Dornier D.I

Dornier D.1 (Zeppelin Lindau)
Zeppelin-Lindau (Do) D.I
Určení	Stíhací letoun
Původ	Německo
Výrobce	Luftschiffbau Zeppelin
Šéfkonstruktér	Claude Dornier
První let	1918
Uživatel	Luftstreitkräfte
Vyrobeno kusů	7
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zeppelin-Lindau (Do) D.I byl německý jednomístný jednomotorový dvouplošný stíhací letoun z období první světové války.

Roku 1916 vedl konstruktér Claude Dornier pobočku firmy Luftschiffbau Zeppelin ve městě Lindau na břehu Bodamského jezera. Z počátku se zde stavěly létající čluny, až roku 1916 Dornier zkonstruoval první pozemní letoun V-1 vybavený tlačnými motory a rámovým trupem. O rok později vznikl dvoumístný dvouplošník C-I, po něm C-II a nakonec plovákový jednoplošník CS-I, ani jeden stroj však nebyl vyráběn sériově. V roce 1918 bylo zkonstruováno nové stíhací letadlo D.I.

První vzlet proběhl 4. června 1918. Na svou dobu bylo letadlo velmi moderní což budilo nedůvěru jak u pilotů tak u německého letectva. Od konce května do druhé poloviny června byl uspořádán v Adlershofu konkurz stíhacích letadel, kterého se letoun zúčastnil neoficiálně. Dne 3. července jej zkoušel Wilhelm Reinhard velitel letky Jagdgeschwader I Richthofen, pojmenované po jejím dřívějším veliteli Manfredu von Richthofenovi, a letecké eso s 20 sestřely. Při střemhlavém letu povolila jedna vzpěra upevňující horní křídlo, které se utrhlo, stroj havaroval a kapitán Reinhard na následky zranění zemřel.

Po tomto neúspěchu byly při stavbě dalších strojů zesíleny závěsy křídel. Letounu se také vytýkalo těžké ovládání křidélek a špatný výkon při stoupání ve vyšších nadmořských výškách, což bylo odstraněno výměnou motoru. Po úpravách se jeden stroj v říjnu 1918 zúčastnil třetí soutěže na nová stíhací letadla v Adlershofu. Byla objednána sériová výroba 50 kusů, ale začátkem roku 1919 byla výroba zastavena.

Letoun byl na svou dobu velmi moderní, měl samonosná křídla bez vzpěr mezi nimi. Horní křídlo nesly vzpěry odkloněné široce do stran a napojené čtyřmi čepy. Nosníky a žebra křídel byly z duralových nosníků potažených přes polovinu hloubky plechem, zadní část pak byla potažena plátnem spolu s křidélky, která měla duralovou kostru. Také trup letadla s integrální kýlovou plochou a kostry vodorovné ocasní plochy i směrového kormidla byly duralové potažené plátnem. Proudnicová palivová nádrž byla nesena pod trupem a v případě poškození a zapálení se dala odhodit. Podvozek byl nesen dvěma širokými profilovanými vzpěrami.

První prototyp byl poháněn vodou chlazeným řadovým šestiválcem Mercedes D.III o výkonu 118 kW s čelním chladičem na přídi. Po úpravách byl nahrazen řadovým šestiválcem BMW IIIa o výkonu 136 kW.

Po uzavření příměří byly dva stroje prodány do USA. Jeden z prototypů byl dodán americkému námořnictvu a druhý americké armádní letecké službě. Jeden stroj si ponechalo muzeum továrny Dornier ovšem ten byl zničen při bombardování během Druhé světové války.

Údaje dle^[1]

• Rozpětí: 7,80 m,
• Délka: 6,37 m
• Výška: 2,53 m
• Nosná plocha: 18,70 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 710 kg
• Vzletová hmotnost: 890 kg

• Maximální rychlost : 201 km/h
• Dostup: 8075 m

Údaje platí pro stroje s motory BMW IIIa.

• 2x kulomet Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm

• HORNÁT, Jiří. Zeppelin Lindau (Dornier) D-1. Letectví a kosmonautika. 1990, roč. LXVI, čís. 8, s. 35. ISSN 0024-1156. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dornier D.I na Wikimedia Commons
• (anglicky) Zeppelin-Lindau (Dornier) D.I