Ruština
Ruština (русский язык) | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | Rusko SNS |
Počet mluvčích | 278 milionů |
Klasifikace | |
Písmo | Cyrilice (tzv. Azbuka) |
Postavení | |
Regulátor | Ruská akademie věd (Росси́йская Акаде́мия Нау́к) |
Úřední jazyk |
|
Kódy | |
ISO 639-1 | ru |
ISO 639-2 | rus (B) rus (T) |
ISO 639-3 | rus |
Ethnologue | RUS |
Wikipedie | |
ru.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ruština (rusky: русский язык [ˈruskʲɪj jɪˈzɨk]) je nejužívanější slovanský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný rusistika. Ruština je největším mateřským jazykem v Evropě, jedním ze šesti úředních jazyků OSN, jedním z dvou úředních jazyků na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a čtvrtým nejrozšířenějším jazykem na internetu.[1]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí doposud i v mnoha jinak většinově jinojazyčných zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost.
V době velmocenského postavení Sovětského svazu (SSSR) po druhé světové válce se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP.[2] V řadě z nich se ruština povinně vyučovala na školách,[3] např. v Československu do roku 1990.[4] Avšak s rozpadem bývalého Sovětského svazu se postavení ruštiny v těchto bývalých republikách změnilo, a to – i jako symbol odporu či nezávislosti – ve prospěch místních národních jazyků.[5]
V mnoha zemích světa včetně USA a Západní Evropy si zájemci o slovanské jazyky volí nejčastěji ruštinu jako první z těchto řečí pro své sebevzdělávání.
Ruština je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu, dále též v moldavském Podněstří a Gagauzsku v Abcházii a Jižní Osetii. Všeobecně rozšířená je její znalost na území Ukrajiny, ačkoliv zde není oficiálním jazykem. Významné ruskojazyčné menšiny žijí v Kazachstánu, Lotyšsku, Litvě, Estonsku, Uzbekistánu a Izraeli. V Arménii, Gruzii a Ázerbájdžánu je její znalost omezena spíše na starší generace a i z důvodu nízké institucionální podpory se zde její znalost postupně vytrácí.
Díky svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.[6] Sovětský svaz byl a jeho nástupnický stát Ruská federace je totiž tzv. jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veta.[7]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Staroruština je tradiční označení pro starou východní slovanštinu, jazyk východních Slovanů vzniklý z východních dialektů praslovanštiny. Jazyk získal jednotnou a literární podobu v době rozkvětu Kyjevské Rusi (10.–12. století). Vedle toho se pěstoval liturgický jazyk označovaný zpočátku jako staroslověnština a poté církevní slovanština.
Střední ruština bývá označení pro samostatný jazyk, který se koncem středověku vyvinul z moskevského dialektu staroruštiny. Církevní slovanština se stala úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech. V 17. století se dialekt ruštiny z oblasti Moskvy prosazoval jako spisový a literární jazyk na úkor církevní slovanštiny.
Moderní ruština byla formována od začátku 18. do začátku 19. století na základě mluvené ruštiny i církevní slovanštiny. Za Petra Velikého došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku (1708). Podoba dnešní ruštiny byla v zásadě dotvořena v díle A. S. Puškina. V 19. století došlo k rozkvětu klasické ruské literatury.
V roce 1918 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.
Abeceda a výslovnost
[editovat | editovat zdroj]Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:
velké | А | Б | В | Г | Д | Е | Ё | Ж | З | И | Й | К | Л | М | Н | О | П | Р | С | Т | У | Ф | Х | Ц | Ч | Ш | Щ | Ъ | Ы | Ь | Э | Ю | Я |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
malé | а | б | в | г | д | е | ё | ж | з | и | й | к | л | м | н | о | п | р | с | т | у | ф | х | ц | ч | ш | щ | ъ | ы | ь | э | ю | я |
kurzíva | а | б | в | г | д | е | ё | ж | з | и | й | к | л | м | н | о | п | р | с | т | у | ф | х | ц | ч | ш | щ | ъ | ы | ь | э | ю | я |
transliterace (vědecký přepis) | a | b | v | g | d | e | ë | ž | z | i | j | k | l | m | n | o | p | r | s | t | u | f | h | c | č | š | šč | " | y | ' | è | ju | ja |
výslovnost a transkripce (běžný přepis) | a | b | v | g | d | je | jo | ž | z | i | j | k | l | m | n | o | p | r | s | t | u | f | ch | c | č | š | šč | tvrdý znak | y | měkký znak | e | ju | ja |
Tato tabulka neplatí pro výslovnost a transkripci univerzálně. Výjimky:[8]
- де = dě, те = tě, не = ně
- дë = ďo, тë = ťo, нë = ňo, жë = žo, чë = čo, шë = šo, щë = ščo
- ъи = ji, ьи = ji
- дь = ď, ть = ť, нь = ň
- дю = ďu, тю = ťu, ню = ňu
- дя = ďa, тя = ťa, ня = ňa
- кс = x ve slovech zřetelně západoevropského či řeckého původu (např. Alexandr či Alexej)
Další poznámky:
- Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y – zatímco И se čte podobně jako české I (o něco měkčeji), Ы je výrazně tvrdší (artikuluje se více vzadu).
- Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení. (V českém a slovenském přepisu to ovšem vypadá, jako by souhlásky měkčily pouze Е, И a Ь.) Jazyk před samohlásku [E] téměř vždy dává měkkou souhlásku, proto se Э používá normálně pouze na začátku slov nebo po jiné samohlásce).
- Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд/cъезд [vjezd/sjezd].
- Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod., kde se vyznačuje čárkou nad samohláskou. Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: мама [máma], хочу [chačú], барабан [barabán]. Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např.
- замок [zámъk] – hrad, замок [zamók] – zámek
- стоит [stóit] – stojí (o penězích), стоит [staít] – něco stojí někde, nachází se,
- плачу [pláču] – pláču, плачу [plačú] – platím.
- Silný dynamický přízvuk má pak i důsledky kvalitativní, v přízvučných slabikách je plný vokál, v nepřízvučných dochází k redukci, např. молоко se čte jako [mъlakó]. Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda], E před přízvukem zase jako [ji/i].
- Ё (čteno [JO]) je původem přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují – pokud nevznikne nejednoznačnost ve významu slova, napíší místo něj Е.
- Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny (a ovšem češtiny a slovenštiny) se v ruštině praslovanské [g] nezměnilo v [h] (stejně jako v polštině a jihoslovanských jazycích).
- Й - poměrně zvláštní písmeno. V českém jazyce je ekvivalentem J, ovšem v ruštině se čte (samotné písmeno, ne ve slově) jako „í kratkoje“, doslova přeloženo krátké i. Zřejmě je zde spojitost s českými nabodeníčky.
Gramatika
[editovat | editovat zdroj]Nejvýraznější rozdíly oproti české gramatice:
- Skloňování
- Ruština má 6 pádů (oproti češtině chybí vokativ (5. pád), jehož funkci přebírá tvar nominativu).
- Časování
- Slovesa se časují podobně jako v češtině. Existují dva druhy časování (= základní rozdělení sloves podle časování). V prvním časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) „е“ (делает [dělajet], играем [igrajem] ...) a v druhém časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) „i“ (варит [varit], увидим [uvidim]). Dále kromě tohoto rozdělení existují další typy časování, které se od sebe liší způsobem časování.
- Stavba věty
- Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí být vyjádřen alespoň osobním zájmenem.
- V minulém čase se nepoužívá pomocné sloveso být: я написал = ja napisal = napsal jsem.
- V přítomném čase chybí spona (významové sloveso být), např.: он учитель = on učitel = (on) je učitel.
Slovní zásoba
[editovat | editovat zdroj]Lexikum ruštiny obsahuje vedle základní slovní zásoby slovanského původu také četné výpůjčky. Ve starší vrstvě lexika se objevují výpůjčky z řečtiny (монета = moneta = mince, школа= škola = škola), ugrofinských (лягушка= ljaguška = žába) a především z turkických jazyků: лошадь = lošaď = kůň (vedle slovanského конь);Деньги = děngi = peníze; кабан = kaban = kanec, Цепь=cep = řetěz, Тюрьма= ťurma = věznice;товар= tovar = zboží). V novější zásobě se objevují slova přejatá z nizozemštiny (зонт = zont = deštník; брюки = brjuki = kalhoty), němčiny, francouzštiny: (Бульвар=bulvar = bulvár, ulice; Газета= gazeta = noviny) a angličtiny. Ruština má okolo 500 000 slov.
