Grigor Dimitrov

Grigor Dimitrov
Григор Димитров
Grigor Dimitrov na Monte-Carlo Masters 2023
Grigor Dimitrov na Monte-Carlo Masters 2023
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
Datum narození16. května 1991 (33 let)
Místo narozeníChaskovo, Bulharsko
BydlištěMonte Carlo, Monako
Výška191 cm[1]
Hmotnost81 kg[1]
Profesionál od2008[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek26 280 250 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů456–289
Tituly9 ATP, 4 challengery, 6 ITF
Nejvyšší umístění3. místo (20. listopadu 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2017)
French Openčtvrtfinále (2024)
Wimbledonsemifinále (2014)
US Opensemifinále (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůvítěz (2017)
Olympijské hry2. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů56–77
Tituly0 ATP, 1 challenger, 2 ITF
Nejvyšší umístění66. místo (26. srpna 2013)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2013)
French Open2. kolo (2013)
Wimbledon2. kolo (2011, 2013)
US Open1. kolo (2011)
Týmové soutěže
Hopman Cupzákladní skupina (2012)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240402a2. dubna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grigor Dimitrov (bulharsky: Григор Димитров, * 16. května 1991 Chaskovo) je bulharský profesionální tenista, který při debutovém startu na závěrečném turnaji sezóny ovládl Turnaj mistrů 2017. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál devět turnajů ve dvouhře. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2017 na 3. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2013 na 66. místě.[1] Od prosince 2022 jej trénují Daniel Vallverdu s Jamiem Delgadem.

V roce 2006 vyhrál Orange Bowl šestnáctiletých a následující rok se probojoval do finále tohoto turnaje v kategorii osmnáctiletých, v němž nestačil na Litevce Ričardase Berankise. Na juniorském žebříčku ITF byl nejvýše klasifikován na prvním místě. Vyhrál juniorky ve Wimbledonu 2008 a na US Open 2009.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do semifinále dvouhry Wimbledonu 2014. Po čtvrtfinálové výhře nad obhájcem titulu Andym Murraym skončil na raketě světové jedničky a pozdějšího vítěze Novaka Djokoviće. Potřetí se mezi nejlepší čtyřku dostal z pozice nenasazeného hráče na US Open 2019.

V bulharském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 utkáním základního bloku 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Černé Hoře, v němž dopomohl Bulharům k výhře 3:0 na zápasy vítězstvím nad Danielem Danilovićem. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 16–1 ve dvouhře a 4–3 ve čtyřhře.[3]

Bulharsko reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde v singlové soutěži podlehl ve druhém kole dvanáctému nasazenému Francouzi Gillesi Simonovi. Při premiérovém startu Bulharska na Hopmanově poháru 2012 vytvořil tým s Cvetanou Pironkovovou. Po dvou výhrách a jedné prohře skončili na druhém místě základní skupiny.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour si odvezl z říjnového If Stockholm Open 2013, když ve finále zdolal nejvýše nasazeného Španěla Davida Ferrera ve třech setech. Druhou trofej přidal na acapulském Abierto Mexicano Telcel 2014 po těsném vítězství nad Jihoafričanem Kevinem Andersonem až v tiebreaku závěrečné sady. Následovala dubnová výhra na bukurešťském BRD Năstase Țiriac Trophy 2014, kde si ve finálovém duelu poradil s českým obhájcem Lukášem Rosolem. Zisk prvního vavřínu z antukového turnaje[4] jej v žebříčku ATP posunul na 14. místo, čímž vyrovnání dosavadní kariérní maximum.[5] Debutovou trofej z trávy si odvezl z červnové wimbledonské přípravy AEGON Championships 2014 v Londýně, kde v semifinále vyřadil turnajovou jedničku Stanislase Wawrinku. V posledním střetnutí soutěže jej nezastavila ani španělská nasazená desítka Feliciano López po dramatickém třísetovém vývoji, s nejvyšším možným počtem odehraných gamů. Ve druhém dějství přitom Bulhar odvrátil mečbol.[2][1][6]

