Trichomonóza ptáků

Trichomonóza je protozoární infekce horní části trávicího traktu ptáků. Je to onemocnění všeobecně rozšířené, nejčastěji se vyskytuje u holubů a dravců, ale postihuje také papoušky, pěvce a jiné volně žijící ptáky; u domácí drůbeže a bažantů je výskyt nemoci sporadický, trichomonády se zde působí jako příležitostní (fakultativní) patogen.

Původcem onemocnění je prvok bičenka drůbeží Trichomonas gallinae (Rivolta, 1878), (syn. T. columbae). Má tělo hruškovitého tvaru, jeho délka kolísá v rozmezí 6–18 µm a šířka 2–9 µm. Z předního konce odstupují 4 volné bičíky a bičík tvořící undulující membránu, která dosahuje asi do 3/4 těla. Úzký axostyl mírně přesahuje zadní část těla. Trichomonády se rozmnožují podélným dělením. Energii v anaerobním prostředí získávají glykolýzou sacharidů pomocí hydrogenosomů, buněčných organel nahrazujících mitochondrie. Vyskytují se i kmeny nepatogenní a kmeny rozdílné patogenity. Trichomonády lze kultivovat na umělých pevných půdách.

Přirozené infekce T. gallinae se vyskytují u holubů, kura domácího, krůt, papoušků (amazoňan modročelý, korely, andulky), kanárů, amadin, sokolů a dalších ptáků. Rezervoárem trichomonád v přírodě jsou latentně infikovaní dospělí ptáci (celoživotní nosičství). Nejzávažnější jsou však infekce holubů, kteří také představují trvalý zdroj (rezervoár) infekce. U holubů parazitují trichomonády v horní části trávicího traktu (dutina zobáku, jícen, vole), při generalizované formě (transport krevní cestou) také na serózách a v orgánech dutiny tělní. K prvotní infekci holoubat dochází při krmení rodiči tzv. holubím mlékem.

Trichomonády nevyžadují mezihostitele nebo vektory a jsou přenášeny přímým kontaktem vnímavých ptáků s infikovanými jedinci; mohou se také šířit prostřednictvím kontaminovaného krmiva a pitné vody, volně poletujícím ptactvem a latentně infikovanými holuby. U sokolovitých ptáků držených v zajetí dochází k trichomonóze po zkrmování trichomonádami infikovaných holubů. Nemoc se u nich zpravidla projevuje postižením jater; změny na sliznicích horního trávicího traktu nemusí být vždy přítomny.

Inkubační doba u holubů se pohybuje v rozmezí 4–14 dní. Klinické příznaky jsou variabilní, závisejí na virulenci původce, věku, kondici a imunitě hostitele. Rozlišují se formy onemocnění: (1) slizniční, (2) generalizovaná (střevní, septická), a (3) tvrdý pupek (omphalitis necrotica). Průběh nemoci může být akutní nebo chronický.

U infikovaných holubů se pozoruje matné peří, anorexie, vomitus, dyspnoe, celková slabost a vyhublost; u poštovních holubů klesá výkonnost a někdy i ztráta orientace. V dutině zobáku se může nacházet nazelenalá nebo nažloutlá tekutina, která odkapává ze zobáku. Nejvíce postižena bývají holoubata ve věku do 10–20 dní, u nichž mortalita může dosahovat 50-80 %. Postižená holoubata jsou slabá, špatně se vyvíjejí a rostou pomaleji. Nedostatečně přijímají potravu, mají průjem a špatně přepeřují. V dutině zobáku se zjišťuje zarudnutí sliznice a ložiskové sýrovité (kaseózní) nekrotické změny, které mohou postupně splývat v difteroidní povlaky a zasahovat až do hltanu, případně obturovat vstup do jícnu. Mohou také penetrovat do okolní tkáně a prominovat přes kůži hlavy a krku. U holoubat se někdy zjišťují nekrotické tuhé masy v okolí pupku, jako tzv. „tvrdý pupek“. Při generalizované formě se pozorují dýchací potíže a pinguinní postoj; holubi mohou i náhle uhynout bez předchozích příznaků onemocnění.

