2017 jej trénují Mark Hilton a Fredrik Rosengren.^[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se po výhře nad bulharskou světovou trojkou Grigorem Dimitrovem probojoval do semifinále Australian Open 2018.^[3] V něm nestačil na šestého hráče žebříčku Marina Čiliće, když čtyřikrát ztratil servis.^[4] Stal se tak šestým britským mužem v otevřené éře, který si tuto fázi grandslamu zahrál.^[5] První singlovou trofej ATP vybojoval na říjnovém European Open 2018 v Antverpách.^[6]

V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 finálem světové skupiny proti Belgii, v němž prohrál úvodní páteční dvouhru s Davidem Goffinem po pětisetové bitvě a nevyužitém náskoku 2–0 na sety. Britové přesto vyhráli 3:1 na zápasy a stal se tak členem vítězného družstva. Do roku 2019 v soutěži nastoupil ke pěti mezistátnímu utkání s bilancí 3–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[7]

Tenis začal hrát v deseti letech. Na juniorský okruh pronikl v roce 2011, kdy dosáhl semifinálové účasti na juniorce US Open 2011. Zastavil jej až Jiří Veselý. Danou sezónu vyhrál, společně s Lukem Bambridgem a Evanem Hoytem, za britský tým do 16 let Evropský letní pohár (European Summer Cup) po finálové výhře nad Itálií.

Stal se také členem britského juniorského družstva, které v roce 2011 poprvé ovládlo juniorský Davis Cup. O rok později vyhrál po boku Portugalce Frederica Ferreiry Silvy svůj první grandslamový titul v juniorské čtyřhře na US Open 2012. Stejná dvojice pak přidala trofej z juniorky na French Open 2013. na kombinovaném juniorském žebříčku ITF nejvýše figuroval na 8. místě.^[8]

Výsledky na juniorce Grand Slamu

• čtvrtfinále dvouhry: Australian Open 2012, French Open 2012 a 2013
• semifinále dvouhry: US Open 2011, Wimbledon 2013
• semifinále čtyřhry: Wimbledon 2013
• tituly ve čtyřhře: US Open 2012, French Open 2013

Svůj debut na okruhu ATP World Tour uskutečnil na turnaji travnatém AEGON Championships v londýnském Queen's Clubu, kde prohrál v prvním kole. Premiérový zápas na okruhu vyhrál na následujícím AEGON International v Eastbourne. Díky výsledkům z okruhu ITF, obdržel divokou kartu na Wimbledon, kde na úvod vypadl.

V lednu byl pozván do britského daviscupového týmu k prvnímu zápasu skupiny, ale v konečném výběru byl nahrazen deblistou Dominicem Iglotem. Celý rok jej provázely nevýrazné výsledky až do listopadu, kdy se probojoval do finále svého prvního challengeru v Jokohamě, v němž nestačil na Australana Johna Millmana ve dvou setech. Bodová zisk jej následně posunul poprvé mezi 200 nejlepších hráčů žebříčku ATP.^[9]

Na začátku sezóny se kvalifikoval na Australian Open, kde vypadl v první fázi hlavní soutěže s Američanem Stevem Johnsonem. Další týden vyhrál poprvé challenger, když ve finále Hongkongské události zdolal 94. hráče klasifikace Tacuma Ita. Turnajem prošel bez ztráty setu.

Na antukovém French Open zaznamenal první výhru v hlavní soutěži Grand Slamu po vítězství nad Francouzem Stéphanem Robertem. Před druhým kolem proti Nicku Kyrgiosovi odstoupil pro žaludeční poranění, které jej připravilo o travnatou přípravu před londýnským majorem.^[10] Následně získal divokou kartu na Wimbledon,^[11] kde prohrál v prvním kole s Ukrajincem Alexandrem Dolgopolovem.^[12] V červenci vyhrál druhý challengeru v Binghamtonu.^[13] Následně se měl účastnit semifinále Davis Cupu proti Austrálii, ale kvůli zranění hlezna absentoval.