S trofejí z wimbledonské juniorky 2008

Pátý titul vybojoval na Brisbane International 2017, probíhajícím na úvod sezóny. Na jeho raketě dohráli Dominic Thiem ve čtvrtfinále, nejvýše nasazený Kanďan Milos Raonic mezi poslední čtyřkou a konečně Japonec Kei Nišikori. V průběhu turnaje tak vyřadil tři hráče elitní světové desítky a Nišikoriho zdolal poprvé v kariéře, čímž snížil pasivní bilanci vzájemných zápasů na 1:4. Ukončil tím šňůru čtyř finálových porážek.[7] V únoru se po vítězství nad Gruzíncem Nikolozem Basilašvilim probojoval do finálového klání druhého ročníku sofijského Garanti Koza Sofia Open 2017, aby v něm přehrál belgickou nasazenou dvojku Davida Goffina. V rodné zemi přitom nastoupil k prvnímu turnaji od sezóny 2009.[8] Debutový triumf ze série Masters získal na letním Western & Southern Open 2017 v Cincinnati, kam přijížděl jako sedmý nasazený a ačkoli v pavouku chybělo sedm hráčů z první světové desítky.[9] Ve třetím kole zvládl utkání proti Argentinci Juanu Martínu del Potrovi a následně hladce přešel přes Japonce Jūiči Sugitu. Do finále jej posunuly zvládnuté tiebreaky obou setů v zápase s Američanem Johnem Isnerem. Stejně jako Dimitrov, také Australan Nick Kyrgios debutoval ve finále události série Masters. Dvousetové vítězství Bulhara znamenalo, že v soutěži neztratil jediný set.[10]

Při první účasti na Turnaji mistrů – ATP Finals 2017 v Londýně, neztratil jako šestý hráč žebříčku žádný z pěti zápasů, když čtyři soupeři také debutovali na závěrečné akci roku. Základní skupinu ovládl po výhrách nad španělským náhradníkem Pablem Carreñem Bustou, Belgičanem Davidem Goffinem i Rakušanem Dominicem Thiemem. V semifinále zdolal americkou světovou osmičku Jacka Socka a ve finále zopakoval výhru nad Goffinem. Poprvé v sezóně dosáhl na čtyři turnajové triumfy. Stal se také prvním vítězným debutantem turnaje od Španěla Àlexe Corretji a roku 1998, celkově pak šestým takovým. V následném vydání žebříčku ATP z 20. listopadu 2017 se poprvé v kariéře posunul do elitní světové pětky, když vystoupal na 3. místo.[11]

Forhend ve Wimbledonu 2016

Solidními výkony vstoupil do sezóny 2018, když v Brisbane jako obhájce triumfu postoupil do semifinále, kde jej vyřadil Nick Kyrgios, na Australian Open jako třetí nasazený postoupil mezi poslední osmičku, když v osmifinále oplatil porážku Kyrgiosovi. V boji o druhé melbournské semifinále v řadě nestačil Brita Kyla Edmunda.[12] Jediné finále ročníku zaznamenal v Rotterdamu, kde ve finále nestačil na nastávající světovou jedničku Rogera Federera.[13] Následoval pokles formy, když v Dubaji, Indian Wells a Miami zvítězil dohromady v jednom utkání. Nejlepší antukový výsledek zaznamenal na Monte-Carlo Masters, kde skončil v semifinále na raketě Nadala. Na French Open prohrál jako čtvrtý nasazený se Španělem Verdascem. Už v prvním kole se rozloučil s Wimbledonem, kde ho vyřadil Stan Wawrinka, jemuž na žebříčku ATP patřila až 224. příčka v důsledku dlouhodobé absence pro zranění.[14] Po čtvrtfinálové účasti na Rogers Cupu prohrál jako obhájce titulu v Cincinnati ve třetím kole s Novakem Djokovićem. Stejně jako na londýnském majoru, i v New Yorku ho vyřadila hned na úvod Wawrinka. Nekvalifikoval se tak na Turnaj mistrů a bodová ztráta znamenala, že sezónu ukončil na 19. místě.

Na Australian Open 2019 postoupil do osmifinále, kde jej porazil nenasazený Frances Tiafoe. Vinou zranění ramene a následným poklesem formy se postupně propadal žebříčkem. Do US Open 2019 vstupoval až jako 78. hráč světa se zápasovou bilancí 4–11 od osmifinálové účasti v Monte-Carlu. Na newyorském majoru nakonec postoupil do třetí grandslamového semifinále v kariéře. Ve čtvrtfinále poprvé v kariéře přehrál třetího nasazeného Federera po pěti setech. Jednalo se zároveň o jeho první výhru nad hráčem první světové desítky po více než roce. Stal se tak nejníže postaveným semifinalistou grandslamu od Rainera Schüttlera, jemuž ve Wimbledonu 2008 patřila 92. příčka.[15][16] Ani setu mu v semifinále následně nepovolil Rus Daniil Medveděv. Bodový zisk mu zajistit návrat do první třicítky hodnocení. Díky postupu do semifinále na Rolex Paris Masters ukončil sezónu s mírně pozitivní turnajovou bilancí a na 20. místě hodnocení.