Také u papouškovitých ptáků může trichomonóza představovat vážné onemocnění. Výskyt trichomonád ale u nich bývá často přehlédnut vzhledem k unikátní intracelulární lokalizaci parazita. U postižených andulek byly pozorovány stomatitida, dysfagie, vomitus, průjem a úhyn, doprovázené nálezem žlutých sýrovitých pablán v jícnu a voleti. Zpravidla bývají postiženy starší andulky, ve věku 1-3 roky, a změny mají proliferativní charakter. U 10týdenního amazoňana modročelého se trichomonóza projevovala nálezem velkých kasózních mas v distální části průdušnice.

U výletků korel, amazoňana fialovotemenného, zelenolícího, aratinga zlatého a dlouhoocasého se trichomonóza projevovala nekrotickou dermatitidou v komisuře zobáku, depresí, stází volete a nálezem bílých kaseózních povlaků na jazyku a hltanu.

U rekonvalescentů vzniká imunita, která pravděpodobně vysvětluje normální kondici u holubů s masivním nálezem trichomonád ve voleti. Může se ale také jednat o infekce méně virulentním kmenem trichomonád.

Diagnóza trichomonózy se stanovuje mikroskopickým nálezem trichomonád ve výtěru z volete navlhčeným tamponem nebo v otiskových preparátech z orgánových lézí (nativní nebo barvené preparáty); trichomonády také mohou být kultivovány in vitro. Diagnózu podporuje klinický a pitevní nález. Změny připomínající trichomonózu se mohou vyskytovat při slizniční formě neštovic, herpesvirové infekci holubů, kandidóze a hypovitaminóze A.

K léčbě se používají nitrofuranové a nitroimidazolové preparáty. Existují ale již kmeny trichomonád rezistentní na tyto preparáty. Antibiotika jsou indikována při podezření na sekundární bakteriální kontaminace. V pokročilých případech, kdy je postižena velká část sliznice horní části trávicího traktu, je prognóza nejistá.

Prevence je založena na zoohygienických opatřeních (pravidelné umývání a dezinfikování krmítek a napáječek), v opakované kontrole zdravotního stavu holubů a zejména v kontrole zdravotního stavu u nově nakupovaných holubů (případně karanténa), kontrole a přeléčení rodičovských párů před líhnutím holoubat apod.

Podle vědecké studie, publikované v roce 2009 je možné, že mnozí tyranosauridi trpěli obdobou současné trichomonózy, tedy onemocněním, způsobeným parazitickými prvoky. V současnosti tímto onemocněním trpí měkkozobí a hrabaví ptáci, potažmo dravci, u kterých je způsobeno prvokem bičenkou drůbeží (Trichomonas gallinae). U tyranosaurů, daspletosaurů a albertosaurů bylo toto onemocnění diagnostikováno na základě výrazných lézí (kruhových otvorů) na čelistech. Přenos nastával při krmení mláďat, s nakažené kořisti nebo vzájemným kousáním při soubojích těchto obřích dravých dinosaurů.^[1]

Podle odborné studie, publikované v roce 2022, však otvory na lebkách (zejména dolních čelistech) tyranosauridů nebyly způsobeny parazitární infekcí, ale mnohem pravděpodobněji mechanickým poraněním ve formě kousnutí od jiných tyranosauridů. Tomu odpovídá tvar i stavba otvorů ve zmíněných fosilních kostech (zejména báze dolní čelisti).^[2]

• VOGEL, K., et al. Die Taube – Taubenkrankheiten. 4. vyd. Berlin: VEB Deutscher Landwirtschaftverlag Berlin, GDR, 1983. 448 s. (německy) 
• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – metabolické poruchy, parazitární infekce a nemoci trávicího ústrojí. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 167 s. ISBN 80-7305-456-6. 
• SAIF, Y. M., et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)