V listopadu vyhrál Copa Fila Challenge v Argentině, což přimělo kapitána britského daviscupového týmu Leona Smithe jej obsadit do finále světové skupiny Davisova poháru proti Belgii. V něm prohrál úvodní páteční dvouhru s Davidem Goffinem po pětisetové bitvě a nevyužitém náskoku 2–0 na sety.^[14] Velká Británie přesto zvítězila 3:1 na zápasy získala tak trofej poprvé od roku 1936. Daviscupový tým se poté stal nejlepším kolektivem roku v anketě BBC Sports.^[15]

Sezónu otevřel po zvládnuté kvalifikaci v hlavní soutěži Qatar ExxonMobil Open v Dauhá.^[16] Premiérově přehrál hráče elitní světové padesátky, když vyřadil 43. muže žebříčku Martina Kližana ve dvou setech,^[17] aby jej nezastavil ani Španěl Daniel Muñoz de la Nava. Poprvé v kariéře postoupil do čtvrtfinále v kategorii ATP World Tour 250 ve své kariéře,^[18] v němž nenašel recept na světovou sedmičku Tomáše Berdycha.^[19]

Díky 102. pozici na žebříčku ATP se automaticky kvalifikoval na Australian Open, kde na úvod vypadl s Damirem Džumhurem po pětisetovém průběhu.^[20] Dne 22. února dosáhl nového kariérního maxima, když mu patřilo 82. místo světové klasifikace.^[21] V březnu kvůli zranění zad vynechal první kolo Davis Cupu proti Japonsku.^[22]

• Richard Plews (2005–2008)
• John Black (2009–2011)
• Colin Beecher (2011–2014)^[23]
• Greg Rusedski (2013^[24]–2014)
• James Trotman (2014–2015)
• Ryan Jones (2016–2017)^[25]
• Mark Hilton (2017–)^[26]
• Fredrik Rosengren (2017–)^[27]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	15. dubna 2018	Marrákeš, Maroko	antuka	Pablo Andújar	2–6, 2–6
Vítěz	1.	21. října 2018	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Gaël Monfils	3–6, 7–6(7–2), 7–6(7–4)
Vítěz	2.	16. února 2020	New York, Spojené státy	tvrdý (h)	Andreas Seppi	7–5, 6–1

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	5. května 2018	Estoril, Portugalsko	antuka	Cameron Norrie	Wesley Koolhof Artem Sitak	6–4, 6–2

Stav	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	28. října 2012	Birmingham, USA	antuka	Chase Buchanan	7–6(7–2), 2–6, 6–4
Finalista	11. listopadu 2012	Niceville, USA	antuka	Chase Buchanan	6–3, 6–7(4–7), 5–7
Vítěz	5. května 2013	Orange Park, USA	antuka	Carsten Ball	6–3, 6–2
Vítěz	10. srpna 2013	Bolzano, Itálie	antuka	Gianluca Naso	6–3, 6–2
Vítěz	19. ledna 2014	Sunrise, USA	antuka	Jošihito Nišioka	6–0, 6–3
Finalista	26. ledna 2014	Weston, USA	antuka	Victor Crivoi	7–6(7–2), 5–7, 0–6
Vítěz	10. února 2014	Záhřeb, Croatia	tvrdý	Filip Veger	6–2, 7–5
Finalista	16. listopadu 2014	Keio, Japonsko	tvrdý	John Millman	4–6, 4–6
Vítěz	1. února 2015	Hongkong, Hongkong	tvrdý	Tacuma Itó	6–1, 6–2
Vítěz	26. července 2015	Binghamton, USA	tvrdý	Bjorn Fratangelo	6–2, 6–3
Vítěz	15. listopadu 2015	Copa Fila, Argentina	antuka	Carlos Berlocq	6–0, 6–4
Finalista	31. ledna 2016	Maui, USA	tvrdý	Wu Ti	6–4, 3–6, 4–6
Vítěz	6. února 2016	Dallas, USA	tvrdý (h)	Daniel Evans	6–3, 6–2
Vítěz	7. května 2016	Řím, Itálie	antuka	Filip Krajinović	7–6(7–2), 6–0
Vítěz	3. března 2019	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Andrej Rubljov	6–3, 6–2
Finalista	22. října 2023	Edgbaston, Spojené království	tvrdý (h)	Jacob Fearnley	3–6, 1–6

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	2012	US Open	tvrdý	Frederico Ferreira Silva	Nick Kyrgios Jordan Thompson	5–7, 6–4, [10–6]
Vítěz	2013	French Open	antuka	Frederico Ferreira Silva	Cristian Garín Nicolás Jarry	6–3, 6–3

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyle Edmund na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyle Edmund na Wikimedia Commons
• Kyle Edmund na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Kyle Edmund na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Kyle Edmund na stránkách Davis Cupu (anglicky)