Na první finále od Rotterdam Open 2018 – tedy více než pěti letech – dosáhl v květnu 2023 na Geneva Open. V boji o titul ho přehrál Nicolás Jarry.[17] Na druhé finále v kategorii Masters dosáhl na Rolex Paris Masters 2023. Na turnaji zvládl dva tibreaky rozhodující třetí sady proti hráčům z první světové desítky – ve druhém kole se světovou trojkou Medveděvem a v semifinále s šestým hráčem světa Tsitsipasem.[18][19] V boji o titul podvanácté ze třinácti vzájemných duelů podlehl Novaku Djokovićovi.[20][21]

Bekhend na French Open 2019

Devátým titulem, prvním od Turnaje mistrů 2017 a druhým na Brisbane International otevřel ročník 2024 výhrou v Brisbane. Ve finále zdolal o dvanáct let mladšího osmého hráče světa Holgera Runeho. Na titul tak čekal 2 240 dní.[22][23] Na navazujícím Australian Open dohrál překvapivě již ve třetím kole, kde jej vyřadil Portugalec Nuno Borges.[24] Výhrou ve čtvrtém kole Miami Open 2024 nad světovou devítkou Hubertem Hurkaczem v tiebreku třetí sady zkompletoval sbírku čtvrtfinálových účastí na všech Masterech.[25] Jubilejní čtyřicátou výhru nad hráčem světové desítky zaznamenal hned v další fázi, když ve dvou setech jednoznačně přehrál druhého hráče světa Carlose Alcaraze.[26] Semifinálová výhra nad světovou pětkou Alexanderem Zverevem a postup do třetího finále v této kategorii mu zajistily návrat do první desítky hodnocení žebříčku ATP, kde předtím naposledy figuroval v listopadu 2018. Časový rozestup 260 týdnů mezi jeho dvěma umístěními mezi nejlepšími deseti tenisty představovalo třetí nejdelší takové období od zavedení klasifikace, když delší čas čekali jenom Albert Costa (264 týdnů) a Gilles Simon (308 týdnů).[27]

Na instagramovém profilu 21. června 2020 potvrdil, že byl pozitivně testován na covid-19.[28] Ještě den předtím se účastnil série turnajů Adria Tour pořádané Djokovićem. Do třetího finále Mastersu se probojoval na Miami Open 2024, kde ve čtvrtém kole vyřadil devátého hráče žebříčku Huberta Hurkacze. Zkompletoval tak čtvrtfinálové účasti na všech Mastersech.[29] Do prvního miamského semifinále, a osmého semifinále turnaje v devítidílné sérii Mastersu, postoupil přes světovou dvojku Carlose Alcaraze. Ukončil tak Španělovu devitizápasovou neporazitelnost a připravil jej o možnost zkompletovat Sunshine double.[30] V souboji o titul však podlehl třetímu muži klasifikace Janniku Sinnerovi z Itálie. Bodový zisk jej poprvé od října 2018 posunul do elitní světové desítky, na 9. příčku. Prodleva 260 týdnů mezi dvěma obdobími v Top 10 byla třetí nejdelší v historii žebříčku ATP.[31]

Trenérské vedení

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 se jeho koučem stal Peter Lundgren, bývalý trenér Rogera Federera. O rok později Bulhra pověřil Petra McNamaru. V roce 2012 se jej ujal Patrick Mouratoglou, v jehož tenisové akademii léta trénoval. Od sezóny 2013 koučování převzal Roger Rasheed. V roce 2015 ho nahradil Franco Davín. S ním však po Wimbledonu 2016 ukončil spolupráci a jako nového kouče si najal bývalého trenéra Murrayho či Berdycha Venezuelana Daniho Vallverdua,[32] s nímž se rozešel v sezóně 2019. Pro přípravu na French Open 2019 se dohodl s Radkem Štěpánkem.[33] V sezóně 2020 jej vedl Němec Christian Groh[34] a od ledna 2021 se koučem stal Argentinec Dante Bottini, jenž stál za vzestupem Keie Nišikoriho.[35]