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Číslovky
[editovat | editovat zdroj]Rusky | Česky |
один | jedna |
два | dva |
три | tři |
четыре | čtyři |
пять | pět |
шесть | šest |
семь | sedm |
восемь | osm |
девять | devět |
десять | deset |
Vzorový text
[editovat | editovat zdroj]Všeobecná deklarace lidských práv
rusky | Все люди рождаются свободными и равными в своём достоинстве и правах. Они наделены разумом и совестью и должны поступать в отношении друг друга в духе братства. |
přepis | Vse ljudi roždajutsja svobodnymi i ravnymi v svojom dostoinstve i pravach. Oni naděleny razumom i sovesťju i dolžny postupať v otnošenii drug druga v duche bratstva. |
přepis na IPA | fsʲe ˈlʲʉdʲɪ r̠ɐʐˈd̪ajut͡sə svɐˈbod̪nɨmʲɪ ɪ‿ˈr̠avnɨmʲɪ f‿svɐˈjom d̪ɐˈst̪oi̯nst̪vʲə ɪ‿pr̠ɐˈvax ‖ ɐˈnʲɪ nədʲəlʲɪˈnɨ ˈr̠azuməm ɪ‿ˈsovʲɪsʲtʲju ɪ‿d̪ɐɫʐˈnɨ pəst̪uˈpatʲ v‿ət̪nɐˈʂɛnʲɪɪ d̪r̠ug ˈd̪r̠ugə v‿ˈd̪uxʲə ˈbr̠at͡st̪vɐ |
česky | Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Most used languages online by share of websites 2024 [online]. Statista.com [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. Ruština je jako světový jazyk na ústupu. Předbíhá ji i bengálština | Svět. Lidovky.cz [online]. 2010-06-07 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.
- ↑ MAŠÍNOVÁ, Lucie. Žáci si do ruských vět přidávali česká slova, vzpomíná Jana Jirásková. Kolínský deník. 2014-11-13. Dostupné online [cit. 2017-12-15].
- ↑ CHALUPA, Kristián. Od fanatické ruštinářky po solidní výuku na univerzitní půdě. Jak se daří ruštině v Česku? — HlídacíPes.org. HlídacíPes.org. 2017-07-07. Dostupné online [cit. 2017-12-15].
- ↑ Na troskách sovětské říše se rusky moc nemluví. iDNES.cz [online]. 2002-06-26 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.
- ↑ RADIMSKÝ, Jan. Italské a vybrané francouzské neologismy z oblasti informatiky a nových médií (1990-1996). [s.l.]: Jan Radimský 119 s. Dostupné online. ISBN 9788070406243. Google-Books-ID: dkTsdVx1qEUC.
- ↑ Rusko vetovalo návrh příměří a zřízení bezletové zóny v Aleppu. iDNES.cz [online]. 2016-10-08 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0475-0. Kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, s. 76–89.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KUPRINA, Tamara Vladimirovna; ŽURAVLJOVA, Julia. Rusky nebo anglicky: Neologizace v polyfunkční stylistické kultuře. Auspicia. 2007, čís. 1, s. 10–13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- UMANCEV, Aleksandr Aleksejevič. Ruská čítanka pro pokročilé. II. nezměněné. vyd. Praha: Samcovo knihkupectví, 1945. 221 s.
- KOPECKIJ, Leontij Vasil'jevič. Ruština pro Čechy. 3., uprav.. vyd. Praha: Česká grafická Unie, 1945. 252 s.
- Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0475-0. Kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, s. 76–89.
- Velký česko-ruský slovník. slovnik.slu.cas.cz [online]. Slovanský ústav ČAV [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Akání
- Mezinárodní asociace učitelů ruského jazyka a literatury
- Rok ruského jazyka
- Seznam jazyků
- Seznam jazyků podle počtu mluvčích
- Seznam písem
- Seznam zemí, ve kterých je ruština úřední jazyk
- Státní institut ruského jazyka A. S. Puškina
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je ruština
- Obrázky, zvuky či videa k tématu ruština na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo ruština ve Wikislovníku
- Téma Ruština ve Wikicitátech
- Od fanatické ruštinářky po solidní výuku na univerzitní půdě. Jak se daří ruštině v Česku?
- Russky.info – vícejazyčná stránka pro výuku ruštiny
- Transliterace ruské cyrilice
- Nářečí ruského jazyka – příklady Archivováno 23. 5. 2014 na Wayback Machine.
- Lingvisto.org – ruština online
- Na světě ubývá lidí mluvících rusky. Moskva to chce změnit výukovými centry. (ČT24, 2017-11-04)