Přehled

[editovat | editovat zdroj]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (1–0 D)
ATP Tour Masters 1000 (1–2 D)
ATP Tour 500 (1–2 D)
ATP Tour 250 (6–8 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 21 (9–12)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 6. ledna 2013 Brisbane, Austrálie ATP 250 tvrdý Spojené království Andy Murray 6–7(0–7), 4–6
Vítěz 1. 20. října 2013 Stockholm, Švédsko ATP 250 tvrdý (h) Španělsko David Ferrer 2–6, 6–3, 6–4
Vítěz 2. 2. března 2014 Acapulco, Mexiko ATP 500 tvrdý (h) Jižní Afrika Kevin Anderson 7–6, 3–6, 7–6
Vítěz 3. 27. dubna 2014 Bukurešť, Rumunsko ATP 250 antuka Česko Lukáš Rosol 7–6(7–2), 6–1
Vítěz 4. 15. června 2014 Queen's Club, Londýn, Spojené království ATP 250 tráva Španělsko Feliciano López 6–78–10), 7–6(7–1), 7–6(8–6)
Finalista 2. 19. října 2014 Stockholm, Švédsko ATP 250 tvrdý (h) Česko Tomáš Berdych 7–5, 4–6, 4–6
Finalista 3. 16. ledna 2016 Sydney, Austrálie ATP 250 tvrdý Srbsko Viktor Troicki 6–2, 1–6, 6–7(7–9)
Finalista 4. 1. května 2016 Istanbul, Turecko ATP 250 antuka Argentina Diego Schwartzman 7–6(7–5), 6–7(4–7), 0–6
Finalista 5. 9. října 2016 Peking, Čína ATP 500 tvrdý Spojené království Andy Murray 4–6, 6–7(2–7)
Vítěz 5. 8. ledna 2017 Brisbane, Austrálie ATP 250 tvrdý Japonsko Kei Nišikori 6–2, 2–6, 6–3
Vítěz 6. 12. února 2017 Sofie, Bulharsko ATP 250 tvrdý (h) Belgie David Goffin 7–5, 6–4
Vítěz 7. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojené státy ATP 1000 tvrdý Austrálie Nick Kyrgios 6–3, 7–5
Finalista 6. 20171022a22. října 2017 Stockholm, Švédsko ATP 250 tvrdý (h) Argentina Juan Martín del Potro 4–6, 2–6
Vítěz 8. 20171119a19. listopadu 2017 Londýn, Spojené království Turnaj mistrů tvrdý (h) Belgie David Goffin 7–5, 4–6, 6–3
Finalista 7. 20180218a18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko ATP 500 tvrdý (h) Švýcarsko Roger Federer 2–6, 2–6
Finalista 8. 20230527a27. května 2023 Ženeva, Švýcarsko ATP 250 antuka Chile Nicolás Jarry 6–7(1–7), 1–6
Finalista 9. 5. listopadu 2023 Paříž, Francie ATP 1000 tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković 4–6, 3–6
Vítěz 9. 7. ledna 2024 Brisbane, Austrálie (2) ATP 250 tvrdý Dánsko Holger Rune 7–6(7–5), 6–4
Finalista 10. 11. února 2024 Marseille, Francie ATP 250 tvrdý (h) Francie Ugo Humbert 4–6, 3–6
Finalista 11. 31. března 2024 Miami, Spojené státy ATP 1000 tvrdý Itálie Jannik Sinner 3–6, 1–6
Finalista 12. 20. října 2024 Stockholm, Švédsko ATP 250 tvrdý (h) USA Tommy Paul 4–6, 3–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 16. června 2011 Eastbourne, Spojené království ATP 250 tráva Itálie Andreas Seppi Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram 		3–6, 3–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (4–1 D; 1–1 Č)
ITF (6–0 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 11 (10–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2008 Valldoreix, Španělsko antuka Španělsko Pablo Santos-González 6–3, 6–4
Vítěz 2008 Móstoles-Madrid, Španělsko tvrdý Španělsko Ignacio Coll-Riudavets 7–6(7–3), 6–3
Vítěz 2008 Alcorcón-Madrid, Španělsko tvrdý Francie Ludovic Walter 6–4, 6–4
Vítěz 2010 Bitburger, Německo antuka Belgie David Goffin 4–6, 6–1, 6–4
Vítěz 2010 Dortmund, Německo antuka Německo Jan-Lennard Struff 7–5, 7–5
Vítěz 2010 Irun, Španělsko antuka Španělsko Sergio Gutiérrez-Ferrol 4–6, 6–3, 6–4
Vítěz 2010 Ženeva, Švýcarsko antuka Španělsko Pablo Andújar 6–2, 4–6, 6–4
Vítěz 2010 Bangkok, Thajsko tvrdý Rusko Konstantin Kravčuk 6–1, 6–4
Vítěz 2010 Bangkok, Thajsko tvrdý Rusko Alexandr Kudrjavcev 6–4, 6–1
Finalista 2010 Orléans Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut 6–2, 6–7(6–8), 6–7(4–7)
Vítěz 2011 Cherbourg, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut 6–2, 7–6(7–4)

Čtyřhra: 5 (3–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2008 Mallorca, Španělsko antuka Španělsko Juan-Albert Viloca-Puig Francie Julien Jeanpierre
Francie Xavier Pujo 		5–7, 2–6
Vítěz 2008 Murcia, Španělsko antuka Španělsko Carles Poch-Gradin Španělsko Carlos González-De Cueto
USA Rhyne Williams 		7–6(7–4), 6–3
Vítěz 2009 Hollywood, Spojené státy antuka Bulharsko Todor Jenev Itálie Stefano Ianni
Itálie Mattia Livraghi 		6–1, 6–2
Finalista 2009 Istanbul, Turecko tvrdý Turecko Marsel İlhan Portugalsko Frederico Gil
Švédsko Filip Prpic 		6–3, 2–6, [6–10]
Vítěz 2009 Trnava, Slovensko antuka Rusko Teimuraz Gabašvili Česko Jan Minář
Česko Lukáš Rosol 		6–4, 2–6, [10–8]

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 2 (2–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2008 Wimbledon tráva Finsko Henri Kontinen 7–5, 6–3
Vítěz 2008 US Open tvrdý USA Devin Britton 6–4, 6–3

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2007 US Open tvrdý Kanada Vasek Pospisil Francie Jonathan Eysseric
Francie Jérôme Inzerillo 		2–6, 4–6

Postavení na konečném žebříčku ATP

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 1461. ▲ 482. ▲ 287. ▲ 106. ▲ 76. ▲ 48. ▲ 23. ▲ 11. ▼ 28. ▲ 17. ▲ 3. ▼ 19. ▼ 20. ▲ 19. ▼ 28. ▬ 28. ▲ 14.

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí — 709. ▲ 341. ▼ 692. ▲ 202. — 67. ▼ 162. ▼ 254. ▲ 231. ▼ 554. ▲ 397. — 821. ▲ 839. ▲ 230. ▼ 585.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grigor Dimitrov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Grigor Dimitrov na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240402a2. dubna 2024
  2. ↑ a b Grigor Dimitrov na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240402a2. dubna 2024
  3. ↑ Grigor Dimitrov na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  4. ↑ Rosol proti Dimitrovovi nepřekvapil. Bulhar slaví první titul z antuky. tenisportal.cz [online]. 2014-04-27 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Nišikori znovu atakuje Top 10, Rosol vypadl z elitní padesátky. tenisportal.cz [online]. 2014-04-28 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Dimitrov Saves Match Point To Triumph At Queen's [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrov v Brisbane ukončil tříleté čekání na svůj 5. titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-08 [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrov potvrdil formu. V Sofii vyhrál turnaj před domácím publikem [online]. Tenisportal.cz, 2017-02-12 [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrov a Kyrgios se v Cincinnati prodrali poprvé do finále turnaje Masters [online]. Tenisportal.cz, 2017-08-19 [cit. 2017-08-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Dimitrov v Cincinnati neztratil set ani s Kyrgiosem a poprvé ovládl podnik Masters [online]. Tenisportal.cz, 2017-08-20, rev. 2017-08-21 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrovova tečka za životní sezonou? Triumf na Turnaji mistrů! [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-19 [cit. 2017-11-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ TenisPortal.cz, Ondřej Jirásek. Další favorit končí. Edmund si ve čtvrtfinále vyšlápl na Dimitrova! [online]. Tenisportal.cz, 2018-01-23 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ Petr Pokorný, TenisPortal.cz. Federer v Rotterdamu přehrál Dimitrova a slaví 97. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-18 [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ OXLEY, Sonia. Wimbledon 2018: Why are so many seeds out already? [online]. BBC Sport, 2018-07-07 [cit. 2018-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Dimitrov stuns Federer to reach US Open semi-finals [online]. France 24, 2019-09-04 [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Bryan Armen Graham. Ailing Roger Federer's US Open run ended as Grigor Dimitrov springs upset. The Guardian [online]. 2019-09-04 [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Nicolas Jarry Wins Geneva Title, Defeats Grigor Dimitrov. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-27 [cit. 2023-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-27. (anglicky) 
  18. ↑ Grigor Dimitrov Beats Daniil Medvedev In Paris. ATP Tour [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ Grigor Dimitrov Defeats Stefanos Tsitsipas In Paris | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  20. ↑ WEST, Andy. Novak Djokovic Beats Grigor Dimitrov In Paris Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-11-05 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Novak Djokovic consoles emotional Grigor Dimitrov after Rolex Paris Masters final with post-match hug. Tennis.com [online]. 2023-11-05 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Poprvé od Turnaje mistrů 2017. Dimitrov v Brisbane slaví triumf, ve finále porazil Runeho. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. 
  23. ↑ FITZGERALD, Matt. Grigor Dimitrov captures first title in 2,240 days with Brisbane final win over Holger Rune. Tennis.com [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ FITZGERALD, Matt. "Holy crap": Nuno Borges makes history for Portugal in Australian Open upset of Dimitrov. Tennis [online]. 2024-01-20 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Carlos Alcaraz defeats Lorenzo Musetti, reaches Miami. ATP Tour [online]. 2024-03-27 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  26. ↑ Grigor Dimitrov downs Carlos Alcaraz in Miami. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-03-29 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Grigor Dimitrov sets Jannik Sinner showdown, earns Top 10 return with Miami SF win. ATP Tour [online]. 2024-03-30 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  28. ↑ Měl jsem pozitivní test na Covid-19, oznámil Dimitrov po Adria Tour v Zadaru. tenisportal.cz [online]. 2020-06-21 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ MIAMI OPEN PRESENTED BY ITAU – ATP MEDIA NOTES PREVIEW & DAY 7 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-03-26 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Grigor Dimitrov downs Carlos Alcaraz in Miami. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-03-29 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Jannik Sinner defeats Grigor Dimitrov in Miami final. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-03-31 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Vallverdu: Grigor má blízko k top formě [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-15 [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. 
  33. ↑ Luboš Zabloudil, Tenisportal.cz, ČTK. Štěpánek se vrací k trénování. Angažoval ho Bulhar Dimitrov [online]. Tenisportal.cz, 2019-05-12 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  34. ↑ Dimitrov announces coaching changes for 2020 [online]. [cit. 2019-12-11]. Dostupné online. 
  35. ↑ Dimitrov has a new coach - Dante Bottini [online]. [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 10 330 ▬
2. Německo Alexander Zverev (GER) 7 315 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 810 ▬
4.   Daniil Medveděv 4 830 ▬
5. USA Taylor Fritz (USA) 4 300 ▲ 1
6. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 910 ▼ 1
7. Norsko Casper Ruud (NOR) 3 855 ▬
8.   Andrej Rubljov 3 760 ▲ 1
9. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 745 ▼ 1
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 350 ▬
Ženská dvouhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenistka body posun
1.   Aryna Sabalenková 9 416 ▬
2. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 370 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 530 ▬
4. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 344 ▬
5 Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 5 340 ▲ 2
6. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 171 ▼ 1
7. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 705 ▼ 1
8. USA Emma Navarrová (USA) 3 589 ▬
9.   Darja Kasatkinová 3 368 ▬
10. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 3 214 ▲ 3
Mužská čtyřhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenista body posun
1. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 6 710 ▲ 2
Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 6 710 ▲ 2
3. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 500 ▼ 2
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 6 500 ▼ 2
5. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 6 255 ▬
6. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 820 ▬
7. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 5 740 ▲ 1
8. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 5 730 ▼ 1
9. Itálie Simone Bolelli (ITA) 5 540 ▼ 1
10. Austrálie Max Purcell (AUS) 5 330 ▬
Ženská čtyřhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 9 530 ▬
2. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 8 165 ▬
3. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 805 ▲ 2
4. Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR) 6 165 ▼ 1
5. USA Taylor Townsendová (USA) 6 108 ▲ 4
6. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 5 948 ▼ 2
7. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 5 506 ▼ 1
8. Itálie Sara Erraniová (ITA) 5 456 ▼ 1
9. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 430 ▼ 1
10. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 235 ▬
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Grigor_Dimitrov&oldid=24346803“